1Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.2Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.3Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.4Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.5Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.6Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.7Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.8Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.9Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,10Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.11Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.12Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.13Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.14Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.15Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.16Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.