Soudců 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Debóřina vítězná píseň - Prorokyně oslavuje mocného Hospodina, dárce vítězství, a kárá ty, kteří se neúčastnili společného boje.

1 Onoho dne zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův: 2 Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid, dobrořečte Hospodinu! 3 Slyšte, králové, poslouchejte, hodnostáři, já budu pět Hospodinu, já mu budu zpívat, zpívat žalmy Hospodinu, Bohu Izraele. 4 Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod. 5 Hory se zapotácely před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele. 6 Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáeliných byly opuštěny stezky. Kdo se vydávali na cesty, vydávali se po stezkách křivolakých. 7 Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli. 8 Kdykoli si lid volil nové bohy, rozpoutal se v branách boj; ale ukázal se štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli? 9 Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu! 10 Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte! 11 Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám. 12 Procitni, procitni, Debóro, procitni, procitni, píseň pěj! Povstaň, Báraku, odveď své zajatce, synu Abínoamův! 13 Tehdy ten z lidu, kdo vyvázl, pošlapal urozené; Hospodin mi dal pošlapat bohatýry. 14 Z Efrajima ti, kdo z něho vzešli, bojovali s Amálekem, Benjamíne, za tebou táhly tvé zástupy, z Makíra sestoupili ti, kdo třímají palcát, ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelskou hůl. 15 Isacharští velmožové šli s Debórou, Isachar hned za Bárakem, vyslán do doliny, šel mu v patách. Avšak u potoků Rúbenových bylo velké zasedání. 16 Proč jsi zůstal sedět mezi ohradami? Abys naslouchal, jak svolávají stáda? U potoků Rúbenových bylo velké rokování. 17 Gileád si zůstal za Jordánem. A proč Dan pobývá jako host na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, při svých zálivech si zůstal. 18 Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole. 19 Přišli králové a bojovali, tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku, při Vodách megidských, stříbra se však nezmocnili. 20 Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Síserou. 21 Potok Kíšon odplavil ty krále, potok prastarý, ten potok Kíšon. Jen je mocně pošlapej, má duše! 22 Tehdy dupala kopyta koní, stateční cválali ostrým tryskem. 23 Proklejte Meróz, velí Hospodinův posel, uvalte na jeho obyvatele kletbu: Nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti bohatýrům. 24 Požehnána buď nad jiné ženy Jáel, žena Kénijce Chebera, nad jiné ženy ve stanech buď požehnána! 25 Požádal o vodu, poskytla mléko, v koflíku urozených podala smetanu. 26 Rukou chopila stanový kolík, pravicí pádné kladivo, udeřila Síseru, roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila jeho spánky. 27 Klesl jí k nohám, padl, zůstal ležet, k nohám jí klesl, padl; tam klesl a padl zabitý. 28 Síserova matka vyhlížela z okna, naříkala za okenní mříží: „Proč tak dlouho nepřijíždí jeho vůz? Proč mešká hřmot jeho vozby?“ 29 Odpověděly jí nejmoudřejší z jejích kněžen a ona si teď opakuje jejich slova: 30 „Určitě získali a rozdělují kořist, jednu dvě zajatkyně každému hrdinovi, kořist pro Síseru – pestré šaty, kořist, pestré šaty, jeden dva pestré šátky na krk co kořist.“ 31 Tak ať zhynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. – Země žila v míru po čtyřicet let.

Nya Levande Bibeln

od Biblica

Deboras och Baraks sång

1 Debora och Barak sjöng sedan en sång om den underbara segern: 2 "När Israels furstar visar vägen och folket villigt offrar sig, prisa Herrens namn! 3 Hör ni kungar, lyssna ni härskare! Jag ska sjunga inför Herren och spela inför Israels Gud. 4 Du Herre ledde oss ut ur Seir och fram över Edoms slätter och marken skakade, himlen öppnade sig och molnen tömde sig på regn. 5 Bergen skälvde inför Herren, den väldige på Sinai, Israels Gud. 6 På Samgars och Jaels tid låg vägarna öde. Vandrarna valde vindlande stigar. 7 Israels städer låg tomma tills Debora blev en mor för Israel. 8 När Israel valde nya gudar kom katastrofen. Varken sköld eller spjut fanns. Israels 40.000 saknade vapen. 9 Jag gläder mig åt Israels ledare och åt alla som villigt följer dem! Prisa Herren! 10 Prisa honom, alla ni som rider på vita åsnor och sitter på dyrbara mattor, och alla ni som går till fots. 11 Lyssna till sångarna som sjunger lovsång till Herren vid brunnen, sången om hur Herren räddade Israel med sina krigare. Herrens folk tågade in genom portarna! 12 Vakna Debora, vakna och sjung! Stå upp, Barak! Du Abinoams son, för bort dina fångar! 13 De tappra som fanns kvar marscherade ner från berget Tabor. Herrens folk kom till mig med sina ledare. 14 De kom från Efraim och Benjamin, från Makir och Sebulon. 15 Isaskars furstar följde Debora och Barak ner i dalen. Man drog dit ner på Herrens befallning. Men Rubens stam blev kvar vid sina eldar. 16 Varför satt du hemma vid hjordarna och spelade på din herdeflöjt? Rubens stam är splittrad. 17 Varför stannade Gilead på andra sidan Jordan? Och varför blev Dan kvar vid sina fartyg? Varför satt Aser kvar vid stranden i lugn och ro? 18 Men Sebulons och Naftalis stammar riskerade livet på stridsfältets höjder. 19 Kanaans kungar stred vid Taanak, nära Megiddos källor, men de blev utan silver och utan byte. 20 Till och med himlens stjärnor stred mot Sisera. 21 Den brusande floden Kison förde bort dem. Dra vidare, var stark! 22 Hör hovtrampet från fiendens hästar! Se, hur stridshästarna jagar fram! 23 Men Herrens ängel förbannade Meros. 'Förbanna dess inbyggare', sa han. 'De deltog inte i striden mot Herrens fiender.' 24 Välsignad ska Jael vara, kaineen Hebers hustru, ja, välsignad mer än andra kvinnor som bor i tält. 25 Han bad om vatten, men hon gav honom mjölk i en dyrbar skål! 26 Hennes hand grep efter tältpluggen, och med snickarens hammare genomborrade hon Siseras tinning. 27 Han sjönk ner vid hennes fötter och var död. 28 Siseras mor såg väntande ut genom fönstret. 'Varför dröjer hans vagn så länge? Var är klappret av hovar?' 29 Då svarar hennes hovdam, och själv ger hon samma svar: 30 'Bytet är stort, en flicka åt var man, eller två, dyrbara mantlar åt Sisera och vackra tyger till mig. Allt detta som byte!' 31 Herre, som Sisera ska alla dina fiender förgås, men de som älskar Herren ska stråla av kraft som den uppgående solen!"Därefter fick landet fred i fyrtio år.