1Hør, Israels folk, Jakobs slægt, Judas efterkommere, I har højtideligt lovet at adlyde Israels Gud, men I gør det ikke.2Det er ikke nok, at I kalder Jerusalem for Guds hellige by og hævder, at I støtter jer til Israels Gud, Herren, den Almægtige.3Herren siger: „Det, som er sket med jer, forudsagde jeg for længe siden gennem profeterne. Pludselig skete det. Jeg gennemførte det, som jeg havde sagt ville ske.4Jeg ved udmærket, hvor stædige I er. Jeres nakker er ubøjelige som jern, jeres pander hårde som bronze.5Derfor sagde jeg på forhånd, hvad der ville ske, så I ikke senere skulle sige: ‚Det var mit gudebillede, som befalede, at det skulle ske.’
Guds storhed og løfte om frelse
6I hørte mine forudsigelser og så dem gå i opfyldelse. I kan lige så godt se det i øjnene. Men nu vil jeg fortælle jer noget nyt, som hidtil har været skjult for jer, noget, som I ikke før har forstået.7Det er noget helt nyt, jeg gør nu, så I skal ikke komme og sige, at det vidste I godt i forvejen.8Jeg har ikke kunnet fortælle det før nu, og I har ikke kunnet fatte det, for jeg ved jo, hvor troløse I er, oprørske fra fødslen.9For min egen skyld dæmper jeg min vrede, for min æres skyld lægger jeg bånd på mig selv og udrydder jer ikke helt.10Jeg har renset jer i lidelsens ild, som man renser sølv.11Jeg redder jer for min egen skyld, og for at mit navn ikke skal vanæres. Jeg vil ikke dele min ære med nogen.12Hør efter, Israel, mit udvalgte folk. Jeg er den eneste sande Gud, den første og den sidste.13Det var mig, der lagde jordens fundament og udspændte himmelhvælvingen. På mit ord blev de til, og de adlyder mig.14Kom og hør, hvad jeg siger. Hvem af jeres afguder har nogen sinde fortalt jer, at Kyros er min forbundsfælle, mit redskab til at udslette Babylon og udrydde kaldæernes slægt?15Jeg tilkaldte ham, og jeg giver ham sejr, hvor han rykker frem.16Kom og hør godt efter! Fra begyndelsen har jeg talt åbenlyst til jer, altid parat til at gennemføre mine planer.”[1] Og nu har Gud Herren og hans Ånd sendt mig til jer med følgende budskab:17Herren, Israels hellige Gud og Befrier, siger: „Jeg er Herren, din Gud, som lærer dig, hvad der er til dit eget bedste, og leder dig frem ad den vej, du skal gå.18Hvis du bare havde adlydt mine befalinger, ville du have oplevet fred og fremgang i overflod.19Da ville dine efterkommere være blevet talløse som sandet på stranden, og I ville have undgået min hårde straf.”20Men nu skal I forlade Babylonien og skynde jer væk fra kaldæerne. Råb af glæde og bring bud til jordens ende: „Herren har befriet sit folk, sin tjener Israel!”21Da Herren førte sit folk gennem ørkenen, led de ikke af tørst, for han kløvede klippen og lod vand vælde frem.22Men de gudløse finder ingen fred, siger Herren.
BLÍZKÝ NÁVRAT - — Minulé věci a budoucí - Odedávna oznamoval Hospodin svému lidu svou vůli. Nyní mu ohlašuje nové věci.
1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo jménem Izraelovým se nazýváte a z vod Judových jste vyšli, vy, kdo při Hospodinově jménu přísaháte, připomínáte si Boha Izraele, ne však pravdivě a spravedlivě. 2 Podle města svatého se nazývají, hledají oporu v Bohu Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů. 3 „Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. 4 Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý, že tvá šíje je železná spona a tvé čelo z bronzu, 5 oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ 6 Slyšels o tom. Teď se na to všechno dívej! A co vy? Což také něco oznámíte? Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. 7 Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi o nich nic neslyšel a říci nemůžeš: ‚Hle, já to znám.‘ 8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“
— Hospodin povolal Kýra - Hospodin nově představuje svého vyvoleného, který přijde a porazí Babylóňany.
12 „Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. 14 Vy všichni se shromažďte a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin jej miluje, on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce. 15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná. 16 Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom.“ A nyní mne posílá Panovník Hospodin a jeho duch. 17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. 18 Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, 19 tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“
— Opusťte Babylón - Naléhavá výzva k odchodu ze země zajetí.
20 „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ 21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ 22 „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin.