1Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem 2a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout, 3a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší, 4daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží. 5Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony. 6I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic. 7Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer. 8Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil. 9S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. 10Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení. 11Ona ví všechno a rozumí všemu, rozvážně mě povede v mém konání a zachová mě ve své slávě. 12Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a budu hoden trůnu svého otce. 13Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina? 14Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné, 15neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi. 16Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích? 17Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha? 18Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.
1„Bože našich otců, Pane milosrdenství, ty jsi svým slovem všechno učinil2a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti, aby panoval nad tvými tvory,3aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti a konal soud s poctivou myslí.4Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí, a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.5Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky, slabý člověk s krátkým životem, který jen málo chápe právo a zákony.6Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý, bez tvé Moudrosti by nebyl nic.7Tys mě ustanovil králem svého lidu a soudcem nad svými syny a dcerami.8Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, aby byl obrazem svatostánku, který jsi od počátku připravil.9S tebou je Moudrost, která zná tvá díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých příkazů.10Sešli ji ze svatého nebe, od trůnu své slávy ji pošli sem, aby mi pomáhala při mém úsilí a abych poznal, v čem máš zalíbení.11Ona vše ví a všemu rozumí, a tak mě moudře povede v mém jednání a svou slávou mě ochrání.12Tehdy ti mé skutky budou příjemné, tvůj lid budu soudit spravedlivě a budu hoden trůnu svého otce.13Kdo z lidí pozná Boží plány? Kdo pochopí, co chce Hospodin?14Myšlenky smrtelníků jsou bídné a naše záměry vrtkavé.15Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo a ustaranou mysl tíží zemský stan.16Jen stěží chápeme, co je na zemi, s námahou nacházíme, co máme na dosah – kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?17Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí, dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?18Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily, lidé poznali, v čem máš zalíbení, a byli spaseni tvou Moudrostí.“