1En dag kom nogle af Israels ledere til mig for at spørge Herren til råds.2Da sagde Herren til mig:3„De mænd dyrker afguderne i deres hjerter og lever i åben synd. Hvorfor skulle jeg rådgive dem?4Sig til dem: Hør, hvad Gud Herren siger: De israelitter, som dyrker afguder i det skjulte, og som tillader sig at synde, men alligevel kommer til min profet for at spørge mig til råds, vil jeg give et svar, der passer sig til deres afguderi.5Jeg vil straffe dem i håbet om, at Israels folk vil opgive deres afguder og vende tilbage til mig.6Derfor skal du give hele Israels folk følgende budskab fra Gud Herren: Tag afstand fra jeres afguder og jeres afskyelige handlinger.7Alle de israelitter og de fremmede, der bor iblandt dem, som vender sig fra mig og i det skjulte dyrker afguder, der fører dem ud i synd, men alligevel kommer til min profet for at spørge mig til råds, vil jeg personligt tage mig af.8Jeg vil straffe dem, så de bliver et eksempel til skræk og advarsel. Jeg vil udrydde dem af mit folk, så I kan indse, at jeg er Herren.9Men hvis en profet lader sig lokke til selv at give dem et svar, er det mig, der har lokket ham, for at jeg kan få ham udryddet af Israels folk.10Spørgeren og den falske profet er begge skyldige og får den samme straf,11så Israels folk kan lære ikke at forlade mig og gøre sig urene ved syndige handlinger. Da skal de være mit folk, og jeg vil være deres Gud, siger jeg, Herren.”12Herren sagde til mig:13„Du menneske, hvis mit folk gør oprør imod mig, så må jeg straffe dem med hungersnød, så både mennesker og dyr mister livet.14Selv hvis Noa, Job og Daniel havde været i live, ville deres gudfrygtighed kun kunne redde dem selv. De ville ikke kunne afværge katastrofen.15Eller hvis jeg sendte rovdyr, som dræbte folk i hele landet, og ingen længere turde færdes udendørs,16ville end ikke Noas, Jobs og Daniels gudfrygtighed kunne redde deres egne børns liv, så meget mindre resten af folket. Kun de selv ville blive reddet.17Eller hvis jeg straffede landet med krig og befalede fjendens hær at udrydde både mennesker og dyr,18ville end ikke Noas, Jobs og Daniels gudfrygtighed kunne redde deres egne børns liv, så meget mindre resten af folket. Kun de selv ville blive reddet.19Eller hvis jeg udøste min vrede ved at sende en sygdomsepidemi over landet, som gjorde det af med både mennesker og dyr,20ville end ikke Noas, Jobs og Daniels gudfrygtighed kunne redde deres egne børns liv, så meget mindre resten af folket. Kun de selv ville blive reddet.21Så kan I måske forstå, hvor forfærdeligt det bliver, når jeg snart straffer Jerusalem med krig, hungersnød, rovdyr og epidemier.22Men jeg vil lade en rest overleve og lade dem og deres børn komme til jer i Babylonien. Når I så hører om al den ondskab, de har bedrevet, vil I bedre kunne forstå, hvorfor jeg var nødt til at straffe Jerusalem så hårdt,23og I vil kunne indse, at de fortjente den straf, de har fået.”
— Proti modlářům - Odpadnout od Hospodina znamená smrt. Modly nezachrání nikoho.
1 Přišli ke mně někteří ze starších izraelských a posadili se přede mnou.2 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:3 „Lidský synu, tito mužové nosí v srdci své hnusné modly a kladou před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtli. Těm mám dávat odpověď na dotazy? 4 Proto k nim promluv. Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému z domu izraelského, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, já, Hospodin, dám odpověď, jakou si pro své mnohé hnusné modly zaslouží.5 A tak bude izraelský dům polapen svým vlastním srdcem, protože všichni se mi svými hnusnými modlami odcizili.6 Proto řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte se od svých hnusných model, odvraťte svou tvář od všech svých ohavností!7 Já, Hospodin, dám odpověď každému z izraelského domu i z bezdomovců, kdo pobývá v Izraeli a odcizil se mi, každému, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, aby se ho na mne dotazoval.8 Proti takovému muži obrátím svou tvář a učiním ho výstražným znamením a pořekadlem, vytnu ho ze svého lidu. I poznáte, že já jsem Hospodin. 9 Dá-li se prorok svést a promluví slovo, svedl jsem toho proroka já, Hospodin. Napřáhnu na něho ruku a vyhladím ho ze svého izraelského lidu.10 I ponese svou nepravost; nepravost dotazujícího se bude stejná jako nepravost prorokova.11 Učiním to, aby už izraelský dům nebloudil, nevzdaloval se mi a neposkvrňoval se všemožnými svými nevěrnostmi. I budou mým lidem a já jim budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“
— Noe – Daniel – Jób - Když se Hospodin rozhoduje potrestat svůj lid, nepomohou ani přímluvy tří spravedlivých. Noeho, Daniela a Jóba.
12 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:13 „Lidský synu, jestliže by země proti mně zhřešila a zpronevěřila se a já bych na ni napřáhl svou ruku, zlámal jí hůl chleba a seslal na ni hlad, takže bych z ní vymýtil lidi i dobytek,14 a byli by v ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti vysvobodí svou spravedlností jen sami sebe, je výrok Panovníka Hospodina.15 Kdybych přivedl na zemi dravou zvěř, aby ji vylidnila, takže by byla zpustošena a nikdo by jí kvůli zvěři neprocházel,16 ti tři muži v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani své syny a dcery; vysvobodí pouze sebe, země však bude zpustošena.17 Nebo kdybych na tu zemi uvedl meč a rozhodl bych, aby meč prošel zemí, a vymýtil bych z ní lidi i dobytek,18 ti tři muži v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani své syny a dcery, vysvobodí pouze sebe.19 Nebo kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni své rozhořčení krveprolitím, aby z ní byli vymýceni lidé i dobytek,20 Noe, Daniel a Jób v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani syna ani dceru. Svou spravedlností vysvobodí jen sami sebe.“ 21 Toto praví Panovník Hospodin: „I když pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek,22 hle, zbude v něm hrstka synů a dcer, kteří vyváznou; budou vyvedeni a vyjdou k vám. Uvidíte jejich cestu a jejich skutky a najdete útěchu po zlu, které jsem uvedl na Jeruzalém, po tom všem, co jsem na něj uvedl.23 Oni vás potěší, až uvidíte jejich cestu a jejich skutky, a poznáte, že jsem nedělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.“