— Spojenectví Jóšafatovo s Achabem - Achab chce táhnout do boje proti gileádskému Rámotu a Jóšafat má táhnout s ním.
1 Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce.2V třetím roce sestoupil Jóšafat, král judský, ke králi izraelskému.3 Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Rámot v Gileádu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále.“4 Pak se otázal Jóšafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot v Gileádu?“ Jóšafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ 5 Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“6 Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou.“7Ale Jóšafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“8 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Jóšafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“
— Achabovi proroci a Míkajáš - Královi proroci mluví podle jeho přání. Míkajáš zvěstuje, co mu uložil Hospodin.
9 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: „Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova.“10 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu, slavnostně oblečeni, na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.11Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: ‚Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.‘“12 Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ 13 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich; mluv o dobrých věcech.“14 Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin.“15Když přišel ke králi, král mu řekl: „Míkajáši, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“16Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“17 Míkajáš odpověděl: „Viděl jsem všechen izraelský lid rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“ 18 Izraelský král řekl Jóšafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“19 Ale Míkajáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva.20Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?‘ Ten říkal to a druhý ono.21 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘22 On odvětil: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘23 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“ 24 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“25 Míkajáš řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“26 Izraelský král nařídil: „Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi.27Vyřídíš: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.‘“28Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“
— Achabova smrt - Achab v boji padl, jak mu zvěstoval Míkajáš, a byl pohřben v Samaří.
29 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu.30 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje.31 Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“32 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je jistě izraelský král!“ Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik.33 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. 34 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“35 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu.36 Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“37 Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili.38 Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil. 39 O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.40 I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.
— Jóšafat – král judský - Ačkoli Jóšafat stál pod vlivem Achabovým, snažil se pokračovat v náboženské očistě započaté jeho otcem Ásou.
41 Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův.42 Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího.43 Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích.44 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo.45 Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským.46 O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.47 Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země. 48 V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce.49 Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu.50 Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: „Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!“ Ale Jóšafat nesvolil.51 I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.
— Achazjáš – král izraelský - Achazjáš, sloužící Baalovi, vládl jen dva roky.
52 V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky.53 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.54 Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.
1Under tre år var det inte några krig mellan Aram och Israel.2Men under det tredje året, när kung Josafat av Juda besökte kung Ahab av Israel,3sa Ahab till sina ämbetsmän: "Har ni tänkt på att Aram fortfarande har kontroll över Ramot i Gilead? Och här sitter vi utan att göra någonting åt det!"4Sedan vände han sig till Josafat och frågade om han ville ställa upp med sin armé för att hjälpa till med att återta Ramot."Naturligtvis vill jag det", svarade Josafat. "Du och jag är bröder. Mitt folk ska följa dina befallningar, och mina hästar står till ditt förfogande.5"Men", tillade han, "kanske vi först skulle fråga Herren för att vara säkra på vad han vill att vi ska göra."6Ahab sammankallade då sina 400 egna profeter och frågade dem om han skulle anfalla Ramot eller inte. "Du ska gå till anfall, för Gud ska hjälpa dig att segra", svarade de alla.7"Finns det inte någon Herrens profet här som vi också kan fråga?" undrade Josafat.8"Jo, det finns en, men jag tycker inte om honom, för han profeterar bara olycka", svarade Ahab. "Han har alltid bara dåliga nyheter att komma med. Han heter Mika och är son till Jimla.""Tala inte på det sättet", svarade Josafat.9Då gav Ahab order till en av sina medhjälpare att hämta Mika."Skynda dig, för det är bråttom!" ropade han efter honom.10Under tiden fortsatte alla profeterna att profetera inför de båda kungarna, som satt iklädda sina kungliga mantlar på troner som placerats på logen nära stadsporten.11En av profeterna, Sidkia, som var son till Kenaana, gjorde horn av järn och förklarade: "Herren säger att du ska stånga syrierna med de här hornen tills de är besegrade."12Och alla de andra stämde in i vad han sa. "Gå och anfall Ramot i Gilead", sa de. "Herren ska låta dig segra!"13Mannen, som gått för att hämta Mika, talade om för denne vad de andra profeterna hade sagt och uppmanade honom att profetera likadant.14"Jag lovar att jag bara ska säga vad Herren säger till mig", svarade Mika.15När han kom fram frågade kungen honom om de skulle gå till anfall mot Ramot eller inte."Naturligtvis ska du göra det!" svarade Mika. "Du kommer att segra, för Herren ska vara med dig och hjälpa dig!"16"Hur många gånger ska jag behöva säga till dig att bara tala sådant som Herren säger?" frågade kungen.17Då berättade Mika: "Jag såg Israels barn utspridda på höjderna som får utan herde. Och Herren sa: 'Deras kung är död. Se till att de går hem.' "18"Var det inte det jag sa, att det här skulle hända?" sa Ahab och vände sig till Josafat. "Aldrig säger han något som är fördelaktigt. Alltid rör det sig om olyckor."19"Hör här, vad Herren säger mer", fortsatte Mika. "Jag såg Herren sitta på sin tron, och himlens alla änglar stod runt omkring honom.20Då sa Herren: 'Vem vill åta sig att förleda Ahab, så att han anfaller Ramot och blir dödad där?'Man kom med en mängd olika förslag,21men slutligen kom en ängel fram till Herren och förklarade sig villig att göra det.22'Vad tänker du göra?' frågade Herren.'Jag ska komma som en lögnens ande till alla hans profeter', svarade ängeln.'Gå och gör det', sa Herren. 'Det kommer att lyckas.'23Inser du inte att Herren har lagt en lögnens ande i dessa profeters mun? Faktum är att Herren har bestämt att olycka ska komma över dig."24Då gick Sidkia fram och slog Mika i ansiktet."När lämnade Herrens Ande mig för att tala till dig?" frågade han.25"Svaret på den frågan ska du få när du tvingas gömma dig i det innersta rummet", svarade Mika.26Då gav Ahab order om att Mika skulle arresteras."För honom till Amon, stadens borgmästare, och till min son Joas.27Säg till dem att jag vill att den här mannen ska sitta i fängelse på vatten och bröd tills jag kommer välbehållen tillbaka."28"Om du kommer välbehållen tillbaka, så visar det att Herren inte har talat genom mig", svarade Mika. Sedan vände han sig till folket som stod runt omkring och sa: "Kom ihåg vad jag nu har sagt!"
