Leviticus 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

POKYNY PRO KNĚZE - — O způsobu přinášení obětí - Pravidla při oběti zápalné a přídavné, při oběti kněžské a oběti za hřích.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž Áronovi a jeho synům: Toto je řád zápalné oběti: Zápalná oběť bude na ohništi na oltáři po celou noc až do rána a oheň na oltáři bude stále udržován. 3 Kněz si obleče lněný šat a na tělo si obleče lněné spodky. Vybere popel z tuku zápalné oběti strávené ohněm na oltáři a vysype jej vedle oltáře. 4 Pak si svleče roucho, obleče si jiné a vynese popel z tuku ven za tábor na čisté místo. 5 Oheň na oltáři bude stále udržován, nesmí vyhasnout. Kněz jím bude každé ráno zapalovat dříví, narovná na něm zápalnou oběť a obrátí na něm tuk z pokojných obětí v obětní dým. 6 Oheň na oltáři bude stále udržován, nesmí vyhasnout. 7 Toto je řád přídavné oběti: Áronovci ji přinesou před Hospodina k přední straně oltáře. 8 Kněz z té přídavné oběti vyzdvihne v hrsti část bílé mouky s olejem a všechno kadidlo, které je na přídavné oběti, a na oltáři to obrátí v obětní dým; bude to libá vůně na připomínku pro Hospodina. 9 Co z přídavné oběti zbude, snědí Áron a jeho synové. Bude se to jíst nekvašené na svatém místě; na nádvoří stanu setkávání to budou jíst. 10 Nebude se péci nic kvašeného. Dal jsem jim to jako jejich podíl ze svých ohnivých obětí. Bude to velesvaté jako oběť za hřích a za vinu. 11 Smí to jíst každý mužský příslušník mezi Áronovci. Tobude pro všechna vaše pokolení provždy platné nařízení o ohnivých obětech Hospodinových. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.“ 12 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 13 „Toto je dar Árona a jeho synů, který v den jeho pomazání přinesou Hospodinu: desetinu éfy bílé mouky jako pravidelnou přídavnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. 14 Přineseš ji připravenou s olejem na pánvi, smaženou. Přídavnou oběť přineseš rozdrobenou na sousta. Bude to libá vůně pro Hospodina. 15 Připraví ji pomazaný kněz z Áronových synů, který nastoupí na jeho místo. Tobude provždy platné Hospodinovo nařízení. Jako celopal bude obrácena v obětní dým. 16 Každá přídavná oběť kněžská bude celopal. Nesmí se jíst.“ 17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 18 „Mluv k Áronovi a jeho synům: Toto je řád oběti za hřích: Na místě, na kterém se poráží dobytče pro zápalnou oběť, bude se porážet před Hospodinem i pro oběť za hřích. Je to velesvaté. 19 Kněz, který ji obětuje za hřích, ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání. 20 Cokoli se dotkne jejího masa, bude svaté. Stříkne-li trochu krve z ní na roucho, vypereš postříknuté místo na svatém místě. 21 Hliněné nádobí, v němž se bude vařit, bude rozbito. Bude-li se vařit v měděné nádobě, vydrhne se a opláchne vodou. 22 Každý mužský příslušník kněžských rodin ji smí jíst. Je to velesvaté. 23 Ale žádná oběť za hřích, z jejíž krve se část vnáší do stanu setkávání k vykonání smírčích obřadů ve svatyni, nebude se jíst; bude spálena ohněm.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Zákon o zápalné oběti

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Dej Áronovi a jeho synům následující pokyny. Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť ať zůstane celou noc až do rána v ohništi na oltáři, kde bude planout oheň. 3 Kněz ať si oblékne plátěné roucho a pod něj plátěné spodky.^[1] Vybere popel ze zápalné oběti strávené ohněm na oltáři a vysype jej poblíž oltáře. 4 Potom se převlékne a vynese popel na čisté místo ven za tábor. 5 Ať na oltáři plane oheň, ať nikdy nezhasne! Na něm kněz každé ráno zapálí dříví, na něm narovná zápalnou oběť a na něm nechá dýmat tuk pokojných obětí. 6 Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!“

Zákon o moučné oběti

7 „Toto je zákon o moučné oběti: Áronovi synové ji přinesou před Hospodina k přední straně oltáře. 8 Kněz z té oběti vezme hrst jemné mouky s olejem i všechno kadidlo, které je na moučné oběti, a nechá tento památeční díl dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. 9 Áron a jeho synové budou jíst, co z ní zůstane. Budou to jíst nekvašené, a sice na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. 10 Nebudou to péci s kvasem, neboť jsem jim to dal jako podíl ze svých ohnivých obětí. Je to svatosvaté, tak jako oběť za hřích a oběť odškodnění. 11 Každý Áronův mužský potomek smí jíst z ohnivých obětí Hospodinu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.“ 12 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: 13 „Áron i jeho synové budou v den svého pomazání přinášet Hospodinu tento obětní dar: desetinu efy^[2] jemné mouky jako stálou moučnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. 14 Bude se smažit na plotně. Nasáklou olejem a rozdrobenou na kousky ji pak přineseš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hospodinu. 15 Áronův syn, který přijme kněžské pomazání po něm, udělá totéž. Věčným ustanovením náleží Hospodinu; nechť se celá obrátí v dým. 16 Každá moučná oběť přinášená knězem ať celá shoří; nebude se jíst.“

