1Visdommen har bygget et stort palads med syv smukt udskårne søjler.2Bordet er dækket til fest med lækker mad og udsøgte vine.3Tjenerne er ude at indbyde folk, de kalder fra byens højdedrag:4„Kom, I enfoldige mennesker, hvis I ønsker at få indsigt.5Kom med til visdommens fest og smag den udsøgte vin.6Opgiv jeres tåbelige tanker, lær at blive vise, så I kan leve ret.”7Det er farligt at irettesætte de hovmodige, at undervise dem giver kun problemer.8Hvis du prøver at belære de hovmodige, vil de hade dig, men de vise sætter pris på en tilrettevisning.9Vejled de vise, så bliver de endnu visere. Undervis de kloge, og deres lærdom forøges.10Ærefrygt for Herren fører til visdom, at kende den hellige Gud giver forstand.11Visdom forlænger ens levetid, der lægges flere år til ens liv.12Når du er vis, er det til dit eget bedste, vrager du visdom, skader du dig selv.13Dårskab er som en trodsig kvinde, ganske tåbelig og uden forstand.14Hun sidder i sin gadedør og venter, mens hun ser ud over byen.15Hun kalder på dem, der går forbi, mens de er fordybet i egne tanker:16„Kom indenfor, I uvidende, hvis I ønsker at lære noget.17Den forbudte frugt smager bedst, det er herligt at have hemmeligheder!”18Den naive ved ikke, at det fører til død, at alle hendes gæster ender i graven.
1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. 2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. 3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: 4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, 6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ 7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. 9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. 10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. 12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. 13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. 14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, 15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: 16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ 18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.