Ahab dör på slagfältet
29Kung Ahab i Israel och kung Josafat i Juda ledde alltså sina härar mot Ramot i Gilead.30"Du kan ha på dig din kungliga mantel, men jag avstår", sa Ahab till Josafat. Ahab drog alltså ut i striden klädd i en vanlig soldats rustning.31Nu hade kungen i Aram gett sina trettiotvå vagnsofficerare order att inte strida mot någon annan än kung Ahab personligen.32-33När de såg Josafat i hans kungliga mantel, trodde de att han var den man de sökte. De stormade alltså fram för att anfalla honom, men när Josafat ropade märkte de att det inte var Israels kung och slutade att förfölja honom.34Men någon som på måfå sköt en pil träffade kung Ahab i en fog i hans rustning."Vänd om och se till att jag kommer bort från striden, för jag är svårt sårad", stönade han till sin kusk.35Striden blev allt intensivare ju längre dagen led. Kung Ahab satt hjälplös i sin vagn vänd mot slagfältet. Blodet från hans sår rann ner på vagnsgolvet, och när kvällen kom dog han.36-37Just som solen höll på att gå ner, ljöd ett rop bland Ahabs trupper: "Det är över nu! Vänd om hem! Kungen är död!"Man förde Ahabs kropp till Samaria, där han begravdes.38När hans vagn och vapen skulle sköljas vid dammen i Samaria, där de prostituerade brukade bada, kom hundar och slickade i sig kungens blod, precis som Herren hade förutsagt.39Allt övrigt som hände under Ahabs regeringstid, om elfenbenspalatset och städerna som han byggde, finns beskrivet i Israels kungars krönika.40Ahab begravdes hos sina förfäder, och hans son Ahasja efterträdde honom som Israels kung.
Josafat regerar i Juda
41Under tiden hade Josafat, son till Asa, blivit kung i Juda. Det hände under Ahabs fjärde regeringsår.42Josafat var trettiofem år gammal när han besteg tronen, och han regerade i tjugofem år i Jerusalem. Hans mor hette Asuba, dotter till Silhi.43-44Han var lydig mot Herren, precis som sin far, förutom att även han försummade att riva ner offerhusen på höjderna. Folket kunde alltså fortsätta att offra och bränna rökelse där.45Han slöt också fred med Ahab, kungen i Israel.46Allt övrigt som Josafat utförde, alla hans hjältemodiga krig och bedrifter, finns omtalat i Juda kungars krönika.47Han avskaffade också det som fanns kvar av manlig prostitution sedan hans far Asas tid.48Det fanns inte någon kung i Edom vid den här tiden, bara en ställföreträdande regent.49Kung Josafat byggde stora fraktfartyg som skulle segla till Ofir för att hämta guld, men de kom aldrig dit, eftersom de led skeppsbrott vid Esjon-Geber.50Ahasja, Ahabs son och tronföljare, hade föreslagit Josafat att hans män skulle följa med, men Josafat hade inte accepterat erbjudandet.51När kung Josafat hade dött blev han begravd bland sina förfäder i Jerusalem, hans förfader Davids stad, och hans son Joram blev kung efter honom.
Ahasja regerar i Israel
52Det var under kung Josafats sjuttonde regeringsår i Juda som Ahasja, Ahabs son, blev kung över Israel i Samaria, och han regerade i två år.53Men han var inte någon god kung, för han följde i sina föräldrars och i Jerobeams fotspår och förledde Israel att tillbe Baal, och Herren, Israels Gud, blev därför vred på Ahasja.