Nehemiáš 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Boj proti pokušením - Nehemjáš vítězí nad nepřáteli v jistotě, že koná dílo Boží.

1 Když se doneslo Sanbalatovi, Tóbijášovi, Gešemovi Arabskému a ostatním našim nepřátelům, že jsem vystavěl hradby, takže v nich nezbylo trhliny – ovšem do té doby jsem ještě nevsadil vrata do bran –, 2 poslal ke mně Sanbalat a Gešem se vzkazem: „Přijď, sejdeme se spolu v některé vsi na pláni Ónu.“ Zamýšleli však provést mi něco zlého. 3 Poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: „Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít. Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám?“ 4 Stejný vzkaz mi poslali čtyřikrát a já jsem jim pokaždé stejně odpověděl. 5 Stejným způsobem poslal ke mně Sanbalat po páté svého služebníka, a to s otevřeným dopisem. 6 Bylo v něm napsáno: „Proslýchá se mezi pohany, i Gašmu to říká, že ty a Judejci pomýšlíte na vzpouru, že proto stavíš hradby, a ty sám prý se chceš stát jejich králem. 7 Také jsi prý ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: ‚To je král judský.‘ Tato slova se jistě donesou ke králi. Proto přijď, poradíme se spolu.“ 8 Odpověděl jsem mu: „Nic z toho, co říkáš, se nestalo. Ty sám sis to vymyslel.“ 9 Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: „Upustí od díla a ono se neuskuteční.“ „Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!“ 10 Vstoupil jsem do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, který žil odloučeně. Řekl: „Sejděme se v domě Božím, uvnitř chrámu; musíme však zavřít chrámová vrata, protože se tě chystají zavraždit; v noci přijdou, aby tě zavraždili.“ 11 Odpověděl jsem: „Člověk jako já má prchat? Což může někdo jako já vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nevstoupím.“ 12 Zjistil jsem totiž, že ho Bůh neposlal. To proroctví mluvil proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat. 13 Byl najat proto, abych ze strachu tak jednal a zhřešil. Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě. 14 „Pamatuj, můj Bože, na Tóbijáše a na Sanbalata, na tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali.“ 15 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní. 16 Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha. 17 V oněch dnech judští šlechtici často posílali dopisy Tóbijášovi a od Tóbijáše přicházely dopisy jim. 18 Mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou, neboť byl zetěm Árachova syna Šekanjáše a jeho syn Jóchanan si vzal dceru Berekjášova syna Mešuláma. 19 Také ho přede mnou vychvalovali a má slova donášeli jemu. A Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Další úklady

1 Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty), 2 tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: „Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono.“ Zamýšleli mi totiž provést něco zlého. 3 Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: „Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?“ 4 Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal. 5 Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis. 6 V něm stálo: „Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem. 7 Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!‘ Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu.“ 8 Vzkázal jsem mu toto: „Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel.“ 9 Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: „Dej mi sílu!“ 10 Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: „Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!“ 11 „Člověk jako já by měl utíkat?“ řekl jsem na to. „A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam.“ 12 Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat. 13 Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno. 14 Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.

Hradby dokončeny

15 Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul.^[1] 16 Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha. 17 Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů. 18 Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova. 19 Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.

