1En sang af Asaf. Åh, Gud, fjenderne har invaderet dit eget land. De har gjort din helligdom uren og lagt Jerusalem i ruiner.2Dine dræbte tjenere blev gribbenes føde, de gudfrygtiges kroppe blev ædt af vilde dyr.3Blodet flød i Jerusalems gader, der er ingen tilbage til at begrave de faldne.4Nabolandene håner og foragter os, vi er blevet til spot for vore omgivelser.5Hvor længe vil du straffe os, Herre? Hvor længe vil din harme brænde som ild?6Udøs hellere din vrede over de gudløse folk. Straf dem, der ikke tilbeder dig.7Fjenden har nu ødelagt dit udvalgte folk, de har lagt byen og landet i ruiner.8Straf os ikke for vore forfædres synder. Skynd dig at vise din nåde og barmhjertighed. Er vi ikke blevet ydmyget nok?9Hjælp os, for du er vor Gud og Frelser. Du er jo en trofast og nådig Gud. Tilgiv vores synd og red os, for du er en trofast og nådig Gud.10Hvorfor skal gudløse folk håne os? De siger: „Hvor er deres Gud?” Gør gengæld for drabet på dine tjenere, så alle i hele verden får det at vide.11Lyt til fangernes suk, red dem, som er dømt til at dø.12Tag syvfold hævn på de folkeslag, som har hånet dig, Herre.13Så vil vi takke dig for evigt, vi, som er dit folk, den hjord, du vogter. Så vil vi lovprise dig i de kommende generationer.
1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin! 2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři. 3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. 4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň? 6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno; 7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. 8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. 9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! 10 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků. 11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti! 12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku. 13 My, tvůj lid – ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.