1En sang af David. Herren er mit lys og min redning, så hvem har jeg grund til at frygte? Herren beskytter mit liv, hvad har jeg så at være bange for?2Når mine fjender angriber mig og vil mig til livs, så snubler de alle og falder.3Selv om jeg omringes af en hær, er jeg ikke bange. Selv om alt tyder på krig, er jeg stadig tryg.4Jeg har bedt Herren om én ting, og det er mit højeste ønske: at få lov at leve i hans nærhed livet igennem, at se hans herlighed og meditere i hans helligdom.5Herren beskytter mig, når der er fare på færde. Han skjuler mig i sit telt, sætter mig højt på en klippe.6Dér kan jeg være i fred, for fjenden kan ikke nå mig. Dér vil jeg bringe ofre til Herren og lovprise ham af hele mit hjerte.7Herre, hør min bøn! Vær mig nådig og svar mig.8Mit hjerte byder mig at søge dig, og derfor kommer jeg til dig.[1]9Vend mig ikke ryggen, Herre. Vis ikke din tjener bort i vrede. Du er min redning, svigt mig ikke nu! Lad mig ikke i stikken, min frelses Gud!10Selv hvis min far og mor forlod mig, ville du altid blive hos mig, Herre.11Vis mig den vej, jeg bør følge, led mig på ærlighedens sti. Mine fjender venter på, at jeg falder.12Lad mig ikke falde i hænderne på dem! De anklager mig for ting, jeg ikke har gjort, og de er altid ude på vold.13Men jeg er sikker på, at Herren vil hjælpe mig, så jeg oplever hans godhed hele mit liv.14Regn med Herren og hold ud! Stol på ham og tab ikke modet!
1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? 2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!