Izajáš 48 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BLÍZKÝ NÁVRAT - — Minulé věci a budoucí - Odedávna oznamoval Hospodin svému lidu svou vůli. Nyní mu ohlašuje nové věci.

1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo jménem Izraelovým se nazýváte a z vod Judových jste vyšli, vy, kdo při Hospodinově jménu přísaháte, připomínáte si Boha Izraele, ne však pravdivě a spravedlivě. 2 Podle města svatého se nazývají, hledají oporu v Bohu Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů. 3 „Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. 4 Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý, že tvá šíje je železná spona a tvé čelo z bronzu, 5 oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ 6 Slyšels o tom. Teď se na to všechno dívej! A co vy? Což také něco oznámíte? Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. 7 Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi o nich nic neslyšel a říci nemůžeš: ‚Hle, já to znám.‘ 8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“

— Hospodin povolal Kýra - Hospodin nově představuje svého vyvoleného, který přijde a porazí Babylóňany.

12 „Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. 14 Vy všichni se shromažďte a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin jej miluje, on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce. 15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná. 16 Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom.“ A nyní mne posílá Panovník Hospodin a jeho duch. 17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. 18 Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, 19 tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“

— Opusťte Babylón - Naléhavá výzva k odchodu ze země zajetí.

20 „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ 21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ 22 „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin.

Bible, překlad 21. století

Zatvrzelý lid

1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo se nazýváte jménem Izrael, vy, kdo jste vzešli z Judova semene, vy, kdo přísaháte Hospodinovým jménem, vy, kdo Boha Izraele vzýváte, ale ne v pravdě a ne poctivě, 2 vy, kdo se na svaté město odvoláváte, vy, kdo se opíráte o Boha Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů: 3 Předem jsem oznamoval věci minulé, vlastními ústy ohlásil jsem je, náhle jsem jednal a staly se. 4 Že jsi zatvrzelý, věděl jsem, svaly tvé šíje že jsou železné a že máš čelo bronzové. 5 Proto jsem ti ty věci oznámil předem, předtím než přišly, ohlásil jsem je, abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle, má socha to zařídila, můj odlitek!“ 6 Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše – kdy už to uznáte? Teď ti však ohlašuji nové věci, věci tajné, o nichž jsi nevěděl. 7 Teď byly stvořeny, a ne dřív, dodneška jsi o nich neslyšel, abys neřekl: „O tom já přece vím!“ 8 Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl, tvé ucho bylo tehdy zavřené. Věděl jsem totiž, že jsi zrádce, že jsi od narození vzbouřenec. 9 Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji, kvůli své chvále se k tobě krotím, abych tě nezničil. 10 Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný, vyvolil jsem tě v peci soužení. 11 Kvůli sobě, sobě samému to činím – proč bych se měl nechat hanobit? O svoji slávu se s jiným nedělím!

Vyjděte z Babylonu

12 Slyš mě, Jákobe, ty, Izraeli, můj povolaný: Já jsem – já jsem ten první a jsem i poslední. 13 Má vlastní ruka zemi založila, moje pravice nebe roztáhla; kdykoli je zavolám, v pozoru naráz musí stát. 14 Všichni se shromážděte a poslyšte: Kterýpak z bohů tohle předpověděl? Ten, jehož Hospodin miluje, vykoná jeho vůli s Babylonem, jeho ruka padne na Chaldejce.^[1] 15 Já, já sám jsem promluvil, ano, já jsem ho povolal; přivedu ho sem a jeho cesta bude úspěšná. 16 Přistupte ke mně a tohle poslyšte: Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě a ve chvíli, kdy se to děje, já tam jsem. Teď mě posílá Panovník Hospodin spolu s Duchem svým. 17 Toto praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě učí úspěchu a vede tě po cestě, po níž bys jít měl. 18 Kdybys tak poslouchal mé příkazy, tvůj pokoj by proudil jako potoky, jak mořské vlny by byl tvůj blahobyt. 19 Jako písku by bylo tvého semene a tvých potomků jako zrnek v něm; jejich jméno by nikdy nevymizelo, nebylo by vymýceno přede mnou. 20 Vyjděte z Babylonu, unikněte Chaldejcům! Zvěstujte zvučným jásotem, všude to rozhlaste, vyřiďte ve všech zemských končinách: „Hospodin vykoupil svého služebníka Jákoba!“ 21 Nežíznili, když je vedl pouštěmi, vyvedl pro ně vodu ze skály; rozetnul skálu a vody vytryskly. 22 Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!

