— Přípravy na novou cestu do Egypta - Jákob propouští Benjamína, za něhož se zaručuje Juda.
1 Hlad těžce doléhal na zemi dále.2 Když spotřebovali obilí, které dovezli z Egypta, řekl jim otec: „Nakupte nám znovu trochu potravy.“3 Juda odvětil: „Ten muž nás důrazně varoval a prohlásil: ‚Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.‘4 Jsi-li ochoten pustit s námi našeho bratra, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu.5 Nejsi-li však ochoten ho pustit, nesestoupíme. Ten muž nám přece řekl: ‚Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.‘“6 Izrael se otázal: „Proč jste jednali vůči mně tak bezohledně a pověděli tomu muži, že máte ještě bratra?“7 Odvětili: „Ten muž se nás neodbytně vyptával na nás a na náš rod. Ptal se: ‚Je ještě naživu váš otec? Máte ještě bratra?‘ Pověděli jsme mu jen to, nač se přímo zeptal. Což jsme vůbec mohli tušit, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra dolů‘?“8 Potom se na otce Izraele obrátil Juda: „Pusť toho chlapce se mnou, ať můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme – ani my ani ty ani naši maličcí.9 Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý život.10 Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky.“ 11 Otec Izrael jim řekl: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.12 Vezměte s sebou dvojnásobnou částku stříbra a stříbro, které vám bylo vráceno do žoků, osobně vraťte; snad to byl omyl.13 Vezměte i svého bratra a hned se navraťte k tomu muži.14 Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!“
— Nové setkání s Josefem - Bratři jsou uvedeni do Josefova domu. Plni obav a údivu zasedají s Josefem ke společnému stolování.
15 Ti muži tedy vzali onen dar, vzali s sebou dvojnásobnou částku stříbra a Benjamína, vydali se na cestu, sestoupili do Egypta a postavili se před Josefem.16 Když Josef spatřil, že Benjamín je s nimi, řekl správci svého domu: „Uveď ty muže do domu, poraz hned dobytče a připrav je, neboť ti muži budou jíst v poledne se mnou.“17 Muž udělal, co mu Josef řekl, a uvedl je do jeho domu.18 Ale ti muži se báli, že byli uvedeni do domu Josefova, a říkali si: „To jsme předvedeni kvůli tomu stříbru, které nám bylo posledně vráceno do žoků. Teď se na nás vyřítí, přepadnou nás a zajmou nás i s našimi osly jako otroky.“19 Proto přistoupili k muži, který byl správcem Josefova domu, a ve dveřích domu se s ním domlouvali.20 Říkali: „Dovol, pane; my jsme sem posledně sestoupili, abychom nakoupili potravu.21 Když jsme vstoupili do noclehárny, rozvázali jsme žoky. A hle, každý měl své stříbro ve svém žoku navrchu, v plné váze. Vracíme je tedy osobně zpět.22 Přinesli jsme s sebou ještě jiné stříbro, abychom nakoupili potravu. Nevíme, kdo nám vložil naše stříbro do žoků.“23 Ale on řekl: „Upokojte se, nic se nebojte. Bůh váš a Bůh vašeho otce vám dal do žoků ten skrytý poklad. Vaše stříbro jsem přece přijal.“ A vyvedl k nim Šimeóna. 24 Když správce uvedl ty muže do Josefova domu, dal jim vodu, aby si umyli nohy, a jejich oslům dal obrok.25 Oni zatím připravili dar pro Josefa, až v poledne přijde; slyšeli totiž, že tam mají stolovat.26 Jakmile Josef vkročil do domu, přinesli mu tam svůj dar a klaněli se mu až k zemi.27 Zeptal se jich, jak se jim vede, a otázal se: „Zdalipak se vede dobře vašemu starému otci, o němž jste mluvili? Je ještě naživu?“28 Odpověděli: „Tvému otroku, našemu otci, se vede dobře, je dosud živ.“ Padli na kolena a klaněli se mu.29 Tu se rozhlédl a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky, a tázal se: „Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste se mnou mluvili?“ A dodal: „Bůh ti buď milostiv, můj synu!“30 Nato se Josef rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem až k pláči; vešel proto do pokojíku a rozplakal se tam.31 Potom si umyl obličej, vyšel a s přemáháním řekl: „Podávejte jídlo.“32 Podávali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří s ním jídali; Egypťané totiž nesmějí stolovat s Hebreji, poněvadž to je pro ně ohavnost.33 A seděli před ním od prvorozeného, jak náleželo prvorozenému, až po nejmladšího, každý podle svého věku. Jeden jako druhý trnuli úžasem.34 Potom je Josef uctil ze svého stolu; nejvíce ze všech, pětkrát víc než ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali s ním a hojně se s ním napili.
