Přihlaste se zdarma

Jeremjáš 48

Bible Kralická

1 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude. 2 Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč. 3 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké. 4 Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho. 5 Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou: 6 Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti. 7 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho. 8 Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin. 9 Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich. 10 Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve. 11 Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna. 12 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští. 13 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své. 14 Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji? 15 Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů. 16 Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice. 17 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější? 18 Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé. 19 Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje? 20 Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába. 21 Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat, 22 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim, 23 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon, 24 A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká. 25 Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin. 26 Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také. 27 Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ? 28 Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách. 29 Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho. 30 Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho. 31 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce. 32 Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne. 33 I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním. 34 Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí. 35 A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho. 36 Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí. 37 Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně. 38 Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin. 39 Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho. 40 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába. 41 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 42 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal. 43 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin. 44 Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin. 45 Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. 46 Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí. 47 A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi. 

Public Domain

Jeremjáš 48

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Über Moab: So spricht der HERR der Heerscharen, der Gott Israels: Wehe über Nebo; denn es ist verwüstet! Kirjataim ist zuschanden geworden, ist eingenommen, die hohe Festung ist zuschanden geworden und zerbrochen! (Gn 14,5; Nu 32,37; Jz 13,19; Iz 15,1; Iz 46,1; Jr 25,21; Jr 27,3) 2 Mit Moabs Ruhm ist es aus; in Hesbon schmiedet man gegen sie böse Pläne: »Kommt, lasst uns sie ausrotten, dass sie kein Volk mehr sind!