Zákon o oběti za hřích

17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18 „Promluv k Áronovi a jeho synům. Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet i oběť za hřích. Bude svatosvatá. 19 Kněz, který ji obětuje, ji bude jíst; ať je snědena na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. 20 Cokoli se dotkne jejího masa, bude svaté. Kdyby trochu její krve stříklo na roucho, vyper potřísněnou látku na svatém místě. 21 Hliněná nádoba, v níž se vařilo její maso, ať je rozbita. Pokud se vařilo v mosazné nádobě, ať je vydrhnuta a vypláchnuta vodou. 22 Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst; bude svatosvatá. 23 Nesmí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší do Stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni. Ta musí být spálena.“

Bible Kralická

1 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého, 3 Buď že nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí, 4 Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl, 5 Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj. 6 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi. 7 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl. 8 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 9 Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude), 10 Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře. 11 Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté. 12 Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí. 13 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen. 14 Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře: 15 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu. 16 Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou. 17 Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu. 18 Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude. 19 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 20 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer. 21 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina. 22 A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude. 23 A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena. 24 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 25 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest. 26 Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy. 27 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém. 28 A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou. 29 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest. 30 Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.

New International Version

od Biblica

1 ^[1] The Lord said to Moses: 2 ‘If anyone sins and is unfaithful to the Lord by deceiving a neighbour about something entrusted to them or left in their care or about something stolen, or if they cheat their neighbour, 3 or if they find lost property and lie about it, or if they swear falsely about any such sin that people may commit – 4 when they sin in any of these ways and realise their guilt, they must return what they have stolen or taken by extortion, or what was entrusted to them, or the lost property they found, 5 or whatever it was they swore falsely about. They must make restitution in full, add a fifth of the value to it and give it all to the owner on the day they present their guilt offering. 6 And as a penalty they must bring to the priest, that is, to the Lord, their guilt offering, a ram from the flock, one without defect and of the proper value. 7 In this way the priest will make atonement for them before the Lord, and they will be forgiven for any of the things they did that made them guilty.’

The burnt offering

8 The Lord said to Moses: 9 ‘Give Aaron and his sons this command: “These are the regulations for the burnt offering: the burnt offering is to remain on the altar hearth throughout the night, till morning, and the fire must be kept burning on the altar. 10 The priest shall then put on his linen clothes, with linen undergarments next to his body, and shall remove the ashes of the burnt offering that the fire has consumed on the altar and place them beside the altar. 11 Then he is to take off these clothes and put on others, and carry the ashes outside the camp to a place that is ceremonially clean. 12 The fire on the altar must be kept burning; it must not go out. Every morning the priest is to add firewood and arrange the burnt offering on the fire and burn the fat of the fellowship offerings on it. 13 The fire must be kept burning on the altar continuously; it must not go out.

The grain offering

14 ‘ “These are the regulations for the grain offering: Aaron’s sons are to bring it before the Lord, in front of the altar. 15 The priest is to take a handful of the finest flour and some olive oil, together with all the incense on the grain offering, and burn the memorial^[2] portion on the altar as an aroma pleasing to the Lord. 16 Aaron and his sons shall eat the rest of it, but it is to be eaten without yeast in the sanctuary area; they are to eat it in the courtyard of the tent of meeting. 17 It must not be baked with yeast; I have given it as their share of the food offerings presented to me. Like the sin offering^[3] and the guilt offering, it is most holy. 18 Any male descendant of Aaron may eat it. For all generations to come it is his perpetual share of the food offerings presented to the Lord. Whatever touches it will become holy.^[4]” ’ 19 The Lord also said to Moses, 20 ‘This is the offering Aaron and his sons are to bring to the Lord on the day he^[5] is anointed: a tenth of an ephah^[6] of the finest flour as a regular grain offering, half of it in the morning and half in the evening. 21 It must be prepared with oil on a griddle; bring it well-mixed and present the grain offering broken^[7] in pieces as an aroma pleasing to the Lord. 22 The son who is to succeed him as anointed priest shall prepare it. It is the Lord’s perpetual share and is to be burned completely. 23 Every grain offering of a priest shall be burned completely; it must not be eaten.’

The sin offering

24 The Lord said to Moses, 25 ‘Say to Aaron and his sons: “These are the regulations for the sin offering: the sin offering is to be slaughtered before the Lord in the place where the burnt offering is slaughtered; it is most holy. 26 The priest who offers it shall eat it; it is to be eaten in the sanctuary area, in the courtyard of the tent of meeting. 27 Whatever touches any of the flesh will become holy, and if any of the blood is spattered on a garment, you must wash it in the sanctuary area. 28 The clay pot that the meat is cooked in must be broken; but if it is cooked in a bronze pot, the pot is to be scoured and rinsed with water. 29 Any male in a priest’s family may eat it; it is most holy. 30 But any sin offering whose blood is brought into the tent of meeting to make atonement in the Holy Place must not be eaten; it must be burned.