1I præster, lyt til denne advarsel fra Herren den Almægtige:2„Hvis I ikke adlyder mig og ændrer indstilling, hvis I ikke tager det alvorligt med at vise ærefrygt for mig, må I tage konsekvensen. I stedet for at velsigne jer vil jeg sende forbandelse over jer, og de velsignelser, I udtaler over andre, bliver til forbandelser. Ja, det er allerede sket, fordi I ikke tog mine befalinger alvorligt.3Jeg vil vride armen om på jer,[1] kaste affaldet fra jeres offerdyr i ansigtet på jer og smide jer på møddingen sammen med det.4Jeg har givet jer denne advarsel, for at I skal overholde den pagt, jeg sluttede med levitterne.5Min pagt med dem var, at jeg ville give dem liv og fremgang, og de skulle til gengæld vise mig ære og respekt. Og det gjorde de før i tiden.6De underviste folket i sandheden. De snød og bedrog mig ikke—nej, de handlede ærligt og oprigtigt, og de fik mange til at omvende sig fra deres synder.7Enhver præst bør tale med visdom, så folk kan komme til ham og få undervisning, for en præst er et sendebud fra Gud, den Almægtige.8Men I har vendt mig ryggen, og med jeres lære har I fået folket til at overtræde mine befalinger. I har brudt den pagt, jeg indgik med levitterne om at de skulle være mine tjenere.9Derfor bliver I vanæret i folkets øjne, for I gør ikke, hvad jeg siger. I stedet udnytter I loven til egen fordel.”[2] (Mika 3,11)
Folkets utroskab
10Vi er jo alle skabt af den samme Gud. Vi har den samme far. Når vi hører sammen, hvorfor svigter vi så hinanden ved at bryde den pagt, Gud indstiftede med vores forfædre?11Judas folk har svigtet. Der er begået en stor synd i Israel og Jerusalem. Judas folk har ødelagt deres status som Guds hellige og elskede folk ved at gifte sig med ikke-jødiske kvinder, som holder fast ved afguderne.12Må Herren udrydde enhver israelit, der handler sådan, uanset hvem det er, og uanset om de bringer ofre til Herren eller ej.13-14En anden synd, I begår, er at bryde ægteskabet. Det hjælper intet, at I klager over, at Gud ikke længere tager imod jeres ofre. Det hjælper heller ikke at græde nok så mange tårer ved alteret. I spørger, hvorfor Gud har forladt jer, for han tager ikke længere imod jeres ofre. Jeg skal sige jer hvorfor. Herren var vidne til den ægteskabspagt, du indgik med din hustru i din ungdom. Men du har været utro imod hende, selvom hun er din ægtefælle, som du indgik en pagt med.15Ingen, som har noget tilbage af Guds Ånd i sig, vil gøre sådan. Og hvorfor ikke? Fordi han ønsker, at hans børn skal tjene Gud.[3] Derfor bør du lytte til din ånd og ikke svigte den hustru, du fik i din ungdom.16„Jeg hader skilsmisse!” siger Herren, Israels Gud. „Det er som at begå vold. Forstå, hvad der er Guds vilje, og svigt ikke din hustru.”
Der kommer en dom over de ugudelige
17Jeres ord gør Herren bedrøvet. „Hvad har vi da sagt?” spørger I. I hævder, at han accepterer de gudløses ondskab, da han tilsyneladende ikke straffer dem.
— Hrozba kněžstvu - Bůh stíhá prokletím službu těch, kdo pošlapávají čest jeho jména.
1 Nuže, kněží, je o vás rozhodnuto takto: 2 „Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, že máte oslavovat mé jméno, praví Hospodin zástupů, stihnu vás kletbou a vaše žehnání prokleji. A již jsem je proklel, neboť si to k srdci neberete. 3 Hle, obořím se na vaše potomstvo, vmetu vám do tváře výměty, výměty z vašich svátečních obětí. Vynesou vás i s nimi. 4 Věděli jste to, vždyť jsem vám poslal toto rozhodnutí: Chci mít smlouvu s Lévim, praví Hospodin zástupů. 5 Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména. 6 Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti. 7 Vždyť rty kněze střeží poznání; z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů. 8 Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. 9 Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám.“
— Porušená smlouva - Vyvolený rod se pomísil s modláři a porušuje i manželskou smlouvu.
10 Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců? 11 Věrolomně jedná Juda, ohavnost se páchá v Izraeli i v Jeruzalémě. Juda znesvěcuje svatyni, kterou Hospodin miluje, oženil se s dcerou cizího božstva. 12 Každého, kdo se toho dopouští, vyhladí Hospodin z Jákobových stanů, bdícího i odpovídajícího, i toho, kdo přináší obětní dar Hospodinu zástupů. 13 A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte. 14 Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy. 15 Tak nejednal ten jeden, který měl částku ducha. Oč usiloval ten jeden? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. 16 „Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů.“ Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!
ZASLÍBENÍ OČISTY - — Příchod posla i Pána - V peci svého soudu přetaví Bůh služebníky svatyně, modloslužebníky pak sežehne.
17 Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: „Čím ho unavujeme?“ Tím, že říkáte: „Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje.“ Anebo: „Kde je Bůh zastávající právo?“