— Hospodin se s lidem vrátí na Sijón - Hospodin se slituje nad zajatými a obnoví s nimi svou smlouvu.
1 V onen čas, je výrok Hospodinův, budu Bohem všem čeledím Izraele a oni budou mým lidem. 2 Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ 3 Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. 4 Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. 5 Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. 6 Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“ 7 Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ 8 Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. 9 Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ 10 Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ 11 Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. 12 Přijdou a budou plesat na výšině sijónské, budou proudit k Hospodinově dobrotě za obilím, moštem a čerstvým olejem, za mladým bravem a skotem. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada. Už nikdy nebudou tesknit. 13 Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. 14 Duši kněží zavlažím tukem a můj lid se bude sytit mými dobrými dary, je výrok Hospodinův.“
— Ráchelin pláč - Teď ještě Ráchel oplakává své syny, ale nad potomky se Hospodin slituje.
15 Toto praví Hospodin: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ 16 Toto praví Hospodin: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se vrátí z nepřátelské země. 17 Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území. 18 Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská: ‚Potrestal jsi mě a byl jsem ztrestán, býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh. 19 Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí.‘ – 20 Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.“
— Výzva k návratu - Dům izraelský i dům judský budou znovu vybudovány. Synové nebudou trpět za otce.
21 Postav si milníky, vztyč ukazatele, zamysli se nad cestou upravenou, nad cestou, po níž jsi chodila. Vrať se, izraelská panno, vrať se do těchto svých měst! 22 Jak dlouho budeš pobíhat sem a tam, dcero odpadlice? Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže. 23 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Opět budou mluvit toto slovo v zemi judské a v jejích městech, až změním jejich úděl: ‚Požehnej ti Hospodin, nivo spravedlnosti, horo svatá.‘24 Bude na ní bydlet Juda a zároveň všechna jeho města, oráči i ti, kteří táhnou se stádem.25 Občerstvím duši znavenou a každou duši tesknící ukojím.“26 Potom jsem se probudil a prohlédl jsem. Můj spánek mi byl příjemný. 27 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy oseji dům izraelský i dům judský lidmi i zvířaty.28 A jako jsem nad nimi bděl, abych rozvracel a podvracel, bořil a ničil a škodil, tak budu nad nimi bdít, abych budoval a sázel, je výrok Hospodinův. 29 V oněch dnech už nebudou říkat: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,‘ 30 nýbrž každý zemře pro vlastní nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby.“
— Smlouva vepsaná do srdce - Hospodin uzavře se svým lidem novou smlouvu, kterou vepíše do jejich srdcí.
31 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.32 Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův.33 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.34 Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ 35 Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: 36 „Jestliže přestanou tato ustanovení přede mnou platit, je výrok Hospodinův, také potomstvo Izraele nebude přede mnou už ani pronárodem po všechny dny.“ 37 Toto praví Hospodin: „Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, i já zavrhnu všechno potomstvo Izraele kvůli všemu, čeho se dopustili, je výrok Hospodinův.“ 38 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy toto město bude opět vystavěno pro Hospodina, od věže Chananeelu až k bráně Nárožní.39 Odtud vyjde měřicí šňůra přímo k pahorku Gárebu a stočí se do Goje.40 Celá dolina s mrtvými těly a popelem z obětí i všechna lada až k úvalu Kidrónskému, až k rohu brány Koňské na východě, to vše bude svaté pro Hospodina. Už nikdy to nebude vyvráceno ani zbořeno.“
1Vid den tiden, säger Herren, ska jag vara hela Israels Gud. Alla stammar och familjer ska erkänna mig som Herre och handla som mitt folk.2Det folk som överlever krigen ska få ro i öknen. Jag ska ge Israel frid och ro.3Redan för länge sedan sa Herren till Israel: Jag har älskat dig, mitt folk, med en evig kärlek. Ja, med denna kärlek har jag dragit dig till mig.4Jag ska bygga upp ditt land igen, du jungfru Israel. Du ska än en gång ta dina tamburiner och dansa med de glada.5Dina vingårdar ska du än en gång plantera på Samariens berg, och du ska få äta frukt från dina egna trädgårdar.6Den dag ska komma när vaktposterna på Efraims höjder ska ropa ut och säga: "Kom, låt oss gå till Sion, till Herren, vår Gud."7Herren säger: Sjung av glädje över allt vad jag ska göra för Israel, det främsta av