1Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci.2I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,3A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj.4Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.5Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.6Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.7Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.8Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.9Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.10Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina. [ (Jonah 2:11) Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh. ]
Jona im Bauch eines großen Fisches – sein Gebet und seine Rettung
1Und der HERR entsandte einen großen Fisch, der Jona verschlingen sollte; und Jona war im Bauch des Fisches drei Tage und drei Nächte lang. (Jon 1,4; Jon 4,6; Mt 12,40; Mt 26,61; J 2,19)2Und Jona betete aus dem Bauch des Fisches zu dem HERRN, seinem Gott, und sprach: (2Pa 33,12; Ž 50,15)3Aus meiner Drangsal rief ich zu dem HERRN, und er erhörte mich; aus dem Schoß des Totenreiches schrie ich, und du hörtest meine Stimme! (Ž 116,3; Pl 3,55)4Denn du hattest mich in die Tiefe geschleudert, mitten ins Meer, dass mich die Strömung umspülte; alle deine Wogen und Wellen gingen über mich. (Ž 42,8; Ž 88,5; Jon 2,6)5Und ich sprach: Ich bin von deinen Augen verstoßen; dennoch will ich fortfahren, nach deinem heiligen Tempel zu schauen! (Ž 5,8; Ž 27,4; Ž 31,23)6Die Wasser umringten mich bis an die Seele, die Tiefe umgab mich, Meergras umschlang mein Haupt. (Ž 69,2; Pl 3,54)7Zu den Gründen der Berge sank ich hinunter; die Erde war auf ewig hinter mir verriegelt — da hast du, HERR, mein Gott, mein Leben aus dem Grab heraufgeführt! (Jb 38,16; Ž 31,15; Ž 103,4; Př 8,28; Iz 38,17)8Als meine Seele in mir verschmachtete, gedachte ich an den HERRN, und mein Gebet kam zu dir in deinen heiligen Tempel. (Ž 6,10; Ž 143,4; Iz 38,5; L 15,17; Sk 10,4; Zj 8,3)9Die Verehrer nichtiger Götzen verlassen ihre Gnade[1]; (Dt 32,21; Ž 31,7)10ich aber will dir mit lauter Stimme Lob opfern; was ich gelobt habe, das will ich bezahlen. Die Rettung kommt von dem HERRN! (Jb 22,26; Ž 3,9; Ž 50,14; Ž 116,14; Iz 38,20; Iz 43,11; Zj 7,10)11Und der HERR gebot dem Fisch; und der spie Jona ans Land. (Jon 2,1)