1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.3 Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“4 Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“5 Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.6 Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu;7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce,8 a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.11 I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“
— Ježíš a děti
13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
— Bohatý muž
17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“18 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“20 On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
— O majetku
23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“26 Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“28Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.31 Mnozí první budou poslední a poslední první.“
— Třetí předpověď utrpení
32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:33 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“
— Žádost synů Zebedeových
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“36 Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“37 Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“39 Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
— Uzdravení slepého Bartimaia
46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.51 Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
1Sedan lämnade Jesus Galileen och gick söderut mot Judeen och kom in i området öster om Jordan. Stora folkmassor samlades omkring honom igen, och som vanligt undervisade han dem.2Då kom några fariseer[1] för att diskutera med Jesus och försöka få honom att säga något som de kunde sätta fast honom för. De frågade: ”Anser du att en man har rätt att skilja sig från sin fru?”3Då sa Jesus: ”Vilka regler gav Mose er om skilsmässa?”4De svarade: ”Han bestämde att det enda en man behöver göra är att skriva ett intyg som bevis på skilsmässan. Sedan kan han skicka iväg kvinnan.[2]”5”Och varför gav Mose er den regeln?” fortsatte Jesus. ”Jo, därför att han kände era hårda och onda hjärtan.6Men det var inte så Gud hade tänkt från början. Gud skapade människan till man och kvinna,[3]och7därför ska en man lämna sina föräldrar och hålla sig till sin fru,8så att de två blir ett.[4] De är alltså inte längre två utan ett.9Och vad Gud har förenat, får människan inte skilja åt.”10När de sedan kom till huset där de bodde, ville hans efterföljare veta mer om detta.11Han sa då till dem: ”Den man som skiljer sig från sin fru och gifter sig med en annan, han är otrogen.[5]12Och om en frånskild kvinna gifter om sig med en annan, då är hon otrogen.”
Jesus ber för barnen
13Några föräldrar kom nu till Jesus med sina små barn för att han skulle röra vid dem och be för dem. Men hans efterföljare körde bort dem.14När Jesus såg vad som hände blev han arg. ”Skicka inte iväg dem”, sa han till sina efterföljare. ”Låt barnen komma till mig, för alla som vill tillhöra Guds eget folk måste bli som de.[6]15Ja, jag försäkrar er, att den som inte blir som ett litet barn kommer överhuvudtaget inte att få tillhöra Guds eget folk.”16Så tog han barnen i famnen och la händerna på dem och bad sin Far i himlen att ge dem allt gott.
Jesus talar med en rik man
17När han sedan skulle fortsätta sin väg kom en man springande och föll på knä framför honom och sa: ”Gode Mästare, vad ska jag göra för att få evigt liv?”18”Varför kallar du mig god?” frågade Jesus. ”Det finns bara en som är god, och det är Gud.19Och hans bud kan du redan: ’Du ska inte mörda, Du ska inte vara otrogen i ditt äktenskap, Du ska inte stjäla, Du ska inte ljuga eller vittna falskt. Du ska inte lura av någon det som är hans, Visa respekt för dina föräldrar.[7]’ ”20”Mästare”, svarade mannen, ”alla dessa bud har jag hållit ända sedan jag var ung.”21Då fylldes Jesus av kärlek och såg på honom och sa: ”Det är bara en sak till du behöver göra. Gå och sälj allt du äger och ge pengarna åt de fattiga. Då ska du få en skatt i himlen. Kom sedan och följ mig.”22Men när mannen hörde det mörknade hans ansikte och han gick bedrövad bort, för han var mycket rik.23Jesus såg sig omkring och vände sig sedan till sina efterföljare och sa: ”Hur svårt är det inte för den som har pengar att få tillhöra Guds eget folk![8]”24Jesus såg att hans efterföljare blev alldeles förskräckta över det han sa och fortsatte: ”Ja, hur svårt är det inte att få tillhöra Guds eget folk.25Det är faktiskt lättare för en kamel att komma igenom ett nålsöga än för en rik att underordna sig Gud så att han får tillhöra Guds eget folk.”26Detta påstående gjorde hans efterföljare ännu mer förskräckta och de sa till varandra: ”Vem i all världen kan då bli räddad?”27Jesus såg på dem och sa: ”Ingen, mänskligt sett. Men för Gud är allting möjligt. Han kan rädda vem som helst.”28Då sa Petrus till honom: ”Vi har lämnat allt för att följa dig.”29”Ja”, svarade Jesus, ”och jag försäkrar er, att var och en som lämnar hus eller syskon eller föräldrar eller barn eller åkrar för att följa mig på grund av sin tro på det glada budskapet,30han ska få mångdubbelt igen. Han ska få hus och syskon och mammor och barn och åkrar redan här i tiden, mitt under förföljelser. Och dessutom ska han få evigt liv i den kommande världen.31Många som idag har låg status ska vara bland de främsta i Guds nya värld, medan andra, som idag är betydelsefulla, måste hålla sig i bakgrunden.”
