Soudců 19 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Válka Izraelců s Benjamínci - Hanebný čin Gibejců - Gibejci se dopouštějí sodomské zvrácenosti.

1 V těch dnech, kdy neměli v Izraeli krále, pobýval nějaký lévijec jako host v odlehlých končinách Efrajimského pohoří. Vzal si za ženinu jakousi ženu z judského Betléma. 2 Ale ženina se proti němu provinila smilstvem a odešla od něho do otcovského domu, do judského Betléma. Byla tam po dobu čtyř měsíců. 3 Její muž se za ní vypravil, aby jí domluvil a pohnul ji k návratu. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ona ho uvedla do otcovského domu. Jakmile ho dívčin otec spatřil, šel mu radostně vstříc. 4 Pak ho jeho tchán, dívčin otec, zdržoval, takže u něho zůstal tři dny. Jedli a pili a nocovali tam. 5 Čtvrtého dne za časného jitra, když se zvedl k odchodu, řekl dívčin otec svému zeti: „Posilni se soustem chleba a potom půjdete.“ 6 Tak zůstali a oba spolu jedli a pili. Potom dívčin otec vybídl muže: „Buď tak laskav, zůstaň ještě přes noc a buď dobré mysli.“ 7 Když se muž přece zvedl k odchodu, přinutil ho jeho tchán, že tam opět zůstal přes noc. 8 Pátého dne za časného jitra chtěl odejít, ale dívčin otec na něho zase naléhal: „Posilni se prosím!“ Pozdrželi se, až den pokročil, a oba pojedli. 9 Potom se muž se svou ženinou a mládencem zvedl k odchodu. Jeho tchán, dívčin otec, mu však řekl: „Pohleď, den se schyluje k večeru. Zůstaňte přes noc. Den se přece sklání. Přenocuj zde a buď dobré mysli. Zítra za časného jitra se vydáš na cestu a půjdeš ke svému stanu.“ 10 Avšak muž nechtěl zůstat přes noc, zvedl se k odchodu a došel se svým párem osedlaných oslů a se svou ženinou až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém. 11 Když byli u Jebúsu, den téměř minul. Tu navrhl mládenec svému pánu: „Pojď prosím, uchýlíme se do tohoto jebúsejského města a přenocujeme v něm.“ 12 Ale jeho pán mu odvětil: „Neuchýlíme se do cizího města, které nepatří Izraelcům. Půjdeme dál do Gibeje.“ 13 A pobídl mládence: „Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě.“ 14 Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje. 15 Uchýlili se tam a vstoupili do Gibeje, aby přenocovali. Když tam lévijec přišel, usadil se na městském prostranství, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej přijal na noc do domu. 16 Večer se vracel z práce na poli nějaký starý muž. Pocházel z Efrajimského pohoří a pobýval v Gibeji jako host; mužové toho místa byli Benjamínovci. 17 Rozhlédl se a spatřil na městském prostranství pocestného. I otázal se ten starý muž: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ 18 Odvětil mu: „Ubíráme se z judského Betléma do odlehlých končin Efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma; chodím sloužit do Hospodinova domu. Tady však není nikdo, kdo by mě přijal do domu. 19 A přitom mám jak slámu a obrok pro své osly, tak chléb a víno pro sebe i pro tvou služebnici a pro mládence, který je s tvými služebníky. V ničem nemáme nedostatek.“ 20 Starý muž mu pravil: „Pokoj tobě! Klidně mi přenech starost o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc zde na prostranství.“ 21 Uvedl ho do svého domu a pro osly připravil krmivo. Umyli si nohy, jedli a pili. 22 Byli dobré mysli, avšak hle, mužové města, muži ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a vyzývali toho starého muže, hospodáře: „Vyveď muže, který vešel do tvého domu, ať ho poznáme!“ 23 Tu k nim ten hospodář vyšel a domlouval jim: „Ne tak, moji bratři! Nedopustíte se přece něčeho tak zlého! Vždyť tento muž vešel do mého domu. Nesmíte spáchat takovou hanebnost! 24 Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“ 25 Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka. 26 Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla. 27 Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. 28 Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu. 29 Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. 30 Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“

