1En valfartssang af David. Jeg blev så glad, da jeg hørte, at vi skulle drage til Herrens hus.2Nu står vi så endelig her, i porten ind til Jerusalem.3Jerusalem er en fantastisk by, tæt pakket med huse og mennesker.[1]4Her mødes Israels stammer, Herrens eget folk, for at takke Herren ifølge Toraens forskrifter.5Her står Davids trone, herfra regerer hans kongeslægt.6Bed om fred i Jerusalem. Må det gå godt for dem, der elsker byen.7Må der være fred inden for murene og tryghed i tårnene.8For slægt og venners skyld ønsker jeg fred over Jerusalem.9For Herrens helligdoms skyld beder jeg om tryghed for byen.
1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! 2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. 4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. 5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu. 6Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! 7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! 8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“ 9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.