1En sang af David. Herre, jeg har brug for din hjælp her og nu. Hør mig, når jeg beder til dig.2Lad min bøn være som røgelse, der stiger op, mine løftede hænder som et aftenoffer.3Herre, hjælp mig til at holde min mund og være varsom med, hvad jeg siger.4Hjælp mig til at tage afstand fra det onde, så jeg ikke roder mig ind i noget forkert sammen med ugudelige mennesker, selv om det nok kan være fristende.5En kærlig irettesættelse vil jeg tage imod som forfriskende olie til mit hoved. Jeg bekæmper det onde med min bøn,6og når de gudløse ledere styrtes ned fra klippen, vil man indse, at jeg havde ret.7Deres knogler vil ligge spredt ved gravens rand som sten, der er pløjet op af marken.[1]8Mit blik er rettet mod dig, min Herre og Gud. Du er min hjælp og min tilflugt, overgiv mig ikke i onde menneskers hænder.9Bevar mig fra deres baghold, fra forbrydernes fælder.10Lad dem selv gå i fælden, og lad mig gå fri.
1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! 2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. 3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, 4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. 5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. 6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. 7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. 8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, 9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! 10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!