od Česká biblická společnost1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. 13 A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
1Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil,[1] bez lásky je mi to k ničemu.4Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;5není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,6není škodolibá, ale raduje se z pravdy;7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.8Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine.9Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;10jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.12Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář.[2] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.13Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.