2. Královská 4 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Elíša se zastává vdovy - Vdova utiskovaná věřitelem najde pomoc u Elíši.

1 Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“ 2 Elíša jí řekl: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ Odpověděla: „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“ 3 Řekl jí: „Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. 4 Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“ 5 Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. 6 Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci. 7 Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: „Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude.“

— Elíša vzkřísí syna Šúnemanky - Elíša nachází v Šúnemu pohostinství a zachrání syna své hostitelky.

8 Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb. 9 Řekla svému muži: „Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý. 10 Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“ 11 Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam. 12 Pak řekl svému mládenci Géchazímu: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji a ona před něj předstoupila. 13 Pravil mu: „Řekni jí: ‚Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?‘“ Odpověděla: „Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu.“ 14 I otázal se Elíša: „Co bych pro ni mohl udělat?“ Géchazí odvětil: „Přece něco. Nemá syna a její muž je starý.“ 15 Tu řekl Elíša: „Zavolej ji.“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. 16 Řekl: „V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna.“ Ona řekla: „Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!“ 17 Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl. 18 Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci. 19 Řeklo svému otci: „Má hlava, ach, má hlava!“ On přikázal mládenci: „Dones je matce.“ 20 Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo. 21 Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla. 22 Pak zavolala svého muže a řekla mu: „Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se.“ 23 On řekl: „Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku.“ Řekla: „To je v pořádku.“ 24 Osedlala oslici a řekla svému mládenci: „Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla.“ 25 I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: „Hle, to je ta Šúnemanka. 26 Běž jí naproti a zeptej se jí: ‚Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem?‘“ Ona řekla: „V pořádku.“ 27 Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: „Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to.“ 28 Ona řekla: „Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?“ 29 Elíša řekl Géchazímu: „Opásej si bedra, vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář.“ 30 Ale chlapcova matka řekla: „Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!“ I povstal a šel za ní. 31 Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: „Chlapec se neprobudil.“ 32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. 33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. 34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. 35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči. 36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: „Vezmi si svého syna.“ 37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.

— Sycení v Gilgálu - Pokrm přinášející smrt je učiněn neškodným a zástupy jsou nasyceny dvaceti chleby.

38 Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: „Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku.“ 39 Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal. 40 Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: „V hrnci je smrt, muži Boží!“ A neodvážili se jíst. 41 Elíša řekl: „Dejte sem mouku.“ Nasypal ji do hrnce a řekl: „Nalévej lidu.“ I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo. 42 Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ 43 Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“ 44 Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Olej ve džbánech

1 Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: „Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!“ 2 „Co pro tebe mohu udělat?“ ptal se jí Elíša. „Pověz mi, co máš doma?“ „Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje,“ odpověděla. 3 „Jdi ven,“ řekl, „a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo! 4 Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou.“ 5 A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala. 6 Když byly džbány plné, řekla synovi: „Podej mi další.“ „Další nemáme,“ řekl a vtom olej došel. 7 Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: „Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít.“

