Židům 10 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Dokonalá oběť Kristova

1 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. 2 Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. 3 Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, 4 neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit. 5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. 6 V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. 7 Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘ 8 Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. 9 Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé. 10 Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. 11 Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. 12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží 13 a hledí vstříc tomu, ‚až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu‘. 14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. 15 Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká: 16 ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; 17 na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘ 18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. 19 Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. 21 Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, 22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 23 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. 24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

— Varování před odpadnutím od milosti

26 Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, 27 ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. 28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. 29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. 30 Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ 31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. 32 Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; 33 někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. 34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. 35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. 36 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. 37 Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. 38 Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ 39 Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Konec všech obětí

1 Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti. 2 (Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.) 3 Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají; 4 krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit. 5 A proto Kristus, když přichází na svět, říká: „Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil; 6 zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis. 7 Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, jako je o mně v Knize napsáno, přicházím konat vůli tvou.“^[1] 8 Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“ 9 a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé. 10 A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista. 11 Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12 Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. 13 Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám,^[2] 14 neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti. 15 Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká: 16 „Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli,“ 17 a potom dodává: „Už nikdy nevzpomenu na jejich hříchy a špatnosti.“^[3] 18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.

Nová a živá cesta

19 Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20 tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo. 21 Máme také velikého kněze nad Božím domem, 22 a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. 23 Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný. 24 Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům 25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. 26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, 27 ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. 28 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá.^[4] 29 Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti! 30 Víme přece, kdo řekl: „Má je pomsta, já zjednám odplatu,“ a dodal: „Hospodin bude soudit svůj lid.“^[5] 31 Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha! 32 Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit! 33 Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo. 34 Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství. 35 Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna! 36 Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť: 37 „Už velmi, velmi brzy přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. 38 Můj spravedlivý bude žít z víry,^[6] odpadlík je mi však z duše protivný.“^[7] 39 My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.

Bible Kralická

1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. 2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni? 3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. 4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy. 5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil. 6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil. 7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou. 8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil, 9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. 10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. 11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. 12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, 13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. 14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají. 15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv: 16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, 17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích. 19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, 20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, 21 A majíce kněze velikého nad domem Božím, 22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, 23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) 24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, 25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje. 26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, 27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. 28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. 29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil? 30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. 31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. 32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste, 33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. 34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. 35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. 36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. 37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. 38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. 39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

Slovo na cestu

od Biblica

Kristova dokonalá obět jednou provždy

1 Zákonné ustanovení o lévijské službě je jen stínem budoucího dobra. Oběti, které se každý rok opakují, nemohou nikoho z těch, kdo se jich účastní, přivést natrvalo k dokonalosti. 2 Kdyby skutečně jednou provždy očišťovaly ty, kteří je přinášejí, přestali by je už dávno obětovat, protože by je přestalo tížit svědomí. 3 Každoroční oběti vlastně připomínají hříchy. 4 Není totiž možné, aby krev býků a kozlů odčinila hříchy. 5-6 Proto Kristus při vstupu na tento svět prohlásil: „Nepřál sis, Bože, oběť ani dar, ale dal jsi mi tělo.“ 7 A k tomu řekl: „Hle, jdu, abych vykonal, Bože, tvou vůli, jak je o mně psáno.“ 8 Písmo napřed říká, že Bůh si nepřál a neoblíbil oběti a dary, které byly přinášeny podle zákona, 9 a potom dodává: „Hle, jdu, abych vykonal tvou vůli.“ Ruší prvé, aby ustanovil druhé. 10 Bůh si přeje, abychom byli očištěni a jemu navráceni obětí těla Ježíše Krista, která byla přinesena jednou provždycky. 11 Kněží sloužili každodenně Bohu a přinášeli oběti, které nemohly odčinit hřích. 12 Ježíš přinesl oběť za hříchy jednou, a pak natrvalo zaujal významné postavení u Boha. 13 Od té chvíle čeká, až mu budou podrobeni nepřátelé. 14 Jedinou obětí přivedl navždycky k dokonalosti ty, které odděluje od hříchu. 15 I Duch svatý nám vydává svědectví. 16 „Toto je smlouva, kterou uzavřu s nimi po oněch dnech: Vložím své zákony do jejich srdcí a vepíšu je do jejich myslí 17 a na jejich hříchy a přestupky nevzpomenu.“ 18 Takže kde je odpuštění hříchů, tam už není třeba oběti za hříchy.