« Auch du, Madmen, wirst verstummen müssen; das Schwert kommt hinter dir her! (Nu 21,26; Iz 15,4; Iz 16,8; Jr 48,45) 3 Von Horonaim her vernimmt man Geschrei, Verwüstung und gewaltigen Zusammenbruch! (Iz 15,5; Iz 16,7; Jr 48,4; Jr 48,5; Jr 48,34) 4 Moab ist zerschmettert! Man hört bis nach Zoar hin Geschrei; (Nu 21,27; Jr 19,11; Jr 48,16; Jr 48,25; Jr 48,38) 5 denn die Anhöhe nach Luchit steigt man mit Weinen, unter Tränen hinauf; und am Abhang von Horonaim hört man das Geschrei über den Zusammenbruch. (Jr 48,3) 6 Flieht, rettet eure Seelen und werdet wie ein kahler Strauch in der Wüste! (Gn 19,17; Jr 17,6; Jr 51,6; Mt 24,16) 7 Denn weil du dich auf deine Werke und auf deine Schätze verlassen hast, sollst auch du eingenommen werden, und Kemosch[1] muss in die Gefangenschaft wandern, seine Priester und seine Fürsten alle miteinander; (Nu 21,29; Sd 11,24; 1Kr 11,7; Ž 52,9; Př 11,4; Iz 46,1; Jr 48,13; Jr 48,46; Jr 49,3; 1Tm 6,17) 8 und es wird über jede Stadt ein Verwüster kommen, und keine Stadt wird entkommen; das Tal wird zugrunde gehen und die Ebene verwüstet werden, wie der HERR es gesagt hat. (Jr 25,9; Jr 25,20; Jr 48,18) 9 Gebt Moab Flügel, dass es davonfliegen kann! Und seine Städte sollen zu Ruinen werden, ohne Bewohner! (Ž 55,7; Jr 48,28; Sf 2,8) 10 Verflucht sei, wer das Werk des HERRN lässig treibt, und verflucht, wer sein Schwert vom Blutvergießen zurückhält! (Sd 5,23; 1S 15,3; 1S 15,9; 1Kr 20,42) 11 Moab ist von seiner Jugend an sorglos gewesen, und ungestört lag es auf seinen Hefen; es ist niemals von einem Gefäß ins andere gegossen worden, es ist auch nie in die Gefangenschaft gewandert; deswegen ist sein Geschmack ihm geblieben und sein Geruch hat sich nicht verändert. (Oz 7,8; Sf 1,12) 12 Darum siehe, es kommen Tage, spricht der HERR, da ich ihm Küfer senden werde, die es umfüllen und seine Gefäße ausgießen und seine Krüge zerschlagen werden. 13 Und Moab wird am Kemosch zuschanden werden, gleichwie das Haus Israel an Bethel zuschanden geworden ist, als es sich darauf verließ. (1Kr 12,28; Jr 48,7; Jr 48,46; Oz 10,5; Am 5,5) 14 Wie dürft ihr sagen: Wir sind Helden und kriegstüchtige Männer? (Ž 33,16; Jr 9,22) 15 Moab ist verwüstet, und seine Städte hat man erstiegen, und seine auserlesene junge Mannschaft muss zur Schlachtbank hinuntersteigen!, spricht der König, dessen Name HERR der Heerscharen ist. (Iz 40,30; Jr 46,18; Jr 48,8; Jr 48,18; Jr 50,34) 16 Moabs Verderben ist nahe herbeigekommen, und sein Unglück läuft rasch! (Iz 16,14; Jr 48,1; Jr 48,12; Sf 1,7; Sf 1,14) 17 Bezeugt ihm Beileid, ihr seine Nachbarn alle, und ihr alle, die ihr seinen Namen kennt! Sagt: »Wie ist doch das Zepter der Macht zerbrochen, der Stab der Majestät!« (Iz 14,4; Pl 4,1) 18 Herunter von deinem Ehrenplatz; setze dich auf die dürre Erde, du Einwohnerschaft, Tochter Dibons! Denn der Verwüster Moabs ist zu dir hinaufgekommen, er hat deine Festungen zerstört. (Nu 21,30; Iz 15,2; Iz 47,1) 19 Tritt an den Weg und spähe, du Einwohnerschaft von Aroer! Frage den Flüchtling und den Entkommenen, sprich: Was ist geschehen? (Dt 2,36; 1S 4,13; 2S 1,3; 2S 18,24) 20 Moab ist zuschanden geworden, denn es ist zerbrochen; jammert und schreit, und verkündigt am Arnon, dass Moab verwüstet ist! (Nu 21,13; Iz 16,2; Jr 48,4; Jr 48,15; Jr 48,25) 21 Auch über das flache Land ist das Gericht ergangen, über Holon und Jahza und über Mophaat; (Jz 13,18; Iz 15,4; Jr 48,8; Jr 48,34; Ez 25,11) 22 auch über Dibon und über Nebo und über Beth-Diblataim; (Nu 33,46; Jr 48,1; Jr 48,18) 23 desgleichen über Kirjataim, über Beth-Gamul und über Beth-Maon; (Jz 13,17) 24 über Kerijot und über Bozra und über alle Städte des Landes Moab, seien sie fern oder nah. (Iz 34,6; Iz 63,1; Jr 49,13; Jr 49,22; Am 2,2) 25 Das Horn Moabs[2] ist abgehauen und sein Arm zerbrochen, spricht der HERR. (Ž 37,17; Jr 48,4; Jr 48,17; Jr 48,20; Ez 30,21) 26 Macht es trunken; denn es hat großgetan gegen den HERRN! Darum soll Moab in sein eigenes Gespei hineinfallen und selbst zum Gespött werden! (Jb 15,25; Př 16,11; Iz 19,14; Jr 25,15; Jr 48,27; Jr 48,39; Jr 48,42; Jr 50,29; Pl 1,21; Sf 2,8) 27 Oder ist dir nicht Israel zum Gespött gewesen? Wurde es etwa unter Dieben ertappt, dass du nur mit Kopfschütteln von ihm sprichst? (Jr 48,26) 