Pomoc pro zbytky Benjamínců - Pozůstalým je umožněno získat manželky z Jábeše v Gileádu a ze Šíla.
1 Izraelští muži přísahali v Mispě takto: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci.“2 I přišel lid do Bét-elu a seděli tam před Bohem až do večera za hlasitého nářku a velmi usedavého pláče.3 Volali: „Hospodine, Bože Izraele, proč se v Izraeli stalo, aby byl dnes odečten od Izraele jeden kmen?“4 Nazítří za časného jitra tam lid zbudoval oltář a obětovali oběti zápalné a pokojné. 5 Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti.6 Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen.7 Jak to uděláme se zbývajícími Benjamínci, aby dostali ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženu žádnou ze svých dcer.“8 Proto se tázali: „Je někdo z izraelských kmenů, který se nedostavil k Hospodinu do Mispy?“ A hle: Z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.9 Byl přepočítán lid a skutečně tam nebyl nikdo z obyvatelů Jábeše v Gileádu.10 Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti.11 Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“12 Mezi obyvateli Jábeše v Gileádu se našlo čtyři sta dívek, panen, které dosud muže nepoznaly a s mužem neobcovaly. Přivedli je do tábora v Šílu, jež je v kenaanské zemi. 13 Celá pospolitost pak vyslala mluvčí k Benjamínovcům, kteří byli na skalisku Rimónu, aby jim vyhlásili pokoj.14 Tak se toho času Benjamín vrátil. Dali jim ženy, které ponechali naživu z žen z Jábeše v Gileádu, ale nebylo jich pro ně dost.15 Lid Benjamína litoval, neboť Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.16 Stařešinové pospolitosti se tázali: „Co uděláme se zbývajícími, aby dostali ženy, když ženy benjamínské byly vyhubeny?“17 Řekli: „Vlastnictví získané uprchlíky bude Benjamínovo, aby nebyl vyhlazen kmen z Izraele.18My však jim nemůžeme dát za ženy své dcery.“ Izraelci se totiž zapřísahali: „Buď proklet, kdo by dal ženu Benjamínovi!“19 Pak řekli: „Hle, rok co rok bývá Hospodinova slavnost v Šílu, které je severně od Bét-elu, východně od silnice vystupující z Bét-elu do Šekemu a jižně od Lebóny.“20 Benjamínovcům přikázali: „Skryjte se ve vinicích jako zálohy.21 Jak uvidíte, že šíloské dcery vycházejí v průvodu k tanečním rejům, vyrazte z vinic a uchvaťte si každý ženu ze šíloských dcer. Pak odejděte do benjamínské země.22 Kdyby přišli jejich otcové nebo bratři a chtěli před námi vést spor, řekneme jim: Smilujte se nad nimi kvůli nám. Nevzali jsme v boji ženu pro každého. Vy jste jim je přece nedali, abyste se teď provinili.“23 Benjamínovci to tak udělali a unesli si ženy podle svého počtu z tančících dívek, které uloupili. Pak odešli a vrátili se do svého dědictví, vystavěli města a usadili se v nich.24 Toho času se odtamtud rozešli též Izraelci, každý ke svému kmeni a ke své čeledi, každý odešel do svého dědictví.25 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.
1Israels ledande män hade svurit vid Mispa att de aldrig skulle tillåta sina döttrar att gifta sig med män från Benjamins stam.2De samlades vid Betel och satt långt fram på kvällen inför Guds ansikte och grät bittert.3"Herre, Israels Gud", bad de. "Varför skulle detta hända? Varför måste vi förlora en av stammarna?"4Följande morgon var de uppe tidigt och byggde ett altare där de offrade brännoffer och tackoffer.5Och de sa till varandra: "Var det någon stam i Israel som inte var representerad, när vi höll vårt rådslag inför Herren i Mispa?" Man hade nämligen svurit en ed, att den som vägrade att komma skulle dödas,6och nu var det stor sorg i hela Israel över förlusten av Benjamins stam. "En hel stam är borthuggen från Israel och finns inte mer", sa de gång på gång till varandra.7"Och hur ska vi få hustrur åt de få män som finns kvar, eftersom vi har svurit vid Herren att inte ge dem våra döttrar?"8-9Då tänkte de på nytt på sin ed att döda den som vägrade komma till Mispa och upptäckte att ingen från Jabes i Gilead hade varit med.10-12De skickade då 12.000 av sina bästa soldater för att döda folket i Jabes i Gilead. Alla män, gifta kvinnor och barn dödades, men de unga flickor som ännu inte haft någon man blev skonade. Det fanns fyrahundra sådana, och dem förde man till lägret i Silo.13Sedan sände Israel en fredsdelegation till det som återstod av Benjamin vid Rimmons klippa.14De fick de fyrahundra flickorna som hustrur och återvände till sina hem, men flickorna räckte inte åt alla.15Folket sörjde verkligen över den spricka som hade uppstått mellan dem.16"Hur ska vi bära oss åt för att skaffa hustrur åt de andra, när nu alla kvinnor i Benjamins stam är döda?" frågade de ledande männen i Israel.17"Det måste finnas något sätt att lösa detta på, så att inte en hel stam i Israel går förlorad för alltid.18Men vi kan inte ge dem våra egna döttrar. Vi har ju svurit en ed. Om vi bryter den blir vi förbannade av Gud."19Plötsligt kom de att tänka på den årliga vallfartsfesten, som brukar hållas i Silo mellan Lebona och Betel, på östra sidan av vägen mellan Betel och Sikem.20Till de män i Benjamin som ännu var utan hustrur sa man: "Gå och göm er i vingårdarna,21och när flickorna från Silo kommer ut för att dansa, ska ni rusa fram och ta dem och föra dem med er hem.22När deras fäder och bröder kommer till oss och protesterar, ska vi förklara situationen för dem och säga: 'Var snälla och försök förstå! Låt dem få era döttrar till hustrur, för vi fick inte tag i tillräckligt många när vi anföll Jabes i Gilead, och ni kunde ju inte ha gett era döttrar till dem frivilligt utan att ha dragit skuld över er.' "23Männen från Benjamins stam gjorde som de blivit tillsagda. De kidnappade flickor som deltog i högtiden och tog dem med sig hem till sitt eget land. Sedan byggde de upp sina städer på nytt och bosatte sig i dem.24Och israeliterna återvände var och en till sitt hem.25Det fanns inte någon kung i Israel på den tiden, och var och en gjorde vad som passade honom.