Šunemitka a její syn

8 Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo. 9 Ta žena řekla svému manželovi: „Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec. 10 Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde.“ 11 Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku 12 a svému mládenci Gehazimu řekl: „Zavolej tu Šunemitku.“ Ten ji zavolal, a když stanula před ním, 13 Elíša mládenci řekl: „Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?“ Ona mu však odpověděla: „Žiju si spokojeně mezi svými.“ 14 „Co bych jen pro ni mohl udělat?“ ptal se potom Elíša. „Vlastně nemá syna a její muž je starý,“ odpověděl Gehazi. 15 „Zavolej ji,“ řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích, 16 Elíša jí řekl: „Za rok touto dobou budeš chovat syna.“ „To ne, můj pane,“ zvolala. „Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!“ 17 Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl. 18 Když chlapec povyrostl, jednoho dne o žních šel za otcem na pole. 19 Tam ale začal naříkat: „Moje hlava! Moje hlava!“ „Odnes ho k matce,“ řekl otec mládenci, 20 a tak ho vzal a přinesl matce. Okolo poledne jí umřel v náručí. 21 Vynesla ho nahoru a položila na lůžko Božího muže, zavřela za sebou a odešla. 22 Potom zavolala manžela: „Pošli mi jednoho z mládenců a oslici. Musím rychle za Božím mužem. Hned se vrátím.“ 23 „Proč bys za ním dnes chodila?“ namítl jí. „Není přece novoluní ani sobota.“ „Buď klidný,“ řekla mu. 24 Osedlala oslici a svému mládenci řekla: „Jen ji žeň! Kvůli mně nezpomaluj, dokud ti neřeknu.“ 25 A tak jela, až dorazila k Božímu muži na horu Karmel. Když Boží muž uviděl, jak k němu míří, řekl svému mládenci Gehazimu: „Podívej, to je ta Šunemitka. 26 Utíkej jí naproti a zeptej se: Jak se ti daří? Jak se daří manželovi? Jak se daří dítěti?“ „Dobře,“ odpověděla. 27 Když ale došla až nahoru k Božímu muži, vrhla se k zemi a objala mu nohy. Gehazi hned přistoupil, aby ji odstrčil, ale Boží muž mu řekl: „Nech ji, má v duši hořkost. Hospodin mi to ale zatajil a nic mi o tom neřekl.“ 28 „Pane,“ řekla pak ta žena, „chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!“ 29 Na to Elíša řekl Gehazimu: „Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář.“ 30 Chlapcova matka ale prohlásila: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, nepustím se tě!“ A tak vstal a šel s ní. 31 Gehazi vyrazil napřed. Položil chlapci hůl na tvář, ale ten ani nehlesl, ani se nepohnul. Vrátil se tedy Elíšovi naproti a řekl mu: „Chlapec se nevzbudil.“ 32 Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku. 33 Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu. 34 Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo. 35 Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči. 36 Elíša přivolal Gehaziho: „Zavolej Šunemitku!“ Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: „Tady máš svého syna.“ 37 Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla.

Ať se najedí

38 Elíša se vrátil do Gilgalu. V zemi byl hlad. Jednou, když před ním seděli proročtí učedníci, řekl svému mládenci: „Přistav ten velký hrnec a uvař jim polévku.“ 39 Jeden z nich šel ven pro nějakou zeleninu. Našel ale divoké tykve a nasbíral si jich plnou zástěru. Vrátil se, a aniž si toho kdo všiml, nakrájel je do hrnce s tou polévkou. 40 Tu pak všem rozlévali k jídlu. Jakmile ji ale okusili, začali křičet: „Boží muži! V hrnci je smrt!“ Nedalo se to jíst. 41 „Přineste mouku,“ řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: „Rozlévejte všem, ať se najedí.“ A v hrnci už nic špatného nebylo. 42 Jeden muž přišel z Baal-šališy a přinesl Božímu muži prvotiny své úrody – dvacet ječných chlebů a snopek obilí. Elíša řekl: „Dej to lidem, ať se najedí.“ 43 „Cože?“ namítl jeho pomocník. „Tohle mám nabídnout stovce mužů?“ On ale opakoval: „Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude.“ 44 A opravdu – když jim to nabídl, najedli se a ještě zbylo, přesně jak řekl Hospodin.

