1Вечный, не возгордилось моё сердце, и не вознеслись мои глаза, и не занимался я великими, недосягаемыми для меня делами.2Но смирял и успокаивал свою душу, как ребёнка, отнятого от материнской груди; душа моя – как ребёнок, отнятый от материнской груди.3Да уповает Исраил на Вечного отныне и вовеки!
1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.