Micheáš 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Svévole a rozklad - Bezbožnost přináší rozvrat i nejbližších lidských vztahů. Záchrana je jenom v Bohu.

1 Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně, jako paběrky po vinobraní. Není tu hrozen k snědku ani raný fík, po němž toužím. 2 Zbožný vymizel ze země, přímého mezi lidmi není. Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví. 3 Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch, velmož i soudce úplatky vymáhají, mocný mluví, jak se mu zachce; a všechno zpřevracejí. 4 Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní. Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci, den tvého navštívení; již nastává mezi nimi rozruch. 5 Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa. 6 Syn tupí otce, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; každý má nepřátele ve vlastním domě. 7 Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.

KDO JE JAKO BŮH? - — Hospodin světlem lidu - Hospodin vyvýší ponížený a pokorný lid.

8 „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně! Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin. 9 Chci nést Hospodinův hrozný hněv, neboť jsem proti němu hřešila, dokud on neurovná můj spor a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost. 10 Má nepřítelkyně to uvidí a pokryje ji hanba. To je ta, která mi říká: ‚Kde je Hospodin, tvůj Bůh?‘ Na vlastní oči ji spatřím, až bude pošlapána jak bláto na ulicích.“ 11 To bude den budování tvých zdí. Onoho dne se rozšíří tvé hranice. 12 Bude to den, kdy přijdou k tobě z Asýrie a egyptských měst, od Egypta až k řece Eufratu, od moře k moři, od hory k hoře. 13 Ale země bude zpustošena kvůli svým obyvatelům, pro ovoce jejich skutků.

— Hospodin dárcem odpuštění - Milosrdný Bůh se zase přizná ke svému lidu a zahanbí nepřátele.

14 Pas berlou svou svůj lid, ovce dědictví svého, ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých, 15 jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země. Ukáži lidu podivuhodné věci. 16 Spatří to pronárody a zastydí se za všechno své siláctví. Přiloží ruku na ústa, uši jim ohluchnou. 17 Prach budou lízat jako had; jako zeměplazi polezou ve zmatku ze svých hradišť. Se strachem se budou obracet k Hospodinu, našemu Bohu. Tebe se budou bát. 18 Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. 19 Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, 20 prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Zkažený lid

1 Běda mi! Jsem jako sběrač po vinobraní, jak ten, kdo paběrkuje po sklizni – nezůstal ani hrozen k ochutnání, ani jeden vytoužený zralý fík! 2 Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí. 3 Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle. 4 Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den – den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek! 5 Nespoléhejte na bližní, nevěřte ani příteli, chraň se svá ústa otevřít i před ženou, co máš v náručí! 6 Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině. 7 Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!

Mým světlem je Hospodin

8 Nejásej, nepříteli, nade mnou – i když jsem padl, povstanu! I když teď sedím vprostřed tmy, mým světlem je Hospodin. 9 Proti Hospodinu hřešil jsem, a proto nesu jeho hněv, dokud se mého sporu neujme a neobhájí mě. Vyvede mě znovu na světlo a spatřím jeho spravedlnost. 10 Až to uvidí můj nepřítel, hanba ho přikryje – toho, který mi říkával: „Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“ Na vlastní oči se podívám, až ho jak bláto na ulicích rozdupou! 11 Bude to den obnovy tvých zdí, den, kdy se tvé meze rozšíří; 12 den, kdy připutují až k vám z Asýrie i z měst Egypta, ze zemí od Egypta až po Eufrat, od moře k moři a od hor k horám. 13 Země se však stane pustinou kvůli svým obyvatelům; to bude ovoce jejich skutků.

Kdo je jako ty?

14 Svou holí pas svůj lid, stádo, jež je tvým dědictvím. Ať žijí sami v zarostlé krajině, uprostřed země podobné zahradě. Ať se pasou v Bášanu i Gileádu jako za dávných dnů! 15 „Jako tehdy, když jste opustili Egypt, ukážu vám své zázraky.“ 16 Ať se národy zastydí, až to uvidí, ať jsou zbaveni vší odvahy! Ať si ústa rukou přikryjí, ať jim ohluchnou uši! 17 Ať lížou prach jako had, jako nějaký zeměplaz! Ať lezou s chvěním ze svých děr k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem, ať z tebe mají bázeň! 18 Kdo je Bůh jako ty? Kdo odpouští viny a hřích promíjí pozůstatku svého dědictví? Nezůstáváš rozhněvaný navždycky, neboť sis milosrdenství oblíbil. 19 Znovu se nad námi slituješ, naše provinění pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře! 20 Projevíš svou věrnost Jákobovi, své milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům tehdy za starodávných dnů.^[1]

Bible Kralická

1 Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má. 2 Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí. 3 Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou. 4 Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich. 5 Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých. 6 Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho. 7 Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj. 8 Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin. 9 Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho. 10 Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích. 11 Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd. 12 Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře. 13 A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich. 14 Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních, 15 Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci. 16 Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou. 17 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou. 18 Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se? 19 Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše. 20 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.

New International Version

od Biblica

Israel’s misery

1 What misery is mine! I am like one who gathers summer fruit at the gleaning of the vineyard; there is no cluster of grapes to eat, none of the early figs that I crave. 2 The faithful have been swept from the land; not one upright person remains. Everyone lies in wait to shed blood; they hunt each other with nets. 3 Both hands are skilled in doing evil; the ruler demands gifts, the judge accepts bribes, the powerful dictate what they desire – they all conspire together. 4 The best of them is like a brier, the most upright worse than a thorn hedge. The day God visits you has come, the day your watchmen sound the alarm. Now is the time of your confusion. 5 Do not trust a neighbour; put no confidence in a friend. Even with the woman who lies in your embrace guard the words of your lips. 6 For a son dishonours his father, a daughter rises up against her mother, a daughter-in-law against her mother-in-law – a man’s enemies are the members of his own household. 7 But as for me, I watch in hope for the Lord, I wait for God my Saviour; my God will hear me.

Israel will rise

8 Do not gloat over me, my enemy! Though I have fallen, I will rise. Though I sit in darkness, the Lord will be my light. 9 Because I have sinned against him, I will bear the Lord’s wrath, until he pleads my case and upholds my cause. He will bring me out into the light; I will see his righteousness. 10 Then my enemy will see it and will be covered with shame, she who said to me, ‘Where is the Lord your God?’ My eyes will see her downfall; even now she will be trampled underfoot like mire in the streets. 11 The day for building your walls will come, the day for extending your boundaries. 12 In that day people will come to you from Assyria and the cities of Egypt, even from Egypt to the Euphrates and from sea to sea and from mountain to mountain. 13 The earth will become desolate because of its inhabitants, as the result of their deeds.

Prayer and praise

14 Shepherd your people with your staff, the flock of your inheritance, which lives by itself in a forest, in fertile pasture-lands.^[1] Let them feed in Bashan and Gilead as in days long ago. 15 ‘As in the days when you came out of Egypt, I will show them my wonders.’ 16 Nations will see and be ashamed, deprived of all their power. They will put their hands over their mouths and their ears will become deaf. 17 They will lick dust like a snake, like creatures that crawl on the ground. They will come trembling out of their dens; they will turn in fear to the Lord our God and will be afraid of you. 18 Who is a God like you, who pardons sin and forgives the transgression of the remnant of his inheritance? You do not stay angry for ever but delight to show mercy. 19 You will again have compassion on us; you will tread our sins underfoot and hurl all our iniquities into the depths of the sea. 20 You will be faithful to Jacob, and show love to Abraham, as you pledged on oath to our ancestors in days long ago.