Bible Kralická

1 Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky. 2 Řekl jí Elizeus: Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla: Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje. 3 I řekl: Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více. 4 A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti. 5 A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala. 6 I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému: Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl: Již není více nádob. I přestal olej. 7 Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku. 8 Potom stalo se některého času, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho času chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb. 9 Nebo řekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž často tudyto chodívá. 10 Medle, udělejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stůl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám přišel, obrátil se tam. 11 Některého tedy času přišel tam, a všed do toho pokojíku, odpočinul tu. 12 I řekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se před ním. 13 Přitom řekl jemu: Rci jí nyní: Hle, pečuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, ať učiním? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska? Kteráž řekla: U prostřed lidu svého bydlím. 14 Řekl on: Což tedy mám pro ni učiniti? Odpověděl Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest. 15 Protož řekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveří. 16 I řekl: V času jistém vedlé času života chovati budeš syna. Řekla ona: Nechtěj, pane můj, muži Boží, nechtěj se posmívati služebnici své. 17 Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus. 18 I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům, 19 Řeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I řekl služebníku: Dones jej k matce jeho. 20 Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel. 21 Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla. 22 Potom zavolala muže svého a řekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím. 23 Kterýž řekl: Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona: Měj o to pokoj. 24 Osedlavši tedy oslici, řekla služebníku svému: Pobádej a běž, a nemeškej se pro mne v jízdě, leč bych rozkázala tobě. 25 A tak jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzřel muž Boží zdaleka, řekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto. 26 Protož nyní běž jí v cestu a rci jí: Dobře-li se máš? Dobře-li se má muž tvůj? Dobře-li se má syn? Ona řekla: Dobře. 27 V tom přišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I přistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží řekl: Nechej jí; nebo v hořkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to přede mnou, aniž mi oznámil. 28 Ona pak řekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neřekla, abys mne nešálil? 29 Tedy řekl k Gézi: Přepaš bedra svá, a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tě kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a přijda, polož hůl mou na tvář dítěte. 30 I řekla matka dítěte: Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní. 31 Gézi pak byl předšel je, a položil hůl na tvář dítěte, ale nebylo hlasu, ani čitelnosti. Pročež vracuje se jemu vstříc, pověděl mu, řka: Neprobudilo se dítě. 32 Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho. 33 A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu. 34 Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte. 35 A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své. 36 Tedy zavolav Gézi, řekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí: Vezmiž syna svého. 37 Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla. 38 Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proročtí seděli před ním. I řekl mládenci svému: Přistav hrnec veliký, a navař kaše synům prorockým. 39 Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou, a přišed, skrájel to do hrnce, aby navařil kaše; nebo neznali toho. 40 I vylili mužům těm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkřikli a řekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti. 41 Kterýžto řekl: Vezměte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci. 42 V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebů ječných, a klasů nových nevymnutých. I řekl: Dej lidu, ať jedí. 43 Odpověděl služebník jeho: Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl: Dej lidu, ať pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ještě zůstane. 44 A tak předložil jim, i jedli, a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy.

New International Version

od Biblica

The widow’s olive oil

1 The wife of a man from the company of the prophets cried out to Elisha, ‘Your servant my husband is dead, and you know that he revered the Lord. But now his creditor is coming to take my two boys as his slaves.’ 2 Elisha replied to her, ‘How can I help you? Tell me, what do you have in your house?’ ‘Your servant has nothing there at all,’ she said, ‘except a small jar of olive oil.’ 3 Elisha said, ‘Go round and ask all your neighbours for empty jars. Don’t ask for just a few. 4 Then go inside and shut the door behind you and your sons. Pour oil into all the jars, and as each is filled, put it to one side.’ 5 She left him and shut the door behind her and her sons. They brought the jars to her and she kept pouring. 6 When all the jars were full, she said to her son, ‘Bring me another one.’ But he replied, ‘There is not a jar left.’ Then the oil stopped flowing. 7 She went and told the man of God, and he said, ‘Go, sell the oil and pay your debts. You and your sons can live on what is left.’

