1. Paralipomenon 16 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Davidův bohoslužebný řád - David pověřuje zpěváky, aby bohoslužby doprovázeli zpěvem a hudbou.

1 Boží schránu přinesli a umístili ji uprostřed stanu, který pro ni David postavil. I přinášeli před Bohem zápalné a pokojné oběti. 2 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. 3 Pak podělil každého z Izraele, každého muže i ženu, bochníčkem chleba a datlovým a hrozinkovým koláčem. 4 Potom určil lévijce, kteří by přisluhovali u Hospodinovy schrány a připomínali Hospodina, Boha Izraele, vzdávali mu chválu a oslavovali jej. 5 Asaf byl představeným, jeho zástupcem byl Zekarjáš. Jeíel, Šemíramót, Jechíel, Matitjáš, Elíab, Benajáš, Obéd-edóm a Jeíel hráli na harfy a citery, Asaf na zvučné cymbály. 6 Kněží Benajáš a Jachazíel hráli každodenně na pozouny před schránou Boží smlouvy. 7 Tehdy onoho dne nařídil David poprvé, aby Asaf a jeho bratří vzdávali Hospodinu chválu: 8 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 9 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 10 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 11 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 12 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 13 potomkové Izraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 14 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 15 Věčně pamatujte na jeho smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 16 Uzavřel ji s Abrahamem, přísahou jistvrdil Izákovi, 17 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 18 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 19 Na počet vás byla malá hrstka, byli jste tam hosty. 20 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 21 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 22 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 23 Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, 24 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 25 neboť Hospodin je veliký, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. 26 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. 27 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a potěšení na svatém místě jeho. 28 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, 29 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte před něj, v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! 30 Svíjej se před ním, celá země! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. 31 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, mezi národy se bude říkat: „Hospodin kraluje!“ 32 Moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. 33 Tehdy zaplesají stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází soudit zemi. 34 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 35 Rcete: „Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždi a vytrhni nás z pronárodů; tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 36 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky!“ A všechen lid ať řekne: „Amen. Chvalte Hospodina!“ 37 Tam před schránou Hospodinovy smlouvy zanechal David Asafa a jeho bratry, aby každodenně, podle denního rozvrhu, před schránou přisluhovali. 38 Obéd-edóma a jeho šedesát osm bratří i Obéd-edóma, syna Jedítúnova, a Chósu zanechal jako vrátné. 39 Kněze Sádoka a jeho bratry kněze zanechal před Hospodinovým příbytkem na posvátném návrší v Gibeónu, 40 aby každodenně zrána i zvečera obětovali Hospodinu na oltáři zápalné oběti, a to podle všeho toho, co je zapsáno v Hospodinově zákoně, který vydal Izraeli. 41 S nimi byli Héman a Jedútún a ostatní čistí, kteří byli uvedeni jmény, aby vzdávali chválu Hospodinu, neboť jeho milosrdenství je věčné. 42 Héman a Jedútún měli s sebou pozouny, zvučné cymbály a nástroje k Božímu zpěvu. Jedútúnovci byli u brány. 43 I odešel všechen lid, každý do svého domu. A David se obrátil ke svému domu, aby mu udělil požehnání.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Když Boží truhlu přinesli, postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak před Bohem přinášeli zápalné i pokojné oběti. 2 Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. 3 Podělil také všechny Izraelce, muže i ženy, každého bochníkem chleba, datlovým a rozinkovým koláčem. 4 Určil také levity, kteří měli sloužit před Hospodinovou truhlou uctíváním, díkůvzdáním a chvalozpěvy Hospodinu, Bohu Izraele. 5 Vedl je Asaf a za ním byl Zachariáš, Jaaziel,^[1] Šemiramot, Jechiel, Matitiáš, Eliab, Benajáš, Obed-edom a Jehiel, kteří hráli na lyry a citery, a Asaf na činely, 6 zatímco kněží Benajáš a Jachaziel před Truhlou Boží smlouvy pravidelně troubili na trubky.

Davidův chvalozpěv

7 Toho dne David poprvé pověřil Asafa a jeho bratry, aby takto chválili Hospodina:^[2] 8 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! 9 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! 10 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! 11 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. 12 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky, a co rozhodl. 13 Vy, símě Izraele, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. 14 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! 15 Na jeho smlouvu pamatujte věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, 16 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. 17 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: 18 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“ 19 Přitom vás tehdy bylo jen trochu, byli jste tam jen hrstkou cizinců. 20 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, 21 nikoho nenechal jim ublížit. I krále kvůli nim varoval: 22 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ 23 Zpívej Hospodinu, celá zem,^[3] zvěstujte jeho spásu každý den! 24 O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem! 25 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný, nad všechny bohy ohromný! 26 Bohové národů jsou samé modly, Hospodin ale stvořil nebesa. 27 Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá. 28 Vzdejte Hospodinu, lidské plémě, vzdejte Hospodinu slávu i moc. 29 Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu, přineste dary, před něj přistupte, Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse, 30 před ním se rozechvěj, celá zem! Pevně je postaven svět, nic jím neotřese, 31 jásejte, nebesa, země ať raduje se, národům řekněte: „Hospodin kraluje!“ 32 Moře ať burácí se vším, co je v něm, celý světa kraj ať se raduje. 33 Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese: „Přichází, aby soudil zem!“ 34 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!^[4] Jeho láska trvá navěky! 35 Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy! Vysvoboď nás a z národů posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!“ 36 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až na věky! A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“ 37 David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu 38 spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli strážím.) 39 Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu, 40 aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli.^[5] 41 S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“^[6] 42 Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány. 43 Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.