Bible Kralická

1 I stalo se, když uslyšel Sanballat a Tobiáš, a Gesem Arabský i jiní nepřátelé naši, že bych vystavěl zed, a že nezůstalo v ní mezery, ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran, 2 Že poslal Sanballat a Gesem ke mně, řka: Přiď, a rozmluvíme spolu ve vsi na rovinách Ono. Ale oni mé zlé obmýšleli. 3 Takž jsem poslal k nim posly, řka: Dílo veliké dělám, protož nemohu odjíti. Což se má meškati dílo, když bych je opustě, k vám sjíti měl? 4 I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát, a odpověděl jsem jim týmiž slovy. 5 Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka svého s listem otevřeným. 6 V kterémž bylo psáno: Slyší se mezi národy, jakž Gasmu praví, že ty a Židé myslíte se zprotiviti, a že ty proto stavíš zed, abys králem jejich byl, jakž se to dokoná. 7 Také žes i proroky postavil, aby hlásali o tobě v Jeruzalémě, řkouce: Král v Judstvu. Nyní tedy uslyší král ty věci. Protož přiď, a poradíme se spolu. 8 Tedy poslal jsem k němu, řka: Neníť toho nic, což ty pravíš, ale sám sobě to vymýšlíš. 9 Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali, myslíce: Oslábnou ruce jejich při díle, a nedokoná se to. Ale však ty, ó Bože, posilň rukou mých. 10 A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova, syna Mehetabelova, kterýž se byl zavřel, řekl mi: Sejděme se do domu Božího, do vnitřku chrámu, a zavřeme dvéře chrámové; nebo přijdou, chtíc tě zamordovati. A to v noci přijdou, aby tě zamordovali. 11 Jemuž jsem řekl: Takový-liž by muž, jako jsem já, utíkati měl? Aneb kdo jest tak, jako jsem já, ješto by vejda do chrámu, živ byl? Nevejduť. 12 I poznal jsem, a aj, Bůh neposlal ho, ale proroctví to mluvil proti mně, že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali. 13 Proto pak ze mzdy byl najat, abych já ustrašen jsa, učinil to a zhřešil, aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali. 14 Budiž pamětliv, můj Bože, na Tobiáše a Sanballata, podlé těch skutků jejich, i na Noadii prorokyni, a na jiné proroky, kteříž strašili mne. 15 A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti a dvou dnech. 16 To když uslyšeli všickni nepřátelé naši, a viděli všickni národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi; nebo poznali, že od Boha našeho působeno bylo dílo to. 17 Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k Tobiášovi, tolikéž od Tobiáše docházely k nim. 18 Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu, proto že byl zetěm Sechaniáše syna Arachova, a Jochanan syn jeho pojal byl dceru Mesullama syna Berechiášova. 19 K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou, a řeči mé vynášeli k němu. Listy pak posílal Tobiáš, aby mne ustrašil.

New International Version

od Biblica

Further opposition to the rebuilding

1 When word came to Sanballat, Tobiah, Geshem the Arab and the rest of our enemies that I had rebuilt the wall and not a gap was left in it – though up to that time I had not set the doors in the gates – 2 Sanballat and Geshem sent me this message: ‘Come, let us meet together in one of the villages^[1] on the plain of Ono.’ But they were scheming to harm me; 3 so I sent messengers to them with this reply: ‘I am carrying on a great project and cannot go down. Why should the work stop while I leave it and go down to you?’ 4 Four times they sent me the same message, and each time I gave them the same answer. 5 Then, the fifth time, Sanballat sent his assistant to me with the same message, and in his hand was an unsealed letter 6 in which was written: ‘It is reported among the nations – and Geshem^[2] says it is true – that you and the Jews are plotting to revolt, and therefore you are building the wall. Moreover, according to these reports you are about to become their king 7 and have even appointed prophets to make this proclamation about you in Jerusalem: “There is a king in Judah!” Now this report will get back to the king; so come, let us meet together.’ 8 I sent him this reply: ‘Nothing like what you are saying is happening; you are just making it up out of your head.’ 9 They were all trying to frighten us, thinking, ‘Their hands will get too weak for the work, and it will not be completed.’ But I prayed, ‘Now strengthen my hands.’ 10 One day I went to the house of Shemaiah son of Delaiah, the son of Mehetabel, who was shut in at his home. He said, ‘Let us meet in the house of God, inside the temple, and let us close the temple doors, because men are coming to kill you – by night they are coming to kill you.’ 11 But I said, ‘Should a man like me run away? Or should someone like me go into the temple to save his life? I will not go!’ 12 I realised that God had not sent him, but that he had prophesied against me because Tobiah and Sanballat had hired him. 13 He had been hired to intimidate me so that I would commit a sin by doing this, and then they would give me a bad name to discredit me. 14 Remember Tobiah and Sanballat, my God, because of what they have done; remember also the prophet Noadiah and how she and the rest of the prophets have been trying to intimidate me. 15 So the wall was completed on the twenty-fifth of Elul, in fifty-two days.

Opposition to the completed wall

16 When all our enemies heard about this, all the surrounding nations were afraid and lost their self-confidence, because they realised that this work had been done with the help of our God. 17 Also, in those days the nobles of Judah were sending many letters to Tobiah, and replies from Tobiah kept coming to them. 18 For many in Judah were under oath to him, since he was son-in-law to Shekaniah son of Arah, and his son Jehohanan had married the daughter of Meshullam son of Berekiah. 19 Moreover, they kept reporting to me his good deeds and then telling him what I said. And Tobiah sent letters to intimidate me.