Nya Levande Bibeln

od Biblica

Den otrogna bihustrun

1 Vid den tiden, innan Israel hade någon kung, fanns det en man i Levis stam som bodde längst bort i Efraims bergsbygd. Han tog en flicka från Betlehem i Juda med sig hem som bihustru. 2 Men hon var otrogen och flydde därifrån och återvände hem till sin far. 3 Efter fyra månader försökte hennes man få henne tillbaka, och han tog med sig en tjänare och en extra åsna och for för att hämta henne. När han kom fram till hennes hem bjöd hon honom stiga in, och hon presenterade honom för sin far, som var mycket glad att få träffa honom. 4 Fadern bad honom att stanna och han blev kvar som deras gäst i tre dagar. 5 På den fjärde dagen var han mycket tidigt uppe och gjorde sig färdig för att ge sig iväg, men flickans far tyckte att de först skulle äta frukost. 6 Sedan bad han honom att stanna ännu en dag, så att de kunde fortsätta att umgås. 7 Först ville inte mannen det, men eftersom hans svärfar var så angelägen gav han slutligen med sig. 8 Följande morgon var de uppe tidigt igen, men flickans far var också den här gången angelägen om att han skulle stanna lite längre och föreslog: "Du kan väl stanna i dag och ge dig i väg fram emot kvällen!" Och mannen stannade, och de umgicks ännu en dag tillsammans. 9 När hans hustru och tjänare gjorde sig färdiga för avfärd på eftermiddagen, sa hans svärfar: "Det börjar bli ganska sent. Stanna här i natt, så kan vi ha trevligt i kväll, och sedan kan du resa tidigt i morgon bitti." 10 Men nu gick mannen inte att övertala. De gav sig iväg, och innan det blev mörkt nådde de Jerusalem, som också kallas Jebus. 11 "Nu är det för sent att fortsätta", sa hans tjänare till honom. "Kan vi inte stanna här i natt?" 12-13 "Nej", svarade mannen. "Vi kan inte stanna i denna hednastad där det inte finns några israeliter. Vi måste fortsätta till Gibea eller möjligen Rama." 14 De fortsatte alltså, och solen gick ner just som de kom till Gibea, en stad som tillhörde Benjamins stam. 15 De drog in där för natten och stannade till på torget, men ingen erbjöd dem rum för natten. 16 Då kom en gammal man förbi, på väg hem från sitt arbete ute på fälten. Han var från Efraims bergsbygd men bodde nu i Gibea, där det för övrigt bara fanns benjaminiter. 17 När han fick syn på de resande frågade han dem varifrån de kom och vart de skulle. 18 "Vi är på väg hem från Betlehem i Juda", svarade mannen. "Jag bor längst bort i Efraims bergsbygd i närheten av Silo. Ingen har bjudit in oss över natten, 19 men det går ingen nöd på oss, för vi har tillräckligt med foder åt våra åsnor och mat och dryck åt oss själva." 20 "Ni är välkomna till mitt hem som mina gäster", sa den gamle mannen. "Här kan ni inte stanna. Det kan vara farligt." 21 Han tog dem med sig hem, gav deras åsnor att äta, och ställde sedan fram kvällsmat. 22 Just som de satt där och mådde gott, kom en grupp män till huset och började bulta på dörren. De var homosexuella och ville komma åt mannen som var på besök. 23 Värden gick ut för att samtala med dem."Nej, mina bröder, begå inte en sådan usel handling med min gäst. 24 Ta i stället min dotter, som är oskuld, och den här mannens bihustru. Vi ska föra ut dem till er, så kan ni göra vad ni vill med dem." 25 Men de ville inte höra på honom. Då tog den gästande mannen sin bihustru och förde ut henne till dem. De misshandlade henne och våldtog henne hela natten, och först i gryningen lät de henne gå. 26 Hon föll ihop utanför huset och låg där tills det blev ljust, 27 och när hennes man öppnade dörren, fann han henne liggande där med händerna på tröskeln. 28 "Kom nu, så ska vi ge oss i väg", sa han. Men han fick inte något svar, för hon var död. Då lade han henne över åsnan och tog henne med sig hem. 29 När han kom hem styckade han hennes kropp i tolv delar och sände en del till varje stam i Israel. 30 Hela nationen blev upprörd över det illdåd, som benjaminiterna hade begått."Någonting så fruktansvärt har inte hänt sedan Israel lämnade Egypten", sa alla. "Vi måste göra någonting åt det."