1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil. 12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. 18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
1Therefore, since we have been justified by faith, we[1] have peace with God through our Lord Jesus Christ. (Ř 3,28; Ř 15,13; Žd 12,28)2Through him we have also obtained access by faith[2] into this grace in which we stand, and we[3] rejoice[4] in hope of the glory of God. (Ř 5,11; Ř 12,12; 1K 15,1; Ef 2,18; Ef 3,12; Žd 3,6; Žd 10,19; 1P 3,18)3Not only that, but we rejoice in our sufferings, knowing that suffering produces endurance, (Mt 5,12; L 21,19; Jk 1,3)4and endurance produces character, and character produces hope,5and hope does not put us to shame, because God’s love has been poured into our hearts through the Holy Spirit who has been given to us. (Ž 119,116; Sk 2,17; Sk 2,33; Ga 4,6; Fp 1,20; Tt 3,6)6For while we were still weak, at the right time Christ died for the ungodly. (Oz 13,9; Ř 4,25; Ř 5,8; Ř 5,10; Ef 2,5)7For one will scarcely die for a righteous person—though perhaps for a good person one would dare even to die—8but God shows his love for us in that while we were still sinners, Christ died for us. (J 3,16; Ř 5,6; Ř 5,10)9Since, therefore, we have now been justified by his blood, much more shall we be saved by him from the wrath of God. (Ř 1,18; Ř 3,25; 1Te 1,10; 1Te 2,16)10For if while we were enemies we were reconciled to God by the death of his Son, much more, now that we are reconciled, shall we be saved by his life. (Ř 5,6; Ř 5,8; Ř 8,32; 2K 4,10; 2K 5,18; Ef 2,16; Ko 1,20; Ko 1,21)11More than that, we also rejoice in God through our Lord Jesus Christ, through whom we have now received reconciliation. (Ř 11,15; 2K 5,18)
Death in Adam, Life in Christ
12Therefore, just as sin came into the world through one man, and death through sin, and so death spread to all men[5] because all sinned— (Gn 2,17; Gn 3,6; Ž 51,5; Ř 5,14; Ř 5,15; Ř 5,21; Ř 6,9; Ř 6,23; 1K 15,21; 1K 15,22; Ef 2,3; Jk 1,15)13for sin indeed was in the world before the law was given, but sin is not counted where there is no law. (Ř 3,20)14Yet death reigned from Adam to Moses, even over those whose sinning was not like the transgression of Adam, who was a type of the one who was to come. (Oz 6,7; Mt 11,3; 1K 15,45)15But the free gift is not like the trespass. For if many died through one man’s trespass, much more have the grace of God and the free gift by the grace of that one man Jesus Christ abounded for many. (Iz 53,11; Ř 5,19)16And the free gift is not like the result of that one man’s sin. For the judgment following one trespass brought condemnation, but the free gift following many trespasses brought justification. (Ř 5,18; 1K 11,32)17For if, because of one man’s trespass, death reigned through that one man, much more will those who receive the abundance of grace and the free gift of righteousness reign in life through the one man Jesus Christ. (Zj 22,5)18Therefore, as one trespass[6] led to condemnation for all men, so one act of righteousness[7] leads to justification and life for all men. (J 12,32)19For as by the one man’s disobedience the many were made sinners, so by the one man’s obedience the many will be made righteous. (2K 10,6; Fp 2,8; Žd 5,8)20Now the law came in to increase the trespass, but where sin increased, grace abounded all the more, (Ř 3,20; Ga 3,19; 1Tm 1,14)21so that, as sin reigned in death, grace also might reign through righteousness leading to eternal life through Jesus Christ our Lord. (J 1,17; Ř 5,12; Ř 5,14)