Jesus förutsäger för tredje gången att han ska dö
32De var nu på väg till Jerusalem, och Jesus gick först i gruppen. Hans efterföljare och alla de övriga som gick med honom var rädda och fyllda av ångest. Jesus samlade då sina tolv närmaste efterföljare och började än en gång förklara allt som skulle hända med honom.33”Vi är nu på väg till Jerusalem”, sa han. ”Där kommer jag, Människosonen[9], att bli förrådd och överlämnad till översteprästerna och laglärarna, och de ska döma mig till döden och överlämna mig till de romerska myndigheterna.34Romarna ska sedan håna mig och spotta på mig, piska mig och till sist döda mig. Men efter tre[10] dagar ska jag uppstå från de döda igen.”
Jakob och Johannes vill ha hedersplatserna
35Då gick Jakob och Johannes, Sebedaios söner, fram till honom och sa: ”Mästare, vi vill be dig om en sak.”36”Vad då?” frågade han.37De sa: ”Låt oss få sitta på hedersplatserna närmast dig när du börjar regera som kung, en på höger sida och en på vänster.”[11]38Men Jesus sa till dem: ”Ni vet inte vad ni ber om! Klarar ni verkligen att gå igenom det jag måste gå igenom? Kan ni uthärda de fruktansvärda lidanden som jag måste uthärda?”39”Ja”, svarade de. ”Det kan vi!”Då sa Jesus: ”Ni kommer att få gå igenom samma sak som jag, och lida precis som jag,40men jag har ingen rätt att bestämma vilka som ska sitta på min högra och på min vänstra sida. De platserna är reserverade för dem som min Far i himlen väljer ut.”41När de tio andra närmaste efterföljarna hörde vad Jakob och Johannes bad om, blev de upprörda.42Men Jesus samlade dem och sa: ”I den här världen uppträder kungarna som tyranner, och härskarna har all makt över dem som står under dem.43Men så får det inte gå till bland er. Den av er som vill vara ledare måste vara de andras tjänare,44och den som vill vara den förste måste vara allas slav.45Följ mitt exempel. Jag, Människosonen[12], har inte kommit för att bli tjänad, utan för att tjäna andra. Jag har kommit för att ge mitt liv och köpa människor fria från deras slaveri under synden.”
Jesus botar den blinde Bartimaios utanför Jeriko
46På sin väg mot Jerusalem kom sedan Jesus och hans efterföljare till staden Jeriko. Och när de var på väg ut från staden tillsammans med en stor folkmassa, satt en blind tiggare som hette Bartimaios (son till Timaios) vid vägkanten.47När Bartimaios fick höra att det var Jesus från Nasaret som kom, började han ropa: ”Jesus, du som ska ärva kung Davids tron,[13] ha medlidande med mig!”48Folk försökte få honom att hålla tyst, men han ropade bara ännu högre: ”Du som ska ärva kung Davids tron, ha medlidande med mig!”49När Jesus hörde detta, stannade han och sa: ”Be honom komma hit!” Då ropade de på den blinda mannen och sa: ”Lugna ner dig. Res på dig och kom. Jesus ropar på dig.”50Och Bartimaios slängde av sig sin mantel och hoppade upp och kom fram till Jesus.51”Vad vill du att jag ska göra för dig?” frågade Jesus.”Mästare”, sa Bartimaios, ”jag vill kunna se igen!”52Då sa Jesus till honom: ”Gå! Din tro har botat dig.” Och genast kunde mannen se! Sedan följde han efter Jesus på vägen.