1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. 2 Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. 3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. 4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. 5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. 6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. 7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. 8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! 9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. 10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. 11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. 12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. 13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, 14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. 15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. 16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. 17 Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. 18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, 19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. 20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. 21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. 22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!
1Jubelt, ihr Gerechten, über den HERRN; zu den Aufrichtigen passt Lobgesang. (Ž 32,11)2Preist den HERRN mit der Zither; spielt ihm auf der zehnsaitigen Harfe! (Ž 81,3; Ž 92,4; Ž 144,9)3Singt ihm ein neues Lied; spielt schön ⟨auf den Saiten⟩ mit Jubelschall! (Ž 40,4; Ž 96,1; Ž 98,1; Ž 144,9; Ž 149,1; Zj 5,9)4Denn richtig[1] ist das Wort des HERRN, und all sein Werk ⟨geschieht⟩ in Treue. (Dt 32,4)5Er liebt Gerechtigkeit und Recht; die Erde ist voll der Gnade des HERRN. (Ž 11,7; Ž 119,64)6Durch des HERRN Wort ist der Himmel gemacht und all sein Heer durch den Hauch seines Mundes. (Gn 1,6; Ž 148,5; J 1,3; Žd 11,3; 2P 3,5)7Er sammelt das Wasser des Meeres wie der Damm[2], legt in Behälter die Fluten[3]. (Gn 1,9)8Es fürchte den HERRN die ganze Erde; mögen sich vor ihm scheuen alle Bewohner der Welt! (Ž 67,8; Zj 15,4)9Denn er sprach, und es geschah; er gebot, und es stand da. (Gn 1,1; Mk 1,42; L 13,13; Žd 11,3)10Der HERR macht zunichte den Ratschluss der Nationen, er vereitelt die Gedanken der Völker. (Jb 5,12; Iz 8,10)11Der Ratschluss des HERRN bleibt ewig bestehen, die Gedanken seines Herzens von Generation zu Generation. (Iz 46,10)12Glücklich die Nation, deren Gott der HERR ist, das Volk, das er sich erwählt hat zum Erbteil! (Dt 32,9; Ž 135,4; Ž 144,15)13Der HERR blickt vom Himmel herab, er sieht alle Menschenkinder. (Ž 14,2; Ž 66,7; Př 15,3)14Von der Stätte seines Thrones schaut er auf alle Bewohner der Erde; (Ž 113,6; Za 4,10)15er, der ihnen allesamt das Herz gebildet hat, achtet auf alle ihre Werke. (Jr 16,17; Žd 4,13; Zj 2,2)16Der König wird nicht durch die Größe des Heeres gerettet[4]; ein Held befreit sich nicht durch die Größe der Kraft.17Ein Trug ist das Ross, wenn Rettung nötig ist[5], und mit der Größe seiner Kraft rettet es nicht. (Dt 20,1; Ž 20,8; Iz 31,1)18Siehe, das Auge des HERRN ⟨ruht⟩ auf denen, die ihn fürchten, auf denen, die auf seine Gnade harren, (2Pa 16,9; Ž 34,16; Ž 147,11)19dass er ihr Leben[6] vom Tod rette und sie in Hungersnot am Leben erhält. (Ž 34,10; Ž 37,19; Ž 111,5)20Unsere Seele wartet auf den HERRN; unsere Hilfe und unser Schild ist er. (Ž 115,9; Ž 130,5)21Denn in ihm wird unser Herz sich freuen, weil wir seinem heiligen Namen vertrauen. (Iz 25,9)22Deine Gnade, HERR, sei über uns, so wie wir auf dich harren.