1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.2Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!
1-2Den här sången skrevs av David när Herren hade befriat honom från Saul och från många fiender. Herre, vad jag älskar dig, för du har gjort mig stark!3Herren är min borg, och i den är jag trygg. Ingen kan förfölja mig in i den och döda mig. Herren är min klippa, där jag kan gömma mig. Han är min Frälsare, ett berg där ingen kan nå mig, ett torn där jag är säker. Han är min sköld, min kraft och min styrka.4När jag ropar till honom om hjälp, då vet jag att han räddar mig från alla mina fiender. Därför prisar jag dig, Herre!5Döden band mig, och en flod av ogudaktighet sköljde över mig.6Fångad och till synes hjälplös kämpade jag för att komma loss ur dödens grepp.7I min förtvivlan ropade jag till Herren om hjälp, och han hörde mig i sitt tempel. Mitt nödrop nådde hans öron.8Då darrade jorden, och bergen bävade för Herren var vred och upprörd.9Rök vällde fram ur hans näsborrar och ur hans mun sprutade ut flammande eldslågor och glödande kol.10Tjocka, mörka moln sänkte sig ner till jorden och Herren kom ner i dem.11Han satt på keruberna, och med vindens vingar skyndade han sig snabbt till min hjälp.12Han svepte in sig i mörker och dolde sin närvaro i tjocka regnmoln.13Plötsligt syntes hans närvaros ljus genom molnen. Det blixtrade och kraftiga hagel föll.14Herren dundrade i himlen. Gud, som är över alla gudar, lät sin stämma höras. Och vilka hagelstormar och vilken eld!15Han sköt sina fruktade pilar och jagade alla fiender på flykten.16Herre, på din befallning blev havet torrlagt, och jordens grund blev synlig.17Från himlen sträckte han ner sin hand och drog mig upp ur det djupa vattnet. Han hjälpte mig ur mina svårigheter.18Han räddade mig från dessa fiender, som hatar mig. Jag var ju fullständigt hjälplös i deras händer.19De anföll mig just den dag då jag var som svagast, men Herren beskyddade mig.20Han ledde mig till en plats där jag kunde vara trygg, för han är glad över mig.21Eftersom jag hade handlat rätt och var oskyldig belönade Herren mig.22Jag har följt hans befallningar och hans bud. Jag har inte vänt mig bort från honom.23Jag har noga hållit alla hans lagar och har inte förkastat en enda av dem.24Jag har gjort mitt bästa för att hålla dem alla och aktat mig för att göra det som är orätt.25Därför har Herren välsignat mig. Jag har gjort vad som är rätt, och han vet att jag är oskyldig.26Herre, du är barmhärtig mot dem som är barmhärtiga! Du straffar inte dem som flyr från det som är ont.27Du välsignar de ärliga, men du tolererar inte att någon lämnar dina vägar.28Du hjälper dem som vill bli hjälpta och inte överskattar sig själva, men du fördömer de stolta och överlägsna.29Du är mitt ljus! Herren, min Gud, har förvandlat mörkret till ljus.30Med din kraft kan jag nu ta mig över vilka murar som helst och anfalla vilken fiende som helst.31Vilken Gud han är! Fullkomlig i allt! Alla hans löften visar sig vara sanna. Han är den sköld som alla kan skydda sig bakom.32För vem är Herre utom vår Gud? Finns det någon förutom honom, som är fast som en klippa?33Han ger mig kraft och skyddar mig vart jag än går.34Han gör mig säker på foten, ja, jag är som en bergsget på klipphyllorna. Han leder mig tryggt längs bergskanten.35Han lär mig att bruka mitt vapen och visar mig hur jag ska spänna bågen!36Du har gett mig din frälsning som min sköld. Herre, din högra hand håller mig upprätt. Din mildhet har gjort mig stor.37Du har gett mig fast mark under fötterna, så att jag aldrig behöver snava.38Jag jagade mina fiender, och hann upp dem, och jag vände mig inte om förrän alla hade besegrats.39Med all kraft slog jag dem till marken, så att de inte kunde resa sig. Jag satte min fot på deras halsar.40Du utrustade mig med starka vapen för striden. Mina fiender förlorade modet och föll besegrade framför mina fötter.41Du fick dem att vända om och fly. Jag slog ihjäl alla som hatade mig.42De ropade på hjälp, men ingen vågade komma och rädda dem. De ropade på Herren, men han vägrade att svara dem.43Då krossade jag dem, och som dammkorn virvlade de bort med vinden. Jag kastade bort dem som sopor från gatan.44-46Du lät mig segra i varje strid, och folken kom och tjänade mig. Även främlingar kom och bugade sig för mig, och när jag talade till dem lydde de mina ord. Darrande kom de från sina befästningar.47Herren lever! Prisa honom, som är min fasta klippa, honom som beskyddar mig!48Han är den Gud som hämnas dem som skadar mig, och han besegrar folken inför mig.49Han räddar mig undan mina fiender. Han låter dem inte få tag på mig, utan skyddar mig från dessa våldsmän.50Herre, för detta vill jag prisa dig bland folken!51Många gånger har du på ett märkligt sätt räddat mig, jag som är den kung som du har tillsatt. Du har varit kärleksfull och god mot mig, och det kommer du också att vara mot mina ättlingar.