alla folk! Prisa honom och säg: "Herren har frälst sitt folk, det som fanns kvar av Israel."8Jag ska samla dem från norr och från jordens yttersta ändar. De kommer med blinda och lama, gravida kvinnor och kvinnor i barnsnöd. Det ska bli ett stort sällskap som kommer.9Glädjetårar ska strömma utför deras kinder när de återvänder under bön och tacksägelse. Jag ska leda dem. Jag ska föra dem till friska vattenkällor och på jämna stigar där de inte ska stappla, för jag är Israels far och han är min älskade son.10Lyssna till detta budskap från Herren, ni världens alla länder: Herren, som skingrade sitt folk ut över världen, kommer att samla tillbaka dem och vaka över dem, som en herde samlar sin hjord.11Han ska rädda Israel undan dem som är för starka för dem.12De ska komma tillbaka hem och sjunga glädjesånger på Sions berg, och de ska glädja sig åt Herrens överflöd, rika skördar av vete, vin och olja och stora boskapshjordar. Deras liv ska vara som en vattnad trädgård, och alla deras sorger är förbi.13Unga flickor kommer att dansa av glädje, och männen, både de äldre och de unga, ska ta del i glädjen. Jag ska förvandla deras sorg till glädje, jag ska trösta dem och göra dem lyckliga. Sorg och fångenskap ligger bakom dem.14Jag ska låta prästerna få festa på det överflöd av offer som förs till dem i templet. Jag ska tillfredsställa mitt folk med min frikostighet, säger Herren.15Herren talade till mig igen och sa: I Rama gråter man bittert. Det är Rakel som gråter över sina barn, och hon låter sig inte tröstas, för barnen är borta.16Men Herren säger: Gråt inte längre, för jag har hört dina böner, och du ska få se dem igen. De ska komma tillbaka till dig från ett fjärran fiendeland.17Det finns gott hopp för framtiden. Dina barn ska återvända till sitt eget land, säger Herren.18Jag har hört Israels klagan: "Du har straffat mig så hårt, men jag behövde det, precis som en kalv som ska vänjas vid oket. Upprätta mig så vill jag återvända till dig, för du är Herren, min Gud.19Jag vände mig bort från Gud men ångrade mig. Jag blev arg på mig själv för min dumhet. Jag skäms uppriktigt för allt jag gjorde när jag var ung."20Och Herren svarar: Israel är fortfarande min son, min ögonsten. Jag var tvungen att straffa honom, eftersom jag älskar honom. Jag längtar efter honom och kommer att vara barmhärtig mot honom.21När du drar i landsflykt, ska du sätta upp vägmärken åt dig som pekar tillbaka mot Israel. Märk ut vägen mycket noga. Du ska ju vända tillbaka till dina städer här, jungfru Israel!22Hur länge ska du vackla hit och dit, du nyckfulla dotter? Herren ska låta något nytt och annorlunda hända. Israel ska börja söka efter honom!23Herren, härskarornas Gud, säger: När jag leder dem tillbaka, ska de säga i Juda och dess städer: "Herren välsigne dig, du rättfärdighetens boning, du heliga berg!"24Stadsbor, lantbrukare och herdar ska bo tillsammans i fred och harmoni.25Jag har gett de trötta ro och de sörjande glädje.26Vid detta vaknade jag liksom upp och såg mig omkring. Min sömn hade varit behaglig.27Herren säger: Den tid ska komma, när jag ska öka befolkningen och fördubbla boskapen i Israel.28I det förgångna har jag grundligt förstört landet, men nu ska jag med omsorg bygga upp det igen.29Man ska inte längre citera talesättet att 'barnen får betala för sina förfäders synder'.30Var och en ska nämligen dö för sina egna synder.31Den dag ska komma när jag ska ingå ett nytt förbund med Israels folk och med Juda, säger Herren.32Det kommer inte att bli som det jag ingick med deras förfäder, när jag tog dem i handen för att leda dem ut ur Egypten, ett förbund som de bröt, trots att jag var deras rätte Herre, säger Herren.33Detta är det nya förbund som jag ska ingå med dem: Jag ska skriva min lag i deras hjärtan, så att de längtar efter att ära mig. Då kommer de verkligen att vara mitt folk, och jag ska vara deras Gud.34På den tiden kommer det inte längre att vara nödvändigt att man uppmanar varandra att lära känna Herren. Alla, både stora och små, ska verkligen känna mig då. Jag ska förlåta dem och glömma deras synder, säger Herren.35Herren, som ger oss solsken på dagen och låter måne och stjärnor lysa på natten, som får havets vågor att brusa och vars namn är Herren, härskarornas Gud, han säger:36Lika lite som jag tänker ändra på dessa naturens lagar, tänker jag förkasta mitt folk Israel!37Inte förrän man kan mäta himlarna och utforska jordens grundvalar, kan jag förkasta dem för deras synders skull!38-39Den tid ska komma, säger Herren, när hela Jerusalem ska bli uppbyggt till Herrens ära, från Hananeltornet i murens nordöstra hörn till Hörnporten i nordväst och från Garebshöjden ända till Goa.40Och hela staden med begravningsplatsen och avstjälpningsplatsen för aska i dalen ska helgas åt Herren, och det ska också alla åkrar ut mot bäcken Kidron och därifrån till Hästporten och den östra sidan av staden. Staden ska aldrig mer bli intagen eller fördärvad.