Bible Kralická

1 Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti, 2 Ačkoli od města svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupů, zpoléháte. 3 Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se. 4 Věděl jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a čelo tvé ocelivé. 5 A protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. 6 Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. 7 Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom. 8 Anobrž aniž jsi slyšel, ani věděl, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem věděl, že sobě velmi nevážně počínati budeš, a že jsi převrácenec hned od života matky. 9 Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. 10 Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. 11 Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. 12 Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. 13 Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily. 14 Shromažďte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto věci: Hospodin miluje jej, onť vykoná vůli jeho proti Babylonu, a rámě jeho proti Kaldejským? 15 Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; přivedu jej, a šťastnou bude míti cestu svou. 16 Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho. 17 Toto praví Hospodin vykupitel tvůj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. 18 Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské. 19 A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako štěrku jeho, aniž by vyťato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým. 20 Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvučným zvěstujte, ohlašujte to, rozneste to až do končin země. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba. 21 Nebudouť žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody. 22 Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní.

New International Version

Stubborn Israel

1 ‘Listen to this, you descendants of Jacob, you who are called by the name of Israel and come from the line of Judah, you who take oaths in the name of the Lord and invoke the God of Israel – but not in truth or righteousness – 2 you who call yourselves citizens of the holy city and claim to rely on the God of Israel – the Lord Almighty is his name: 3 I foretold the former things long ago, my mouth announced them and I made them known; then suddenly I acted, and they came to pass. 4 For I knew how stubborn you were; your neck muscles were iron, your forehead was bronze. 5 Therefore I told you these things long ago; before they happened I announced them to you so that you could not say, “My images brought them about; my wooden image and metal god ordained them.” 6 You have heard these things; look at them all. Will you not admit them? ‘From now on I will tell you of new things, of hidden things unknown to you. 7 They are created now, and not long ago; you have not heard of them before today. So you cannot say, “Yes, I knew of them.” 8 You have neither heard nor understood; from of old your ears have not been open. Well do I know how treacherous you are; you were called a rebel from birth. 9 For my own name’s sake I delay my wrath; for the sake of my praise I hold it back from you, so as not to destroy you completely. 10 See, I have refined you, though not as silver; I have tested you in the furnace of affliction. 11 For my own sake, for my own sake, I do this. How can I let myself be defamed? I will not yield my glory to another.

Israel freed

12 ‘Listen to me, Jacob, Israel, whom I have called: I am he; I am the first and I am the last. 13 My own hand laid the foundations of the earth, and my right hand spread out the heavens; when I summon them, they all stand up together. 14 ‘Come together, all of you, and listen: which of the idols has foretold these things? The Lord’s chosen ally will carry out his purpose against Babylon; his arm will be against the Babylonians.^[1] 15 I, even I, have spoken; yes, I have called him. I will bring him, and he will succeed in his mission. 16 ‘Come near me and listen to this: ‘From the first announcement I have not spoken in secret; at the time it happens, I am there.’ And now the Sovereign Lord has sent me, endowed with his Spirit. 17 This is what the Lord says – your Redeemer, the Holy One of Israel: ‘I am the Lord your God, who teaches you what is best for you, who directs you in the way you should go. 18 If only you had paid attention to my commands, your peace would have been like a river, your well-being like the waves of the sea. 19 Your descendants would have been like the sand, your children like its numberless grains; their name would never be blotted out nor destroyed from before me.’ 20 Leave Babylon, flee from the Babylonians! Announce this with shouts of joy and proclaim it. Send it out to the ends of the earth; say, ‘The Lord has redeemed his servant Jacob.’ 21 They did not thirst when he led them through the deserts; he made water flow for them from the rock; he split the rock and water gushed out. 22 ‘There is no peace,’ says the Lord, ‘for the wicked.’