1Synet fortsatte, og Ånden løftede mig op og bar mig over til templets østport. Der så jeg 25 mænd, som var ledere blandt folket, deriblandt Ja’azanja, Azzurs søn, og Pelatja, Benajas søn.2„Det er de mænd, som sidder og trækker i trådene,” sagde Ånden. „Det er dem, som er ansvarlige for den voksende lovløshed i byen.3De siger: ‚Det er ikke tiden nu at bygge huse. Jerusalem er som en gryde over ilden, og vi sidder her som kødet.’4Fordi de siger sådan, skal du profetere imod dem.”5Da kom Herrens Ånd over mig, og jeg modtog følgende budskab: „Israels folk, hør, hvad Herren siger: Jeg ved, hvad I tænker.6I har dræbt eller undertrykt utallige mennesker i denne by.7Derfor siger jeg, Herren: Ja, byen er som en gryde, men det er dem, I har dræbt, der er kødet i gryden. I, derimod, vil blive drevet ud af byen!8I er bange for at blive hugget ned med sværdet, men det er det, der vil ske med jer, siger Gud Herren.9Jeg vil slæbe jer ud af byen og overgive jer til fremmede, som vil udføre min dom over jer.10I vil blive forfulgt lige til landets grænse, og mange vil falde for sværdet. Da vil I indse, at jeg er Herren.11Det er ikke jer, der bliver som kødet i Jerusalems gryde, for jeg vil forfølge jer til Israels grænse.12Da vil I indse, at jeg er Herren, hvis love og bud I ikke har adlydt. I stedet har I overtaget nabolandenes afguder.”13Mens jeg profeterede, faldt Pelatja død om. Da kastede jeg mig i mit syn med ansigtet mod jorden og råbte: „Åh, Herre, min Gud, er du så vred, at du vil udslette hele Israels folk?”
Guds løfte til eksiljøderne
14Derpå sagde Herren til mig:15„De, som blev tilbage i Jerusalem, siger om dig og dine medfanger i eksilet: ‚De er langt væk fra Herren og hans helligdom, for Herren bor i det land, han har givet os.’16Derfor skal du sige til judæerne i eksilet: Jeg fordrev jer fra min helligdom og spredte jer mellem verdens nationer. Men jeg vil selv være jeres helligdom, mens I er i eksil.17Jeg vil samle jer sammen fra de nationer, jeg fordrev jer til, føre jer tilbage til Israels land og lade jer bo i landet igen.18Når I kommer tilbage, skal I fjerne ethvert spor af den afskyelige afgudsdyrkelse.19Jeg giver jer et nyt hjerte og en ny ånd. Jeg tager jeres stenhårde hjerte ud og giver jer i stedet et føjeligt og lydigt hjerte,20så I får lyst til at adlyde mine befalinger og gøre, hvad jeg siger. Så skal I være mit folk, og jeg vil være jeres Gud.21Men dem, som holder fast ved deres afskyelige afguder, vil jeg straffe, siger Herren!”22Derefter løftede keruberne deres vinger og steg op i luften sammen med hjulene, mens Israels Guds herlighed svævede over dem.23Så flyttede Herrens herlighed sig væk fra templet og stillede sig på bjerget øst for byen.24Derefter løftede Guds Ånd mig op og førte mig i mit syn tilbage til eksilet i Babylon. Så var synet forbi,25og jeg fortalte de forsamlede judæiske ledere alt, hvad Herren havde vist mig.
— Soud nad předáky lidu - Obležené město bude podobno hrnci, v němž se vaří maso. Před Hospodinovým soudem není uniknutí.
1 Tu mě duch zvedl a přenesl k východní bráně Hospodinova domu, obrácené k východu. A hle, u vchodu do brány dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, velmože lidu.2 Hospodin mi řekl: „Lidský synu, to jsou ti muži, kteří vymýšlejí ničemnosti a dávají v tomto městě zlou radu.3 Říkají: ‚Nestavějte v blízké době domy. Město je hrnec a my jsme maso.‘ 4 Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu!“5 Duch Hospodinův se na mne snesl a Hospodin mi poručil: „Řekni: Toto praví Hospodin: Takto jste mluvili, dome izraelský, a já vím, co vstoupilo do vašeho ducha.6 Rozmnožili jste počet skolených v tomto městě, naplnili jste skolenými jeho ulice.“ 7 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Skolení, které jste v něm pohodili, jsou maso a město je hrnec; vás však z jeho středu vyvedu.8 Bojíte se meče a já na vás meč uvedu, je výrok Panovníka Hospodina.9 Vyvedu vás z města, ale vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám soudy.10 Padnete mečem na izraelském pomezí. Budu vás soudit, i poznáte, že já jsem Hospodin.11 Město se vám nestane hrncem a vy v něm nebudete masem. Budu vás soudit na izraelském pomezí.12 I poznáte, že já jsem Hospodin, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jehož řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás.“13 I stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář a mocným hlasem jsem úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“
— O návratu přesídlených - Hospodin shromáždí zase svůj rozptýlený lid a bude mu svatyní. Zaslibuje jim nové srdce a nového ducha.
14 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:15 „Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘16 Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní.17 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou.18 Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly.19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,20 aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.21 Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“ 22 Tu zvedli cherubové křídla a kola se vznesla spolu s nimi a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi.23 Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla a stanula nad horou na východ od města.24 A duch mě zvedl a přenesl do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo.25 I sdělil jsem přesídlencům všechno, co mi Hospodin ukázal.