— Posvěcení chrámu - Kněží vnášejí do chrámu schránu Hospodinovu. Šalomoun posvěcuje chrám modlitbou a udílí lidu požehnání.
1 Tehdy Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu. 2 Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc.3 Když všichni izraelští starší přišli, zvedli kněží schránu4a vynesli nahoru schránu Hospodinovu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli kněží a lévijci.5Král Šalomoun a s ním celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránu sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten.6 Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů.7 Cherubové totiž rozprostírali křídla k místu, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče.8Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; jsou tam až dodnes.9Ve schráně nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z egyptské země. 10 Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak,11 takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva. 12 Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. 13 Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“ 14 Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo.15 Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl:16 ‚Ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, svůj lid, z Egypta, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno. Ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘17 Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele.18 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ,Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům,19 avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘20 Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele.21 Připravil jsem tam místo pro schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.“ 22 Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi23 a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem.24 Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé.25 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu, aby přede mnou chodili, jako jsi chodil přede mnou ty.‘26 Nyní tedy, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi. 27 Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval?28 Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí:29 Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu.30 Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj.31 Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě,32 ty sám v nebesích vyslyš, zasáhni a rozsuď své služebníky; prohlaš svévolníka za svévolného a odplať mu podle jeho cesty, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti. 33 Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě,34 vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům. 35 Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil,36 vyslyš v nebesích a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích; vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. 37 Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, bude-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřítel či jakákoli rána a jakákoli nemoc,38 vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu.39 Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů –,40 aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům.41Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu,42 neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu,43 vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem. 44 Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu,45 vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.46 Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké,47 a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘48 navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu,49 vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo;50 odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují.51 Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece železné.52 Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat.53 Ty sám jsi je sobě oddělil za dědictví ze všech národů země, jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.“ 54 Když Šalomoun dokončil svou modlitbu k Hospodinu, celou tuto modlitbu a prosbu o smilování, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům.55 Pak vstoje udělil mocným hlasem požehnání celému shromáždění Izraele:56 „Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše.57 Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje!58Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům.59 A nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil o smilování před Hospodinem, blízká Hospodinu, našemu Bohu, ve dne i v noci, aby zjednával den co den právo svému služebníku i právo Izraeli, svému lidu,60 aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný.61 Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“ 62 Král a s ním celý Izrael slavili před Hospodinem obětní hod.63 Šalomoun obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům.64 Onoho dne posvětil král střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl oběť zápalnou, obětní dar a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalnou oběť, obětní dar i tučné díly pokojných obětí.65 V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.66Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu.
1Därefter sammankallade Salomo alla Israels ledare till Jerusalem, huvudmännen för stammarna och släkterna, för att de skulle få vara med när förbundets ark flyttades från tabernaklet i Sion, Davids stad, till templet.2Denna högtid ägde rum under nymånadsfesten i den sjunde månaden.3-4Prästerna bar då arken till templet tillsammans med alla de heliga kärl som förut hade funnits i tabernaklet,5och kung Salomo och folket samlades framför arken och offrade ett oräkneligt antal får och småboskap.6Sedan förde prästerna in förbundsarken till husets inre rum, det allraheligaste, och ställde den under kerubernas vingar.7Kerubernas vingar överskuggade arken och dess bärstänger.8Stängerna var så långa att de syntes från det angränsande rummet, men inte från yttre förgården, och de finns fortfarande på plats.9I arken fanns då bara de båda stentavlor som Mose lade där när Herren ingick förbund med Israels folk på Sinai efter uttåget ur Egypten.10När prästerna gick ut från det inre av helgedomen, fylldes hela templet av ett stort moln.11Prästerna kunde inte fullgöra sin tjänst, därför att Herrens härlighet uppfyllde hela huset!12-13Då sa Salomo:"Herren har sagt att han bor i ett tätt moln. Men nu Herre, har jag byggt ett hus åt dig på jorden, en plats där du alltid kan bo."14Sedan vände han sig mot folket och välsignade dem och sa:15"Välsignad vare Herren, Israels Gud, som i dag har gjort vad han lovade min far David16när han sa: 'Sedan den dag då jag förde mitt folk ut ur Egypten har jag inte utsett någon plats för templet, men jag har valt en man att vara folkets ledare.'17Den mannen var min far, kung David. Han ville bygga ett tempel åt Herren, Israels Gud,18men Herren lät honom inte göra det. 'Jag är glad att du vill det', sa han.19'Men det är din son som ska bygga mitt tempel.'20Och nu har Herren gjort vad han lovat, för jag har efterträtt min far som kung i Israel, och nu har detta tempel blivit byggt åt Herren, Israels Gud.21Jag har gjort i ordning en plats i templet för arken, som innehåller det förbund som Herren ingick med våra förfäder när han förde dem ut ur Egyptens land."
