1 Toto praví Hospodin: „Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil? Anebo je tu někdo z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, byli jste prodáni svou vlastní vinou, vaše matka byla vyhoštěna jen pro vaše nevěrnosti. 2 Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval. Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obracím v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní. 3 Nebesa odívám v pochmurnou temnotu a přikrývám je žíněným rouchem.“
— Služebníkova poslušnost - Služebník Hospodinův snáší i tupení a rány, ale zůstává věrný, protože ví, že při něm je Hospodin.
4 Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. 5 Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. 6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. 7 Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. 8 Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! 9 Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli. 10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha. 11 Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. Jen choďte ve svitu svého ohně, v jiskrách, které jste zanítili! Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.
1Herren frågar: "Sålde jag er till mina fordringsägare? Är det därför ni inte är här? Är er mor borta därför att jag skilt mig från henne och skickat bort henne? Nej, ni sålde er själva för era synders skull, och er mor togs som betalning för era skulder.2Var jag alltför svag för att rädda er? Är det därför mitt hus är tyst och tomt, när jag kommer hem? Har jag inte längre makt att hjälpa? Nej, det är inte anledningen, för jag kan befalla havet att torka ut! Jag kan förvandla floderna till öknar så att fisken dör av brist på vatten.3Jag är den som sänder mörkret över himlen."4Herren Gud har gett mig visdomens ord så att jag kan förstå vad jag ska säga till alla dessa uttröttade människor. Morgon efter morgon väcker han mig och öppnar mitt förstånd, så att jag kan förstå hans vilja.5Herren Gud har talat till mig, och jag har lyssnat. Jag gör inte uppror och vänder mig inte bort.6Jag vänder min rygg mot piskan och mina kinder mot dem som rycker mig i skägget. Man spottar mig i ansiktet, men jag drar mig inte undan skammen.7Därför att Herren, min Gud, hjälper mig, ska jag inte bli förskräckt. Jag har gjort min panna hård för att kunna göra hans vilja, och jag vet att jag ska segra.8Han som ger mig rättvisa är nära. Vem vågar strida mot mig nu? Var finns mina fiender? Låt dem träda fram!9Herren Gud är för mig! Vem ska kunna säga att jag är skyldig? Alla mina fiender ska skingras framför mig som malätna kläder faller sönder!10Vilka bland er fruktar Herren och lyder hans tjänare? Om någon vandrar i mörker utan det minsta ljus, låt honom då lita på Herren och stödja sig på sin Gud!11Men ni, som bor i ert eget ljus och värmer er vid egen eld i stället för vid Guds, kommer att få mycket bekymmer.