Život z víry

19 Krev Ježíše Krista nám, bratři, umožňuje přistupovat bezprostředně k Bohu. 20 On svou obětí otevřel novou a živou cestu. Stal se tak naším prostředníkem. 21-22 Přistupujeme tedy k němu obmyti, s opravdovým srdcem naplněným vírou, zbaveni špatného svědomí. 23 Držme neochvějně vyznání naděje, protože Bůh plní svoje sliby. 24 Podněcujme se navzájem k lásce a k dobrým skutkům. 25 Neopouštějte svá shromáždění – jak si někteří navykli, ale vzájemně se potěšujte – tím horlivěji, čím jasněji vidíte, že se blíží den příchodu Pána Ježíše v slávě. 26 Kdo z vás by znal pravdu, a přece by svévolně jednal proti ní, u toho pozbude oběť za hříchy platnosti 27 a zůstane mu jen bázlivé očekávání soudu a hrozného trestu, který má stihnout přestupníky. 28 Kdo překročil zákon vydaný Mojžíšem, byl bez milosrdenství popraven, jestliže jeho hřích dosvědčili dva nebo tři svědci. 29 Uvědomte si, oč horšího trestu zasluhuje ten, kdo pohrdá Božím Synem a znevažuje jeho krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a uvádí v posměch Ducha milosti. 30 Známe přece toho, který řekl: „Mně náleží pomsta, já odplatím.“ 31 Jinde Pán upozorňuje, že bude soudit svůj lid. Je proto hrozné upadnout do rukou živého Boha. 32 Rozpomeňte se na dny, kdy jste uvěřili a vzápětí museli trpělivě a vytrvale zápasit s mnohým utrpením. 33 Byli jste veřejně vystavováni urážkám a útisku, neboť jste podepírali ty, kteří byli uráženi a utiskováni. 34 Trpěli jste spolu s vězni, a když jste byli olupováni o majetek, snášeli jste to radostně s vědomím, že máte v nebi lepší a trvalejší jmění. 35 Nezbavujte se své radostné důvěry, která přinese velkou odměnu. 36 Vyzbrojte se trpělivostí, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli toho, co vám bylo slíbeno. 37 „Ještě malou chvilku a ten, který se blíží, přijde a nebude otálet. 38 Můj spravedlivý bude žít z víry. Nemám zalíbení v tom, kdo ode mne utíká.“ 39 Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

New International Version

od Biblica

Christ’s sacrifice once for all

1 The law is only a shadow of the good things that are coming – not the realities themselves. For this reason it can never, by the same sacrifices repeated endlessly year after year, make perfect those who draw near to worship. 2 Otherwise, would they not have stopped being offered? For the worshippers would have been cleansed once for all, and would no longer have felt guilty for their sins. 3 But those sacrifices are an annual reminder of sins. 4 It is impossible for the blood of bulls and goats to take away sins. 5 Therefore, when Christ came into the world, he said: ‘Sacrifice and offering you did not desire, but a body you prepared for me; 6 with burnt offerings and sin offerings you were not pleased. 7 Then I said, “Here I am – it is written about me in the scroll – I have come to do your will, my God.” ’^[1] (Ž 40,6) 8 First he said, ‘Sacrifices and offerings, burnt offerings and sin offerings you did not desire, nor were you pleased with them’ – though they were offered in accordance with the law. 9 Then he said, ‘Here I am, I have come to do your will.’ He sets aside the first to establish the second. 10 And by that will, we have been made holy through the sacrifice of the body of Jesus Christ once for all. 11 Day after day every priest stands and performs his religious duties; again and again he offers the same sacrifices, which can never take away sins. 12 But when this priest had offered for all time one sacrifice for sins, he sat down at the right hand of God, 13 and since that time he waits for his enemies to be made his footstool. 14 For by one sacrifice he has made perfect for ever those who are being made holy. 15 The Holy Spirit also testifies to us about this. First he says: 16 ‘This is the covenant I will make with them after that time, says the Lord. I will put my laws in their hearts, and I will write them on their minds.’ (Jr 31,33) 17 Then he adds: ‘Their sins and lawless acts I will remember no more.’ (Jr 31,34) 18 And where these have been forgiven, sacrifice for sin is no longer necessary.

A call to persevere in faith

19 Therefore, brothers and sisters, since we have confidence to enter the Most Holy Place by the blood of Jesus, 20 by a new and living way opened for us through the curtain, that is, his body, 21 and since we have a great priest over the house of God, 22 let us draw near to God with a sincere heart and with the full assurance that faith brings, having our hearts sprinkled to cleanse us from a guilty conscience and having our bodies washed with pure water. 23 Let us hold unswervingly to the hope we profess, for he who promised is faithful. 24 And let us consider how we may spur one another on towards love and good deeds, 25 not giving up meeting together, as some are in the habit of doing, but encouraging one another – and all the more as you see the Day approaching. 26 If we deliberately keep on sinning after we have received the knowledge of the truth, no sacrifice for sins is left, 27 but only a fearful expectation of judgment and of raging fire that will consume the enemies of God. 28 Anyone who rejected the law of Moses died without mercy on the testimony of two or three witnesses. 29 How much more severely do you think someone deserves to be punished who has trampled the Son of God underfoot, who has treated as an unholy thing the blood of the covenant that sanctified them, and who has insulted the Spirit of grace? 30 For we know him who said, ‘It is mine to avenge; I will repay,’ and again, ‘The Lord will judge his people.’^[2] (Dt 32,35; Dt 32,36; Ž 135,14) 31 It is a dreadful thing to fall into the hands of the living God. 32 Remember those earlier days after you had received the light, when you endured in a great conflict full of suffering. 33 Sometimes you were publicly exposed to insult and persecution; at other times you stood side by side with those who were so treated. 34 You suffered along with those in prison and joyfully accepted the confiscation of your property, because you knew that you yourselves had better and lasting possessions. 35 So do not throw away your confidence; it will be richly rewarded. 36 You need to persevere so that when you have done the will of God, you will receive what he has promised. 37 For, ‘In just a little while, he who is coming will come and will not delay.’^[3] (Iz 26,20; Abk 2,3) 38 And, ‘But my righteous^[4] one will live by faith. And I take no pleasure in the one who shrinks back.’^[5] (Abk 2,4) 39 But we do not belong to those who shrink back and are destroyed, but to those who have faith and are saved.