1På den måde nåede Herrens ord ud til hele Israels folk. Kort efter, at Herren havde åbenbaret sig for Samuel, blev der krig mellem israelitterne og filistrene. Den israelitiske hær slog lejr ved Eben-Ezer, filistrene ved Afek.2Filistrene gik til angreb, besejrede Israels hær og dræbte 4000 mand.3Efter slaget vendte israelitterne tilbage til lejren, og folkets ledere holdt møde om krisen: „Hvorfor lod Herren os tabe til filistrene?” „Lad os hente pagtens ark i Shilo,” var der nogen, der foreslog. „Hvis vi tager arken med os i kampen, vil Herren være med os og redde os fra vores fjender.”4Så sendte de nogle mænd til Shilo for at hente Herren den almægtige Guds Ark, han, som troner mellem keruberne på arkens låg. Elis to sønner, Hofni og Pinehas, var med til at bære arken til lejren.5I det øjeblik israelitterne så Herrens Pagts Ark komme ind i lejren, jublede de så højt, at jorden rystede.6„Hvad sker der?” spurgte filistrene hinanden. „Hvorfor jubler de mon ovre i hebræernes lejr?” Da de fik at vide, at Herrens Ark var ankommet,7-8gik der panik i dem. „Deres guder må være i lejren,” udbrød de. „Hvad skal vi nu gøre? Det er ude med os. Hvem kan hjælpe os i kampen mod deres mægtige guder? De var jo dem, der ramte egypterne med alle slags katastrofer og tilintetgjorde deres hær i ørkenen.9Vi må tage os sammen, filistre, og kæmpe som aldrig før. Vi skulle nødigt ende som slaver for israelitterne, sådan som de har været slaver for os.”10Så gik filistrene til angreb, og Israel blev slået igen. Den dag faldt der 30.000 israelitter. De overlevende flygtede hver til sit.11Herrens Ark blev taget som bytte, og Hofni og Pinehas blev begge dræbt.12En mand fra Benjamins stamme løb hele vejen fra slagmarken og ankom samme dag til Shilo. I fortvivlelse havde han flænget sit tøj og kommet jord på sit hoved.13Eli sad på en stol ved byporten og stirrede ud på vejen. Han ventede på nyt, for han var bekymret for Herrens Ark. Da budbringeren ankom til byen og fortalte de første, han mødte, hvad der var sket, gav alle i byen sig til at råbe og skrige.14-15„Hvad er det for en larm?” spurgte Eli, der nu var 98 år og næsten helt blind. Budbringeren skyndte sig hen til ham.16„Jeg kommer lige fra slagmarken,” forklarede han. „Det lykkedes mig at flygte med livet i behold.” „Ja, men hvad skete der?” spurgte Eli utålmodigt. „Fortæl! Fortæl!”17„Israel måtte flygte for filistrene! Vi led store tab! Dine to sønner, Hofni og Pinehas, blev også dræbt, og Herrens Ark blev taget!”18Da han nævnte Herrens Ark, faldt Eli bagover på sin stol ved byporten og brækkede halsen. Han døde på stedet, for han var en gammel mand og meget overvægtig. Han havde været leder i Israel i 40 år.19Elis svigerdatter—Pinehas’ kone—var højgravid på det tidspunkt. Da hun hørte, at arken var blevet taget af filistrene, og at hendes mand og hendes svigerfar begge var døde, fik hun voldsomme veer.20De kvinder, som hjalp hende under fødslen, prøvede at opmuntre hende. „Du har født en dejlig dreng,” sagde de. Det reagerede hun overhovedet ikke på.21Hun døde under fødslen, men nåede dog at sige: „Kald drengen Ikabod.”[1] Hermed hentydede hun til, hvad der var sket med arken og med hendes mand og svigerfar.22„Guds herlighed har forladt Israel,” sukkede hun, „for Herrens Ark er blevet taget.”
