1Til korlederen: En sang af David i anledning af, at Sauls soldater omringede hans hus for at dræbe ham.2Min Gud, red mig fra de grusomme fjender, beskyt mig mod dem, som vil slå mig ihjel.3Fri mig for disse forbrydere, red mig fra de frygtelige mordere.4De ligger i baghold og lurer på mig, farlige mænd venter på mig derude, på trods af at jeg intet ondt har gjort.5De er parat til at slå en uskyldig ihjel. Herre, grib ind og kom mig til hjælp.6Almægtige Herre, Israels Gud, gå i krig mod de onde mennesker. Spar ikke de grusomme forbrydere.7De snuser rundt i byen om natten, de knurrer som bidske hunde.8Forbandelser strømmer ud af munden på dem, de slår om sig med frygtelige trusler. „Hvem skulle opdage os?” siger de.9Men du ler blot ad dem, Herre, du ser på de ugudelige med foragt.10Herre, du giver mig styrke, og jeg stoler på dig. Jeg kan altid søge tilflugt hos dig.11Du elsker mig, Gud, og kommer mig til hjælp. Du giver mig sejr over alle mine fjender.12Slå dem ikke ihjel med det samme, for så glemmer folk, hvad der skete. Lad dem først vandre hjemløse rundt, for du er den Almægtige, som beskytter os.13De taler stolte og syndige ord. Straf dem på grund af deres overmod, for alle deres løgne og forbandelser.14Udryd dem i din vrede, gør det fuldstændigt af med dem. Da vil alle i hele verden kunne se og forstå, at du har magten i Israel.15De snuser rundt i byen om natten, de knurrer som bidske hunde.16De går rundt og leder efter føde, knurrer, hvis de ikke får nok.17Men jeg vil altid lovprise din magt, hver morgen vil jeg synge om din trofaste kærlighed. For du er min tilflugt, min hjælp på nødens dag.18Du giver mig styrke, og jeg synger din pris. Jeg søger tilflugt hos dig, min trofaste Gud.
1 Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil. 2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům. 3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev. 4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine, 5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď! 6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti. 7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“ 9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu. 10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný. 11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí. 12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku! 13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli. 14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země! -Sela- 15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc. 17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého. 18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.