1En valfartssang. Herre, du husker Davids hengivenhed.2Han gav et højtideligt løfte, han sagde til Israels mægtige Gud:3„Jeg under mig ikke ro, jeg vil ikke lægge mig til hvile,4jeg vil ikke sove, jeg vil ikke lukke et øje,5før jeg har bygget Herren et hus, en værdig bolig for Israels vældige Gud!”6Vi hørte i Betlehem,[1] at pagtens ark var blevet set, vi tog til Ja’ars marker og fandt den. (1.Sam 7,1; 2.Sam 6,2)7Lad os nu bringe den til helligdommen, så vi kan tilbede Gud ved hans fodskammel.8Kom, Herre, indtag din bolig, på den Ark, der viser din magt.9Må præsterne altid gøre det rette, og dit trofaste folk juble af glæde.10Du gav et løfte til David og hans slægt. Forkast derfor ikke din udvalgte konge.11Du lovede David med en ed, et løfte, som ikke kan brydes: „Jeg vil gøre din søn til konge, han skal regere efter dig.12Og hvis dine efterkommere vil holde min pagt og adlyde mine befalinger, skal din slægt blive ved at regere, sidde på tronen til evig tid.”13Herren har udvalgt Zion, dér ønsker han at bo.14„Dette er mit blivende hjem, det er her, jeg har valgt at bo.15Jeg velsigner byen med overflod, jeg giver de fattige mad at spise.16Jeg udruster præsterne til deres gerning, mine trofaste tjenere skal råbe af glæde.17Derfra skal en mægtig konge spire frem, fra Davids slægt, som jeg har udvalgt.18Hans fjender vil blive til skamme, men han selv skal regere i herlighed.”
1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“