UKOŘISTĚNÍ A NÁVRAT HOSPODINOVY SCHRÁNY - — Porážka Izraele - Izraelcům nepomáhá víra v magickou moc schrány smlouvy. Při zprávě o ztrátě schrány a smrti obou synů umírá kněz Élí i jeho snacha.
1 Samuelovo slovo se týkalo celého Izraele. Izrael vytáhl do boje proti Pelištejcům. Utábořili se u Eben-ezeru (to je u Kamene pomoci); Pelištejci se utábořili v Afeku2 a seřadili se proti Izraeli. Rozpoutal se boj a Izrael byl od Pelištejců poražen; ti pobili v bitvě na poli asi čtyři tisíce mužů. 3 Když se lid sešel v táboře, řekli izraelští starší: „Proč nás Hospodin dnes před Pelištejci porazil? Vezměme si ze Šíla schránu Hospodinovy smlouvy, ať přijde mezi nás a zachrání nás ze spárů našich nepřátel.“4 Lid tedy poslal do Šíla a přinesli odtud schránu smlouvy Hospodina zástupů, trůnícího na cherubech. Se schránou Boží smlouvy tam byli oba synové Élího, Chofní a Pinchas.5 Když schrána Hospodinovy smlouvy přicházela do tábora, spustil všechen Izrael mohutný válečný ryk, až země duněla.6 Pelištejci uslyšeli válečný ryk a ptali se: „Co znamená tento mohutný válečný ryk v táboře Hebrejů?“ Pak zjistili, že Hospodinova schrána přišla do tábora.7 Tu se Pelištejci začali bát. Řekli: „Bůh přišel do jejich tábora.“ A naříkali: „Běda nám! Dosud se nic takového nestalo.8 Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených bohů? To jsou přece ti bohové, kteří pobili Egypt všelijakými ranami na poušti.9 Vzchopte se! Vzmužte se, Pelištejci, ať neotročíte Hebrejům, jako oni otročili vám. Vzmužte se a dejte se do boje!“10 Pelištejci tedy bojovali a Izrael byl poražen; každý utíkal ke svému stanu. Byla to převeliká rána. Z Izraele padlo třicet tisíc pěších.11 I Boží schrána byla vzata a oba synové Élího, Chofní a Pinchas, zahynuli. 12 Onoho dne nějaký Benjamínec utekl z bitvy a dorazil do Šíla; měl roztržený šat a na hlavě hlínu.13 Když přiběhl, Élí právě seděl na stolci a vyhlížel na cestu, neboť se v srdci třásl o Boží schránu. Muž přiběhl, aby v městě oznámil porážku. Celé město se dalo do úpěnlivého křiku.14 Élí slyšel ten úpěnlivý křik a ptal se: „Co je to za hrozný hluk?“ Muž přispěchal a oznámil to Élímu.15 Élímu bylo devadesát osm let, oči měl zakalené a neviděl.16 Muž řekl Élímu: „Přicházím z bitvy. Ano, utekl jsem dnes z bitvy.“ Élí se zeptal: „Co se stalo, můj synu?“17 Tu posel odpověděl: „Izrael utekl před Pelištejci. Lid utrpěl zdrcující porážku. I oba tvoji synové, Chofní a Pinchas, jsou mrtvi. Boží schrána byla vzata.“ 18 Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel; byl to muž starý a těžký. Soudil Izraele čtyřicet let. 19 Sotva jeho snacha, manželka Pinchasova, která byla těhotná a blízká porodu, uslyšela zprávu, že Boží schrána byla vzata a že umřel její tchán i muž, sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče.20 Ve chvíli, kdy umírala, řekly jí ženy stojící u ní: „Neboj se, porodila jsi syna.“ Ona však neodpověděla, byla bez zájmu.21 Hocha nazvala Í-kábód (to je Je-po-slávě) a řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele.“ To kvůli Boží schráně, že byla vzata, a kvůli svému tchánu a muži.22 Řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele, vždyť Boží schrána je vzata.“