Přísloví 16 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka. 2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. 3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá. 4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. 5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty. 6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého. 7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu. 8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých. 9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. 10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. 11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení. 12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn. 13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují. 14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. 15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním. 16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra. 17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. 18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. 19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. 20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. 21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. 22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. 23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. 24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. 25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. 26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. 27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. 28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. 29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. 30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. 31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. 32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. 33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Gott achtet auf das Tun der Menschen

1 Die Pläne des Herzens sind Sache des Menschen, aber die rechte Antwort der Zunge kommt von dem HERRN. (Př 16,3; Př 16,9; Př 16,33; Př 19,21)

Př 16,3Př 16,9Př 16,33Př 19,21

2 Alle Wege des Menschen sind rein in seinen Augen, aber der HERR prüft die Geister. (Př 15,11; Př 16,25; Př 21,2) 3 Befiehl dem HERRN deine Werke, und deine Pläne werden zustande kommen. (Ž 37,5; Př 3,5; Př 16,20; 1P 5,7)

Ž 37,5Př 3,5Př 16,201P 5,7

4 Alles hat der HERR zu seinem bestimmten Zweck gemacht, sogar den Gottlosen für den Tag des Unheils. (Ř 9,22; 1P 2,8; 2P 2,9) 5 Alle stolzen Herzen sind dem HERRN ein Gräuel, die Hand darauf — sie bleiben nicht ungestraft! (Př 8,13; Př 16,18; Iz 2,12; Mal 3,19)

Př 8,13Př 16,18Iz 2,12Mal 3,19

6 Durch Gnade und Wahrheit wird Schuld gesühnt, und durch die Furcht des HERRN weicht man vom Bösen. (Jb 1,1; Př 8,13; Př 14,22; Př 16,17; J 1,17)

Jb 1,1Př 8,13Př 14,22Př 16,17J 1,17

7 Wenn die Wege eines Menschen dem HERRN wohlgefallen, so lässt er selbst seine Feinde mit ihm im Frieden leben. (Gn 33,4; Jr 15,11; Ř 12,18) 8 Besser wenig mit Gerechtigkeit, als ein großes Einkommen mit Unrecht. (Př 15,16) 9 Das Herz des Menschen denkt sich seinen Weg aus, aber der HERR lenkt seine Schritte. (Př 16,1; Př 20,24; Jr 10,23) 10 Ein Gottesspruch ist auf den Lippen des Königs; beim Rechtsprechen verfehlt sich sein Mund nicht. (2S 14,19; 2S 23,2; Př 16,12; Př 25,2; Př 29,4)

2S 14,192S 23,2Př 16,12Př 25,2Př 29,4

11 Gerechte Waage und Waagschale kommen vom HERRN, alle Gewichtsteine im Beutel sind sein Werk. (Lv 19,36; Př 11,1) 12 Freveltaten sind den Königen ein Gräuel, denn durch Gerechtigkeit wird ein Thron befestigt. (Př 16,10; Př 25,5) 13 Gerechte Lippen gefallen den Königen wohl, und wer aufrichtig redet, macht sich beliebt. (Př 14,35; Př 20,11) 14 Der Zorn des Königs ist Todesboten gleich, aber ein weiser Mann versöhnt ihn. (2Kr 6,31; Př 15,1; Kaz 10,4; Da 2,14; Da 3,13)

2Kr 6,31Př 15,1Kaz 10,4Da 2,14Da 3,13

15 Wenn das Angesicht des Königs leuchtet, bedeutet es Leben, und seine Gunst ist wie eine Wolke des Spätregens. (Jb 29,23; Př 19,12; Za 10,1) 16 Wie viel besser ist es, Weisheit zu erwerben, als Gold, und Einsicht zu erwerben ist begehrenswerter als Silber! (Př 8,19; Př 16,22) 17 Der Weg der Redlichen ist es, vom Bösen fernzubleiben, denn wer auf seinen Weg achtgibt, der bewahrt seine Seele. (Př 16,6) 18 Stolz kommt vor dem Zusammenbruch, und Hochmut kommt vor dem Fall. (Př 11,2; Př 16,5) 19 Besser bescheiden sein mit den Demütigen, als Beute teilen mit den Stolzen. (L 1,51; L 18,14) 20 Wer auf das Wort achtet, wird Gutes erlangen, und wohl dem, der auf den HERRN vertraut! (Ž 23,6; Ž 37,3; Ž 146,5; Př 13,15; Př 13,21; Př 28,25)

Ž 23,6Ž 37,3Ž 146,5Př 13,15Př 13,21Př 28,25

21 Wer ein weises Herz hat, wird verständig genannt, und liebliche Rede fördert die Belehrung. (Př 10,8; Př 10,13; Př 16,16; Př 18,15; Kaz 12,11; Mt 11,29; Jk 3,17)

Př 10,8Př 10,13Př 16,16Př 18,15Kaz 12,11Mt 11,29Jk 3,17

22 Wer Einsicht besitzt, hat eine Quelle des Lebens, aber mit ihrer Torheit strafen sich die Narren selbst. (Př 13,14; Př 14,3; Př 14,27; Př 18,7)

Př 13,14Př 14,3Př 14,27Př 18,7

23 Wer ein weises Herz hat, spricht vernünftig und mehrt auf seinen Lippen die Belehrung. (Jb 15,2; Ž 37,20; Mt 12,35) 24 Freundliche Worte sind wie Honigseim^[1], süß für die Seele und heilsam für das Gebein. (Př 12,18; Př 24,13; Př 27,9) 25 Mancher Weg erscheint dem Menschen richtig, aber sein Ende führt doch zum Tod. (Př 14,12; Př 30,12) 26 Der Arbeiter arbeitet für sich selbst, denn sein Hunger treibt ihn an. (Kaz 6,7) 27 Ein nichtswürdiger Mann gräbt Unheilsgruben, und auf seinen Lippen brennt es wie Feuer. (Ž 120,4; Př 16,28; Jk 3,6) 28 Ein verdrehter Mann entfesselt Streit, und ein Verleumder trennt vertraute Freunde. (Př 6,12; Př 6,14; Př 16,27; Př 17,9; Př 18,6; Př 26,20)

Př 6,12Př 6,14Př 16,27Př 17,9Př 18,6Př 26,20

29 Ein gewalttätiger Mensch überredet seinen Nächsten und führt ihn einen Weg, der nicht gut ist. (Př 22,24) 30 Wer die Augen verschließt, der denkt verkehrt; wer die Lippen zukneift, der hat Böses beschlossen. (Př 1,10; Př 1,16; Př 2,14; 1J 3,15)

Př 1,10Př 1,16Př 2,141J 3,15

31 Graue Haare sind eine Krone der Ehre; sie wird erlangt auf dem Weg der Gerechtigkeit. (Lv 19,32; Př 20,29) 32 Besser ein Langmütiger als ein Starker, und wer sich selbst beherrscht, als wer eine Stadt bezwingt. (Př 14,29; Př 19,11; Př 25,15) 33 Im Gewandbausch wird das Los geworfen, aber jeder seiner Entscheide kommt von dem HERRN. (Jz 1,7; Př 16,1; Př 16,9; Sk 1,26)

Jz 1,7Př 16,1Př 16,9Sk 1,26