od Česká biblická společnost1Památka Jóšijášova je jako vonná směs, umně připravená mastičkářem. V ústech každého bude sladká jako med, jako hudba při popíjení vína. 2Jeho úmyslem bylo obrátit lid a vymýtit svévolné ohavnosti. 3Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost. 4Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili, opustili zákon Nejvyššího. Králové judští zanikli. 5Svou moc odevzdali jiným, svou slávu přenechali cizímu pronárodu. 6Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně, a zpustošili cesty k němu. 7Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš; ten byl za proroka posvěcen už v životě matky, aby podvracel, hubil a ničil, ale i stavěl a sázel. 8Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů; 9vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami. 10Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí. 11A jak oslavíme Zerubábela? On je jako pečetní prsten na pravé ruce. 12Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova. Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům, vztyčili svatý chrám Hospodinu, připravený k věčné slávě. 13I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy. 14Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru. 15Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti. 16Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.
1Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas.2Trápil se naším odpadlictvím[1] a hnusné ohavnosti odstranil.3Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.[2]
Jeremiáš
4Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili;5svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům.6Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice,7jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.[3]
Ezechiel a dvanáct proroků
8Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.9Zmínil se také o Jobovi,[4] který vždy chodil spravedlivými cestami.[5]10Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!
Zerubábel, Jošua a Nehemiáš
11Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici,12stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě.13Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.
První praotcové
14Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země!15Nenarodil se také muž jako Josef[6] – i jeho kostem byla projevena čest.16Sem, Set a Enoš[7] byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.