1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Žalm 95
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí, jásejme Skále naší záchrany!2Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností, hlasitými žalmy ho pojďme oslavit!3Veliký Bůh je Hospodin přece, veliký Král nad všemi bohy.4V jeho rukou jsou základy země, jemu náleží horské vrcholy.5Patří mu moře, vždyť učinil je, i souš jeho ruce stvořily!6Pojďte a klaňme se, před ním padněme, Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!7On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, o které on sám pečuje. Dnes, když ho uslyšíte mluvit,8nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře, jako v den pokušení tehdy na poušti,9když mě pokoušeli vaši otcové.[1] Zkusili mě a viděli, co umím,10to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let, až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce, mé cesty vůbec neznají!“11Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“