fra Biblica1På den måde blev himlen og jorden og alt liv skabt.2Skaberværket var nu fuldført, og Gud hvilede på den syvende dag.3Han velsignede den og indviede den til hviledag.
Hvordan Gud skaber de to første mennesker
4Da Gud skabte verden,5var der først ingen grønne planter eller buske på jorden, for han havde endnu ikke ladet det regne. Der var heller ingen mennesker til at dyrke jorden.6Men der vældede vand frem af jorden og vandede dens overflade.7Så formede Gud et menneske af jorden og blæste livsånde i dets næsebor, så det blev et levende væsen.8Gud havde plantet en have i Eden mod øst, og dér anbragte han nu det menneske, som han havde skabt.9Gud havde plantet alle slags smukke træer i haven, træer med en mængde frugt. Midt i haven stod livets træ og træet, der giver kendskab til både godt og ondt.10I Eden udsprang en flod, som vandede haven. Uden for haven delte den sig i fire mindre floder.11Den første flod hedder Pishon. Den bugter sig omkring landet Havila, hvor der findes guld12af fin kvalitet samt bedellium[1] og ædelsten.13Den anden flod kaldes Gihon. Den løber gennem landet Kush.14Den tredje flod kaldes Tigris. Den løber langs med Assyriens østgrænse. Den fjerde flod kaldes Eufrat.15Gud satte mennesket, Adam, i Edens have, for at han skulle passe den,16-17og han sagde til ham: „Du må spise frugten fra alle træerne i haven undtagen det træ, som giver kendskab til både godt og ondt. Hvis du spiser af den frugt, skal du dø.”18Derpå sagde Gud: „Det er ikke godt for Adam at være alene. Jeg vil give ham en livsledsager,[2] der passer til ham.”19Gud havde af jorden formet alle slags dyr og fugle. Dem førte han nu hen til Adam for at se, hvad han ville kalde dem; og hvad Adam kaldte dem, blev deres navn.20Adam navngav alle fuglene og de vilde og tamme dyr, men han fandt ikke nogen passende ledsager iblandt dem.21Derfor lod Gud Adam falde i en dyb søvn. Mens han sov, tog Gud et af hans ribben og lukkede stedet til igen med kød.22Af ribbenet byggede han en kvinde og førte hende hen til Adam.23„Ja!” udbrød Adam. „Det er knogler af mine knogler og kød af mit kød! Hun skal hedde kvinde, for hun er taget ud af manden.[3]”24Derfor skal en mand forlade sin far og mor og knytte sig nært til sin kone, og de to skal blive ét.25Adam og hans kone var begge nøgne, men de skammede sig ikke over deres nøgenhed.
— Den odpočinutí - Stvořitelské Boží dílo vrcholí v den sedmý, oddělený k odpočinutí a k obecenství Boha s člověkem.
1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
STVOŘITELOVA PÉČE O ČLOVĚKA - — Člověk v zahradě Boží - Člověk je zcela závislý na láskyplné péči Stvořitele, který jej, prach ze země, povolal k životu v slávě.
4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
— Odpočinutí a služba v zahradě - Řeka z Edenu zavlažuje celou zemi. Člověk je postaven do zahrady Boží a dostává práva a výsady.
10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.11 Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,12 a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.13 Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.14 Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst.17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“
— Pomoc pro člověka - Žena je muži pravou pomocí. Svazek obou je darem Božím.
18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.23 Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ 24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.