Bible Kralická

1 A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem. 2 Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu. 3 Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a í láhvici. 4 Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského. 5 Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral. 6 Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží. 7 Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho: 8 Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho. 9 Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 10 Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina. 11 Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 12 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho. 13 Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho, 14 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 15 Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 16 Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi. 17 A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 18 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho, 19 Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu. 20 A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu. 21 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 22 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 23 Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho. 24 Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho. 25 Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy. 26 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil. 27 Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho. 28 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc. 29 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho,přineste dary a přiďte před oblíčej jeho,a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti. 30 Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul. 31 Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje. 32 Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm. 33 Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi. 34 Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 35 A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé. 36 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah. 37 I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého. 38 Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli. 39 Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon, 40 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi. 41 A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho. 42 Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat. 43 A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému.

New International Version

od Biblica

Ministering before the ark

1 They brought the ark of God and set it inside the tent that David had pitched for it, and they presented burnt offerings and fellowship offerings before God. 2 After David had finished sacrificing the burnt offerings and fellowship offerings, he blessed the people in the name of the Lord. 3 Then he gave a loaf of bread, a cake of dates and a cake of raisins to each Israelite man and woman. 4 He appointed some of the Levites to minister before the ark of the Lord, to extol,^[1] thank, and praise the Lord, the God of Israel: 5 Asaph was the chief, and next to him in rank were Zechariah, then Jaaziel,^[2] Shemiramoth, Jehiel, Mattithiah, Eliab, Benaiah, Obed-Edom and Jeiel. They were to play the lyres and harps, Asaph was to sound the cymbals, 6 and Benaiah and Jahaziel the priests were to blow the trumpets regularly before the ark of the covenant of God. 7 That day David first appointed Asaph and his associates to give praise to the Lord in this manner: 8 Give praise to the Lord, proclaim his name; make known among the nations what he has done. 9 Sing to him, sing praise to him; tell of all his wonderful acts. 10 Glory in his holy name; let the hearts of those who seek the Lord rejoice. 11 Look to the Lord and his strength; seek his face always. 12 Remember the wonders he has done, his miracles, and the judgments he pronounced, 13 you his servants, the descendants of Israel, his chosen ones, the children of Jacob. 14 He is the Lord our God; his judgments are in all the earth. 15 He remembers^[3] his covenant for ever, the promise he made, for a thousand generations, (Ž 105,8) 16 the covenant he made with Abraham, the oath he swore to Isaac. 17 He confirmed it to Jacob as a decree, to Israel as an everlasting covenant: 18 ‘To you I will give the land of Canaan as the portion you will inherit.’ 19 When they were but few in number, few indeed, and strangers in it, 20 they^[4] wandered from nation to nation, from one kingdom to another. (Ž 105,12) 21 He allowed no-one to oppress them; for their sake he rebuked kings: 22 ‘Do not touch my anointed ones; do my prophets no harm.’ 23 Sing to the Lord, all the earth; proclaim his salvation day after day. 24 Declare his glory among the nations, his marvellous deeds among all peoples. 25 For great is the Lord and most worthy of praise; he is to be feared above all gods. 26 For all the gods of the nations are idols, but the Lord made the heavens. 27 Splendour and majesty are before him; strength and joy are in his dwelling-place. 28 Ascribe to the Lord, all you families of nations, ascribe to the Lord glory and strength. 29 Ascribe to the Lord the glory due to his name; bring an offering and come before him. Worship the Lord in the splendour of his^[5] holiness. 30 Tremble before him, all the earth! The world is firmly established; it cannot be moved. 31 Let the heavens rejoice, let the earth be glad; let them say among the nations, ‘The Lord reigns!’ 32 Let the sea resound, and all that is in it; let the fields be jubilant, and everything in them! 33 Let the trees of the forest sing, let them sing for joy before the Lord, for he comes to judge the earth. 34 Give thanks to the Lord, for he is good; his love endures for ever. 35 Cry out, ‘Save us, God our Saviour; gather us and deliver us from the nations, that we may give thanks to your holy name, and glory in your praise.’ 36 Praise be to the Lord, the God of Israel, from everlasting to everlasting. Then all the people said ‘Amen’ and ‘Praise the Lord.’ 37 David left Asaph and his associates before the ark of the covenant of the Lord to minister there regularly, according to each day’s requirements. 38 He also left Obed-Edom and his sixty-eight associates to minister with them. Obed-Edom son of Jeduthun, and also Hosah, were gatekeepers. 39 David left Zadok the priest and his fellow priests before the tabernacle of the Lord at the high place in Gibeon 40 to present burnt offerings to the Lord on the altar of burnt offering regularly, morning and evening, in accordance with everything written in the Law of the Lord, which he had given Israel. 41 With them were Heman and Jeduthun and the rest of those chosen and designated by name to give thanks to the Lord, ‘for his love endures for ever.’ 42 Heman and Jeduthun were responsible for the sounding of the trumpets and cymbals and for the playing of the other instruments for sacred song. The sons of Jeduthun were stationed at the gate. 43 Then all the people left, each for their own home, and David returned home to bless his family.