1Odpověděv pak Job, řekl:2V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.