1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. 2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. 5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. 6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. 7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. 8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. 9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. 10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! 13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. 14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ 17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. 18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!
1Dem Chorleiter. Von David. Ein Psalm.2Beharrlich habe ich auf den HERRN geharrt, und er hat sich zu mir geneigt und mein Schreien gehört. (Ž 18,7)3Er hat mich heraufgeholt aus der Grube des Verderbens[1], aus Schlick ⟨und⟩ Schlamm; und er hat meine Füße auf Felsen gestellt, meine Schritte fest gemacht. (Ž 27,5; Ž 37,23; Ž 55,24; Ž 69,3; Ž 119,133)4Und in meinen Mund hat er ein neues Lied gelegt, einen Lobgesang auf unseren Gott. Viele werden es sehen und sich fürchten und auf den HERRN vertrauen. (Ž 33,3; Ž 71,6)5Glücklich der Mann, der den HERRN zu seiner Zuversicht macht und sich nicht wendet zu den Drängern[2] und den in Lüge Festgefahrenen! (Ž 73,28)6Vielfach hast du, HERR, mein Gott, deine Wundertaten und deine Pläne an uns vollbracht; nichts ist mit dir zu vergleichen. Wollte ich davon berichten und reden – sie sind zu zahlreich, um sie aufzuzählen. (Jb 5,9; Ž 71,15; Ž 139,17)7An Schlacht- und Speisopfern hattest du kein Gefallen, Ohren hast du mir gegraben; Brand- und Sündopfer hast du nicht gefordert. (Ž 50,9; Ž 51,18; Iz 50,4)8Da sprach ich: Siehe, ich komme; in der Rolle des Buches steht über mich[3] geschrieben. (L 24,44; J 5,46)9Dein Wohlgefallen zu tun, mein Gott[4], ist meine Lust; und dein Gesetz[5] ist tief in meinem Innern. (Ž 37,31; Jr 31,33; J 4,34; Fp 2,8; Žd 10,5)10Ich habe Gerechtigkeit verkündet in großer Versammlung; siehe, meine Lippen hemmte ich nicht – HERR, du weißt es! (Ž 22,26)11Deine Gerechtigkeit habe ich nicht verborgen im Innern meines Herzens; deine Zuverlässigkeit und deine Rettung habe ich ausgesprochen, deine Gnade und deine Treue[6] nicht verhehlt vor der großen Versammlung. (Ž 89,2)12Du, HERR, wirst dein Erbarmen nicht von mir zurückhalten; deine Gnade und deine Treue[7] werden beständig mich behüten! (Ž 61,8)13Denn Übel bis zur Unzahl haben mich umgeben, meine Sünden haben mich erreicht, dass ich nicht aufzublicken vermag; zahlreicher sind sie als die Haare meines Hauptes, und mein Herz hat mich verlassen. (Ž 38,5; Ž 70,2)14Lass dir gefallen, HERR, mich zu retten! HERR, eile zu meiner Hilfe! (Ž 22,20; Ž 38,23)15Es sollen sich schämen und beschämt werden allesamt, die nach meinem Leben trachten, es wegzuraffen; es sollen zurückweichen und zuschanden werden, die Gefallen haben an[8] meinem Unglück! (Ž 6,11; Ž 35,26; Ž 129,5)16Es sollen sich entsetzen über ihre Schande, die zu mir sagen: Haha! Haha! (Ž 35,21; Ez 26,2)17Es mögen fröhlich sein und sich freuen an dir alle, die dich suchen; es mögen stets sagen: »Groß ist der HERR!«, die deine Rettung lieben. (Ž 35,27; Iz 25,9)18Ich aber bin elend und arm, der Herr denkt an mich. Meine Hilfe und mein Retter bist du; mein Gott, zögere nicht! (Ž 22,20; Ž 25,16; Ž 38,23; Ž 142,7; 1P 5,7)