1Men det fanns inget som kunde lindra den fruktansvärda svälten i landet.2När säden som de hade fört med sig från Egypten nästan var slut, sa fadern till dem: "Res dit igen och köp lite mat åt oss."3-5Men Juda sa till honom: "Mannen menade allvar när han sa: 'Kom inte tillbaka igen utan er bror.' Vi kan inte resa, om inte Benjamin får följa med oss."6"Varför berättade ni att ni hade en bror till?" klagade Israel. "Varför har ni gjort detta mot mig?"7"Men mannen frågade speciellt om vår familj", berättade de för honom. "Han ville veta om vår far fortfarande levde, och han frågade om vi hade ytterligare någon bror, och därför berättade vi det för honom. Hur kunde vi veta att han skulle säga: 'För hit er bror?' "8Juda sa till sin far: "Skicka pojken med mig, så att vi kan ge oss av, annars kommer vi att dö av svält och inte bara vi, utan också du och alla våra små barn.9Jag garanterar hans trygghet. Om jag inte för honom tillbaka, så låt mig bära skulden i evighet,10för vi hade kunnat resa dit och vara hemma igen för länge sedan, om du bara hade låtit honom följa med oss."11Slutligen sa fadern till dem: "Om det inte kan undvikas, så se åtminstone till att lasta era åsnor med landets bästa produkter. Ta med dem till mannen som gåvor: balsam, honung, kryddor, myrra, pistagenötter och mandlar.12Ta med er dubbelt så mycket pengar, så att ni kan betala tillbaka det som fanns i säckarna, eftersom det förmodligen berodde på ett misstag,13och ta er bror och res iväg.14Måtte Gud, den Allsmäktige, ge er nåd inför mannen, så att han släpper Simeon och lämnar tillbaka Benjamin. Och om jag måste bära sorgen över deras död, så får det väl bli så."15Då tog de med sig gåvorna och dubbelt så mycket pengar som förra gången och även sin bror Benjamin. De skyndade sig att komma fram till Egypten och att få audiens hos Josef.16När Josef såg att Benjamin var med dem, sa han till sin närmaste man: "Dessa män ska äta middag tillsammans med mig. För dem till mitt hem, slakta djur och gör i ordning för en stor fest."17Mannen gjorde som han blev tillsagd och tog dem med sig till Josefs palats,18men de blev rädda när de förstod vart de var på väg."Det är för att pengarna låg i säckarna", sa de. "Han kommer att påstå att vi stal dem och ta oss och åsnorna tillfånga och göra oss till slavar."19När de kom till palatsingången, gick de fram till Josefs närmaste man20och sa till honom: "När vi var på väg hem efter vår första resa hit till Egypten för att köpa mat,21stannade vi över natten på vägen och öppnade våra säckar, och pengarna som vi betalt för säden låg överst i säckarna. Här är de. Vi har tagit dem med oss tillbaka,22tillsammans med ytterligare pengar för att köpa säd. Vi har ingen aning om hur pengarna hamnade i säckarna."23"Oroa er inte för det", sa Josefs närmaste man till dem. "Er Gud, ja, era förfäders Gud, måste ha lagt dit dem, för vi fick pengar som betalning av er."Sedan befriade han Simeon och förde ut honom till dem.24De visades in i palatset och fick vatten att tvätta fötterna med, och deras åsnor fick foder.25De tog sedan fram sina gåvor till Josef, för de fick reda på att de skulle äta där.26När Josef kom hem gav de honom gåvorna och bugade sig djupt inför honom.27Han frågade hur de hade haft det och tillade: "Och hur mår er far, den gamle mannen som ni berättade om? Lever han fortfarande?"28"Ja", svarade de. "Han lever och mår bra." Sedan bugade de sig djupt inför honom igen.29Josef såg på sin bror Benjamin och frågade: "Är det här er yngste bror, som ni berättade om? Hur mår du, min son? Måtte Gud vara nådig mot dig."30Sedan gick Josef snabbt ut därifrån, för han överväldigades av känslor inför mötet med brodern och blev tvungen att gå ut och gråta. Han gick till sitt privata rum och grät där.31Sedan tvättade han ansiktet och kom ut och försökte behärska sig och sa: "Nu äter vi."32Josef åt för sig själv, hans bröder serverades vid ett annat bord och egyptierna vid ännu ett annat, för de föraktade hebreer och åt aldrig tillsammans med dem.33Josef talade om för var och en av dem var de skulle sitta och placerade dem till deras stora förvåning i åldersordning, från den äldste till den yngste!34Maten serverades åt dem från hans eget bord. Han gav den största portionen till Benjamin - fem gånger så mycket som till någon av de andra! De åt och drack och trivdes tillsammans.