The Shunammite’s son restored to life

8 One day Elisha went to Shunem. And a well-to-do woman was there, who urged him to stay for a meal. So whenever he passed by, he stopped there to eat. 9 She said to her husband, ‘I know that this man who often comes our way is a holy man of God. 10 Let’s make a small room on the roof and put in it a bed and a table, a chair and a lamp for him. Then he can stay there whenever he comes to us.’ 11 One day when Elisha came, he went up to his room and lay down there. 12 He said to his servant Gehazi, ‘Call the Shunammite.’ So he called her, and she stood before him. 13 Elisha said to him, ‘Tell her, “You have gone to all this trouble for us. Now what can be done for you? Can we speak on your behalf to the king or the commander of the army?” ’ She replied, ‘I have a home among my own people.’ 14 ‘What can be done for her?’ Elisha asked. Gehazi said, ‘She has no son, and her husband is old.’ 15 Then Elisha said, ‘Call her.’ So he called her, and she stood in the doorway. 16 ‘About this time next year,’ Elisha said, ‘you will hold a son in your arms.’ ‘No, my lord!’ she objected. ‘Please, man of God, don’t mislead your servant!’ 17 But the woman became pregnant, and the next year about that same time she gave birth to a son, just as Elisha had told her. 18 The child grew, and one day he went out to his father, who was with the reapers. 19 He said to his father, ‘My head! My head!’ His father told a servant, ‘Carry him to his mother.’ 20 After the servant had lifted him up and carried him to his mother, the boy sat on her lap until noon, and then he died. 21 She went up and laid him on the bed of the man of God, then shut the door and went out. 22 She called her husband and said, ‘Please send me one of the servants and a donkey so I can go to the man of God quickly and return.’ 23 ‘Why go to him today?’ he asked. ‘It’s not the New Moon or the Sabbath.’ ‘That’s all right,’ she said. 24 She saddled the donkey and said to her servant, ‘Lead on; don’t slow down for me unless I tell you.’ 25 So she set out and came to the man of God at Mount Carmel. When he saw her in the distance, the man of God said to his servant Gehazi, ‘Look! There’s the Shunammite! 26 Run to meet her and ask her, “Are you all right? Is your husband all right? Is your child all right?” ’ ‘Everything is all right,’ she said. 27 When she reached the man of God at the mountain, she took hold of his feet. Gehazi came over to push her away, but the man of God said, ‘Leave her alone! She is in bitter distress, but the Lord has hidden it from me and has not told me why.’ 28 ‘Did I ask you for a son, my lord?’ she said. ‘Didn’t I tell you, “Don’t raise my hopes”?’ 29 Elisha said to Gehazi, ‘Tuck your cloak into your belt, take my staff in your hand and run. Don’t greet anyone you meet, and if anyone greets you, do not answer. Lay my staff on the boy’s face.’ 30 But the child’s mother said, ‘As surely as the Lord lives and as you live, I will not leave you.’ So he got up and followed her. 31 Gehazi went on ahead and laid the staff on the boy’s face, but there was no sound or response. So Gehazi went back to meet Elisha and told him, ‘The boy has not awakened.’ 32 When Elisha reached the house, there was the boy lying dead on his couch. 33 He went in, shut the door on the two of them and prayed to the Lord. 34 Then he got on the bed and lay on the boy, mouth to mouth, eyes to eyes, hands to hands. As he stretched himself out on him, the boy’s body grew warm. 35 Elisha turned away and walked back and forth in the room and then got onto the bed and stretched out on him once more. The boy sneezed seven times and opened his eyes. 36 Elisha summoned Gehazi and said, ‘Call the Shunammite.’ And he did. When she came, he said, ‘Take your son.’ 37 She came in, fell at his feet and bowed to the ground. Then she took her son and went out.

Death in the pot

38 Elisha returned to Gilgal and there was a famine in that region. While the company of the prophets was meeting with him, he said to his servant, ‘Put on the large pot and cook some stew for these prophets.’ 39 One of them went out into the fields to gather herbs and found a wild gourd plant and picked as many of its gourds as his garment could hold. When he returned, he cut them up into the pot of stew, though no-one knew what they were. 40 The stew was poured out for the men, but as they began to eat it, they cried out, ‘Man of God, there is death in the pot!’ And they could not eat it. 41 Elisha said, ‘Get some flour.’ He put it into the pot and said, ‘Serve it to the people to eat.’ And there was nothing harmful in the pot.

Feeding of a hundred

42 A man came from Baal Shalishah, bringing the man of God twenty loaves of barley bread baked from the first ripe corn, along with some ears of new corn. ‘Give it to the people to eat,’ Elisha said. 43 ‘How can I set this before a hundred men?’ his servant asked. But Elisha answered, ‘Give it to the people to eat. For this is what the Lord says: “They will eat and have some left over.” ’ 44 Then he set it before them, and they ate and had some left over, according to the word of the Lord.