Salomo inviger templet
22-23Och inför hela folket stod sedan Salomo framför Herrens altare med sina händer upplyfta mot himlen och sa: "Herre, Israels Gud, det finns inte en sådan Gud som du, vare sig i himlen eller på jorden, för du är kärleksfull och barmhärtig, och du håller dina löften till ditt folk när de helhjärtat gör din vilja.24I dag har du uppfyllt ditt löfte till min far kung David, din tjänare.25Och nu, Herre, Israels Gud, uppfyll ditt andra löfte till honom, det löftet att om hans ättlingar följer dina vägar och gör din vilja, som David gjorde, så ska någon av hans ättlingar alltid sitta på Israels tron!26Ja, Israels Gud, uppfyll också detta löfte!27Men är det då möjligt, att Gud skulle kunna bo på jorden? Inte ens himlen och himlarnas himmel kan rymma dig, så mycket mindre då templet som jag har byggt!28Herre, min Gud, lyssna ändå till mig och svara på min bön:29Vaka över ditt tempel dag och natt, över den plats där ditt namn ska vara och där du ska bo, så att du hör mitt rop när jag vänder mig mot templet för att be, vare sig det är dag eller natt!30Lyssna till alla de böner Israels folk sänder upp, när de står vända mot den här platsen. Ja, hör oss från din plats i himlen. Hör oss och förlåt oss!31Om en man är anklagad för att ha gjort något ont och av det skälet står här inför ditt altare och intygar att han inte gjort det som han anklagas för,32lyssna då till honom i himlen och gör det som är rätt. Avgör om han är skyldig eller inte.33-34När ditt folk syndar och deras fiender besegrar dem, lyssna då på ditt folk och förlåt dem, om de på nytt vänder sig till dig och bekänner att du är deras Gud. Led dem tillbaka till det land du gav deras förfäder!35-36Och om himlen är tillsluten och det inte regnar på grund av deras synd, lyssna då till dem i himlen och förlåt dem, när de ber på den här platsen och bekänner ditt namn. Hjälp dem, när du har straffat dem, att vandra de goda vägar som de bör vandra, och låt det regna över det land som du en gång gav åt ditt folk!37Om svält eller epidemier drabbar landet, om det är missväxt eller mögel, eller om gräshoppor eller gräsmaskar har förstört växtligheten, eller om fienden anfaller landet,38så lyssna till var och en som ber till dig med ett ärligt hjärta, medveten om sin synd.39Förlåt dem då och handla efter ditt beslut med var och en!40På så sätt kommer de att lära sig att alltid frukta dig i det land som du en gång gav åt deras förfäder.41-42När utlänningar hör om ditt mäktiga namn och kommer hit från avlägsna länder för att tillbe dig, för de ska få höra om ditt stora namn och om dina väldiga under, och står vända mot detta tempel,43hör dem då i din himmel och svara på deras böner! Ja, alla folk på jorden ska lära känna dig, och de ska hålla ditt namn högt, på samma sätt som ditt eget folk Israel gör. Och hela jorden ska få veta att detta är ditt tempel.44När du sänder ut ditt folk för att strida mot fienden, och de ber till dig medan de ser mot din utvalda stad Jerusalem och mot detta tempel som jag har byggt åt dig,45hör då deras bön och hjälp dem!46Om de syndar mot dig och gör dig förargad, för vem gör inte det, låt då deras fiender föra bort dem som fångar till främmande land,47men hör också deras bön om de kommer på bättre tankar och vänder sig till dig och bekänner att de har syndat och handlat fel!48Om de uppriktigt vänder sig till dig och ber, vända mot det här landet som du gav deras förfäder, och mot staden Jerusalem som du har utvalt, och mot templet som jag har byggt åt dig,49hör då deras rop, du som bor i himlen, och hjälp dem!50Förlåt ditt folk alla deras onda gärningar, och låt deras besegrare vara barmhärtiga mot dem,51för de är ditt folk, ditt arv, som du förde ut ur Egypten, den heta smältugnen.52Låt dina ögon vara öppna, och dina öron höra deras vädjan! Herre, lyssna till dem och svara dem, när de än ber till dig,53för när du förde våra förfäder ut ur Egyptens land, så talade du om för din tjänare Mose att du hade utvalt Israel bland alla folk på jorden till ditt eget folk."54-55Salomo hade bett och ropat till Herren på knä med händerna sträckta mot himlen. När han avslutat sin bön reste han sig upp framför Herrens altare och välsignade med hög röst hela Israels folk:56"Välsignad vare Herren, som har infriat sitt löfte och låtit Israels folk få ro. Allt har skett, som han lovade sin tjänare Mose.57Herren, vår Gud, ska vara med oss som han var med våra förfäder! Han ska aldrig överge oss!58Han ska ge oss en längtan att i allt göra hans vilja och att följa och hålla alla de bud som han gett våra förfäder.59Orden i min bön ska alltid vara inför honom, både dag och natt, så att han hjälper mig och hela Israel och dagligen ger oss allt vi behöver.60Folk över hela jorden ska få veta att Herren är Gud och att det inte finns någon annan.61Se till att ni alltid lever rätt inför Herren, vår Gud, och alltid följer hans lagar och befallningar, precis som ni gör i dag!"62-63Sedan invigde kungen och folket templet genom att offra slaktoffer till Herren, sammanlagt 22.000 tjurar och 120.000 får och getter!64Kungen helgade mellersta delen av förgården framför templet och offrade där brännoffer, spisoffer och fett av tackoffer, eftersom kopparaltaret var för litet för den stora mängden av offer.65Högtiden varade i fjorton dagar, och mycket folk kom från hela landet.66Sedan sände Salomo hem dem, och alla var glada och tacksamma över att Herren hade visat en sådan godhet mot sin tjänare David och mot Israels folk.