28 Verlasst die Städte und schlagt eure Wohnung in Felsenklüften auf, ihr Bewohner von Moab, und seid der Taube gleich, die dort drüben am Rand des Abgrunds nistet! (Sd 6,2; Pís 2,14; Iz 2,19; Jr 49,16) 29 Wir haben vom Hochmut Moabs gehört, dass er sehr groß ist, von seinem Stolz und seinem Hochmut und seiner Überheblichkeit und von der Großtuerei seines Herzens. (Př 16,18; Iz 13,11; Iz 16,6; Jr 48,42; L 14,11; Jk 4,6) 30 Ich kenne seinen Übermut wohl, spricht der HERR; sein Gerede ist nicht aufrichtig, und es handelt auch nicht ehrlich. (Ž 75,6; Ž 138,6; Iz 2,12; Iz 37,28; Jr 48,7) 31 Darum muss ich über Moab wehklagen und um ganz Moab jammern; um die Männer von Kir-Heres wird man seufzen. (2Kr 3,25; Iz 16,7; Jr 48,36) 32 Mehr als um Jaeser muss ich um dich weinen, du Weinstock von Sibma! Deine Ranken haben das Meer überschritten, ihr Schmuck dehnt sich bis nach Jaeser aus. Deine Obsternte und deine Weinlese hat ein Verwüster überfallen, (Nu 32,38; Jz 13,19; Iz 16,8) 33 und so ist Freude und Frohlocken aus dem fruchtbaren Gartenland verschwunden und aus dem Land Moab gewichen; und ich lasse keinen Wein mehr aus den Kufen fließen; [die Kelter] wird nicht mehr jauchzend getreten, das Jauchzen ist kein Jauchzen mehr. (Jr 6,26; Jr 9,9; Mi 1,8) 34 Vom schreienden Hesbon bis nach Eleale und Jahaz lassen sie ihre Stimme erschallen, von Zoar bis nach Horonaim, bis Eglat-Schelischija; denn auch die Wasserplätze von Nimrim sollen zu Wüsten werden. (Iz 15,4; Jr 48,2) 35 So mache ich in Moab, spricht der HERR, demjenigen ein Ende, der zur Höhe hinaufsteigt und seinen Göttern räuchert. (Iz 15,2; Iz 16,12) 36 Darum klagt mein Herz um Moab wie Flöten, und wie Flöten klagt mein Herz über die Männer von Kir-Heres. Deshalb geht das Hab und Gut, das es erworben hat, verloren! (Iz 15,7; Iz 16,11; 1Tm 6,17) 37 Denn jeder Kopf ist kahl und jeder Bart abgeschoren; in alle Hände sind Trauerzeichen eingeschnitten, und an den Lenden ist Sacktuch. (1Kr 18,28; Iz 15,2; Jr 47,5) 38 Auf allen Dächern Moabs und auf seinen Straßen ist nichts als Klagen; denn ich habe Moab zerbrochen wie ein Gefäß, an dem man keinen Gefallen hat, spricht der HERR. (Iz 30,14; Jr 22,28; Jr 48,4; Jr 49,3; Ez 2,10; Ez 32,16; Ř 9,21) 39 Wie ist Moab erschrocken! Heult! Wie wandte es den Rücken! Schäme dich! So wird Moab allen seinen Nachbarn zum Gelächter und zum Entsetzen sein. (Jr 48,26) 40 Denn so spricht der HERR: Siehe, wie ein Adler fliegt er daher und breitet seine Flügel über Moab aus! (Jr 4,13; Jr 49,22; Abk 1,8) 41 Die Städte sind eingenommen und die Festungen erobert, und das Herz der Helden Moabs wird an jenem Tag sein wie das Herz einer Frau in Kindesnöten. (Jr 6,24; Jr 48,24; Jr 49,22; Jr 49,24) 42 So wird Moab vertilgt, dass es kein Volk mehr ist, weil es sich gegen den HERRN gerühmt hat. (Ž 83,5; Iz 2,12; Jr 48,26; Sf 2,9) 43 Grauen und Grube und Garn kommen über dich, der du in Moab wohnst!, spricht der HERR. (Iz 24,17; Pl 3,47) 44 Wer dem Grauen entflieht, wird in die Grube fallen; und wer aus der Grube heraufsteigt, wird im Garn gefangen werden; denn ich bringe über sie, über Moab, das Jahr ihrer Heimsuchung!, spricht der HERR. (Iz 24,18; Jr 11,23; Jr 48,43; Jr 49,8) 45 Im Schatten von Hesbon stehen erschöpft die Fliehenden; denn von Hesbon ist ein Feuer ausgegangen, und eine Flamme geht mitten von Sihon aus; die hat die Schläfe Moabs verzehrt und den Scheitel der Söhne des Kriegsgetümmels. (Nu 21,28; Am 2,2) 46 Wehe dir, Moab! Das Volk des Kemosch ist umgekommen. Denn deine Söhne werden in die Verbannung geführt und deine Töchter in die Gefangenschaft! (Nu 21,29) 47 Doch will ich Moabs Geschick wieder wenden am Ende der Tage, spricht der HERR. — Bis hierher das Urteil über Moab. (Ž 103,8; Jr 49,6; Jr 49,39) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.