1Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů.2Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.3Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.4Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.5Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich.6Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed.7Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.8Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého.9Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?10Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.11Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj.12Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.13Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu.14Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny.15A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně.16Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských.17Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět.18Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!19Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom.20Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské.21Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné.22Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed.23Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci:24Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův;25Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života.26Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho.27Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti.28Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal.29A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského,30V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu.31Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.32Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het.33A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.
1Und Jakob rief seine Söhne zu sich und sprach: Kommt zusammen, damit ich euch verkünde, was euch in künftigen Tagen begegnen wird! (Nu 24,14; Dt 33,1; Da 10,14; Am 3,7)2Versammelt euch und horcht auf, ihr Söhne Jakobs, hört auf Israel, euren Vater! (Ž 80,2; Př 4,1)3Ruben: Du bist mein erstgeborener Sohn, meine Kraft und der Erstling meiner Stärke, von hervorragender Würde und vorzüglicher Kraft. (Gn 29,32; Dt 21,17; Ž 78,51)4Du warst wie brodelndes Wasser, du sollst nicht den Vorzug haben! Denn du bist auf das Bett deines Vaters gestiegen, du hast es dort entweiht; er stieg auf mein Lager! (Gn 35,22; Dt 27,20; 1Pa 5,1)5Simeon und Levi sind Brüder, Waffen der Gewalt sind ihre Schwerter! (Gn 34,25; Př 18,9)6Meine Seele komme nicht in ihren geheimen Rat, und meine Ehre vereine sich nicht mit ihrer Versammlung! Denn sie haben Männer gemordet in ihrem Zorn und Stiere verstümmelt in ihrer Willkür. (Ž 1,1; Př 1,15)7Verflucht sei ihr Zorn, weil er so heftig, und ihr Grimm, weil er so hart ist! Ich will sie verteilen unter Jakob und zerstreuen unter Israel. (Jz 19,1; Jz 21,1; 1S 20,30; Ž 37,8; Př 12,16; Př 27,4; Ef 4,26)8Dich, Juda, werden deine Brüder preisen! Deine Hand wird auf dem Nacken deiner Feinde sein; vor dir werden sich die Söhne deines Vaters beugen. (Gn 29,35; Sd 1,1; Sd 1,19; 1Pa 5,2; Ž 18,33; Ž 76,2)9Juda ist ein junger Löwe; mit Beute beladen steigst du, mein Sohn, empor! Er hat sich gekauert und gelagert wie ein Löwe, wie eine Löwin; wer darf ihn aufwecken? (Nu 24,9; Zj 5,5)10Es wird das Zepter nicht von Juda weichen, noch der Herrscherstab von seinen Füßen, bis der Schilo[1] kommt, und ihm werden die Völker gehorsam sein. (Nu 24,17; 2S 7,16; Ž 2,6; Ž 60,9; Ž 110,2; Ez 21,32; Mt 2,1; Mt 11,28; L 1,32; Žd 4,1)11Er wird sein Füllen an den Weinstock binden und das Junge seiner Eselin an die Edelrebe; er wird sein Kleid im Wein waschen und seinen Mantel in Traubenblut; (Iz 63,1)12seine Augen sind dunkler als Wein und seine Zähne weißer als Milch. (2Kr 18,31; Iz 25,6)13Sebulon wird an der Küste des Meeres wohnen, am Anlegeplatz der Schiffe, und er lehnt sich an Zidon an. (Dt 33,18; Jz 19,10)14Issaschar ist ein knochiger Esel, der zwischen den Hürden liegt; (Jz 19,17)15und weil er sieht, dass die Ruhe gut und das Land lieblich ist, so neigt er seine Schultern zum Tragen und wird ein fronpflichtiger Knecht. (Jz 14,15; 2S 7,1)16Dan wird sein Volk richten als einer der Stämme Israels. (Gn 30,6; Dt 33,22; Sd 13,2; Sd 13,24)17Dan wird eine Schlange am Weg sein, eine Otter auf dem Pfad, die das Ross in die Fersen beißt, sodass der Reiter rückwärts stürzt. (Sd 18,1)18— O HERR, ich warte auf dein Heil! (Ž 33,16; Iz 25,9; Oz 12,5; Mi 7,7)19Den Gad drängt eine Schar; aber er drängt sie zurück. (Gn 30,11; Dt 33,20; 1Pa 12,8)20Von Asser: Fettes ist sein Brot; und er gibt königliche Leckerbissen. (Dt 33,24)21Naphtali ist eine losgelassene Hirschkuh; er kann schöne Worte machen. (Dt 33,23)22Joseph ist ein junger Fruchtbaum, ein junger Fruchtbaum an der Quelle; seine Zweige klettern über die Mauer hinaus. (Gn 45,3; Gn 45,5; Gn 45,8; Nu 26,28; Dt 33,13; Ž 1,3)23Zwar reizen ihn die Bogenschützen und beschießen und bekämpfen ihn; (Gn 37,4; Gn 37,28; Gn 42,21; Ž 37,14; Ž 37,28)24aber sein Bogen bleibt unerschütterlich, und gelenkig sind die Arme seiner Hände, von den Händen des Mächtigen Jakobs, von dorther, wo der Hirte, der Fels Israels, ist; (Jb 29,20; Ž 18,33; Ž 23,1; Ž 80,2; Ž 132,2; Iz 28,16; 1K 10,4; Fp 4,13; 1P 2,6)25von dem Gott deines Vaters — er wird dir beistehen; von dem Allmächtigen — er wird dich segnen mit Segnungen vom Himmel herab, mit Segnungen der Tiefe, die unten liegt, mit Segnungen der Brüste und des Mutterschoßes! (Dt 33,13; Ž 46,8; Ž 146,5)26Die Segnungen deines Vaters übertreffen die Segnungen meiner Voreltern, sie reichen bis an die Köstlichkeit der ewigen Hügel. Sie sollen auf das Haupt Josephs kommen, auf den Scheitel des Geweihten unter seinen Brüdern! (Gn 27,27; Gn 28,3; Dt 33,15)27Benjamin ist ein reißender Wolf; am Morgen verzehrt er Raub, und bis zum Abend verteilt er Beute. (Dt 33,12; Sd 20,21; Sd 20,25; Sd 20,34; Sd 20,40; Sd 20,46)28Diese alle sind die zwölf Stämme Israels; und das ist es, was ihr Vater zu ihnen geredet und womit er sie gesegnet hat; und zwar segnete er jeden mit einem besonderen Segen. (Ef 4,7; Žd 11,21)
Jakobs Tod
29Und er gebot ihnen und sprach zu ihnen: Ich werde zu meinem Volk versammelt werden; begrabt mich bei meinen Vätern in der Höhle auf dem Acker Ephrons, des Hetiters, (Gn 25,8; Gn 49,33)30in der Höhle auf dem Acker Machpelah, Mamre gegenüber, im Land Kanaan, wo Abraham den Acker als Erbbegräbnis gekauft hat von Ephron, dem Hetiter. (Gn 47,30)31Dort hat man Abraham und seine Frau Sarah begraben; dort hat man Isaak begraben und seine Frau Rebekka, und dort habe ich auch Lea begraben; (Gn 23,17; Gn 25,9; Gn 35,29)32der Acker und seine Höhle wurde den Hetitern abgekauft.33Als aber Jakob seine Befehle an seine Söhne vollendet hatte, zog er seine Füße aufs Bett zurück, verschied und wurde zu seinem Volk versammelt. (Gn 49,29; Jb 14,10; Kaz 3,2; Žd 11,13; Žd 11,39)