1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku, 3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům, 4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije. -Sela- 5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy. 6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky. -Sela- 7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine. 8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy. 9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná. -Sela- 10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily. 11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali. 12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza. 13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo. 14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!
1Dem Chorleiter. Ein Psalm. Von David.2Rette mich, HERR, von bösen Menschen[1]. Vor gewalttätigen Männern[2] behüte mich, (Ž 59,3; 2Te 3,2)3die Bosheiten ersinnen im Herzen, die täglich Kriege erregen. (Př 6,14)4Sie haben geschärfte Zungen[3] wie eine Schlange. Viperngift ist unter ihren Lippen. // (Ž 52,4; Ž 58,5; Ř 3,13)5Bewahre mich, HERR, vor den Händen des Gottlosen, vor dem Mann der Gewalttaten behüte mich, die beschlossen haben, meine Tritte umzustoßen! (Ž 43,1)6Hochmütige haben mir heimlich eine Schlinge und Fallstricke gelegt, ein Netz ausgespannt zur Seite des Weges, sie haben mir Fallen gestellt. // (Ž 57,7; Ž 142,4; Jr 18,22)7Ich sprach zu dem HERRN: Du bist mein Gott! Höre, HERR, auf die Stimme meines Flehens! (Ž 31,15)8HERR, mein Herr, du Hort meiner Rettung! Du hast mein Haupt beschirmt am Tag der Waffen. (Ž 144,10)9Gewähre die Gelüste des Gottlosen nicht, HERR! Lass sein Vorhaben nicht[4] gelingen: Sie würden sich überheben. // (Dt 32,27)10Die Häupter derer die mich umringen – das Unheil ihrer Lippen bedecke sie![5] (Ž 7,17; Ž 64,9)11Mögen glühende Kohlen auf sie herabfallen, ins Feuer stürze er sie, in Wasserlöcher, dass sie sich nicht mehr erheben!12Ein Mensch mit ⟨böser⟩ Zunge – er bestehe nicht im Land; der Mann der Gewalttat – das Böse möge ihn jagen Stoß um Stoß! (Ž 12,3)13Ich weiß, dass der HERR die Rechtssache des Elenden wahrnimmt, das Recht der Armen. (Ž 35,10; Př 22,23)14Ja, die Gerechten werden deinen Namen preisen, die Aufrichtigen werden vor deinem Angesicht wohnen. (Ž 15,1)