1Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu.2Kterážto porodila jemu Zamrana, a Jeksana, a Madana, a Madiana, Jezbocha a Suecha.3Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomim.4Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; všickni ti synové byli Cetury.5I dal Abraham Izákovi všecko, což měl.6Synům pak ženin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, ještě živ jsa, k východu do země východní.7Tito pak jsou dnové let života Abrahamova, v nichž byl živ: Sto sedmdesáte a pět let.8I skonal a umřel Abraham v starosti dobré, stár jsa a plný dnů; a připojen jest k lidu svému.9Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre,10Na tom poli, kteréž byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho.11Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne.12Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova, jehož porodila Agar Egyptská, děvka Sářina, Abrahamovi.13A tato jsou jména synů Izmaelových, jimiž se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan,14A Masma, a Dumah a Massa,15Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma.16Ti jsou synové Izmaelovi, a ta jména jejich, po vsech jejich, a po městech jejich, dvanáctero knížat po čeledech jejich.17(Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let, i skonal; a umřev, připojen jest k lidu svému.)18A bydlili od Hevilah až do Sur, jenž jest proti Egyptu, když jdeš do Assyrie; před tváří všech bratří svých položil se.19Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka.20Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech, když sobě vzal za manželku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského.21I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.22A když se děti potiskali v životě jejím, řekla: Má-liť tak býti, proč jsem já počala? Šla tedy, aby se otázala Hospodina.23I řekl jí Hospodin: Dva národové jsou v životě tvém, a dvůj lid z života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a větší sloužiti bude menšímu.24A když se naplnili dnové její, aby porodila, a aj, blíženci byli v životě jejím.25I vyšel první ryšavý všecken, a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau.26Potom pak vyšel bratr jeho, a rukou svou držel Ezau za patu; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob. A byl Izák v šedesáti letech, když ona je porodila.27A když dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil.28I byl Izák laskav na Ezau, proto že z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba.29Uvařil pak Jákob krmičku. Tedy Ezau přišel z pole zemdlený,30A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Protož nazváno jest jméno jeho Edom.)31Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své.32I řekl Ezau: Aj, já k smrti se blížím, k čemuž mi tedy to prvorozenství?33Dí Jákob: Přisáhni mi dnes hned. I přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi.34Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice. Kterýžto jedl a pil, a vstav, odšel; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím.
1Und Abraham nahm wieder eine Frau, die hieß Ketura. (1Pa 1,32)2Die gebar ihm den Simran und den Jokschan, den Medan und den Midian, den Jischbak und den Schuach. (Gn 37,28; Ex 2,15; Nu 22,4; Sd 6,1; Jb 2,11)3Jokschan aber zeugte den Scheba und den Dedan. Die Söhne von Dedan aber waren die Assuriter, Letusiter und Leumiter, (Gn 10,7; 1Kr 10,1; Jb 6,19; Ez 27,15; Ez 27,20)4und die Söhne Midians waren Epha, Epher, Henoch, Abida und Eldaa. Diese alle sind Söhne der Ketura. (Iz 60,6)5Und Abraham gab seinen ganzen Besitz dem Isaak. (Gn 24,36; Gn 25,11)6Aber den Söhnen, die er von den Nebenfrauen hatte, gab Abraham Geschenke und schickte sie, während er noch lebte, von seinem Sohn Isaak weg nach Osten in das Morgenland. (Gn 29,1; Sd 6,3; Jb 1,3)7Dies ist die Zahl der Lebensjahre Abrahams, die er gelebt hat: 175 Jahre. (Gn 35,28; Gn 47,28; Gn 50,26)8Und Abraham verschied und starb in gutem Alter, alt und lebenssatt, und wurde zu seinem Volk versammelt. (Gn 15,15; Gn 25,17; Gn 35,29; Gn 49,33; Nu 20,24; Jb 5,26; Ž 91,16; Ž 103,5)9Und seine Söhne Isaak und Ismael begruben ihn in der Höhle Machpelah auf dem Acker des Ephron, des Sohnes Zoars, des Hetiters, Mamre gegenüber, (Gn 21,10; Gn 23,9)10in dem Acker, den Abraham von den Hetitern gekauft hatte. Dort wurden Abraham und seine Frau Sarah begraben. (Gn 23,17; Gn 49,31)11Und es geschah nach dem Tod Abrahams, da segnete Gott seinen Sohn Isaak. Und Isaak wohnte bei dem »Brunnen des Lebendigen, der [mich] sieht«. (Gn 24,62; Gn 26,12; Gn 26,24; Ž 112,2)
Die Nachkommen Ismaels
12Dies ist die Geschichte Ismaels, des Sohnes Abrahams, den Hagar, Sarahs ägyptische Magd, dem Abraham gebar. (Gn 16,10)13Und dies sind die Namen der Söhne Ismaels, nach denen ihre Geschlechter genannt sind: Der Erstgeborene Ismaels: Nebajoth, dann Kedar und Adbeel und Mibsam, (Gn 36,3; Ž 120,5; Iz 21,16; Iz 60,7)14Mischma, Duma, Massa, (Iz 21,11)15Hadad, Tema, Jetur, Naphisch und Kedma. (1Pa 5,19)16Das sind die Söhne Ismaels mit ihren Namen, in ihren Höfen und Zeltlagern, zwölf Fürsten nach ihren Geschlechtern. (Gn 17,20; Nu 7,84)17Und Ismael wurde 137 Jahre alt, und er verschied und starb und wurde zu seinem Volk versammelt.18Sie wohnten aber von Hawila an bis nach Schur, das vor Ägypten liegt, und bis nach Assur hin; gegenüber von allen seinen Brüdern ließ er sich nieder. (Gn 16,7; Gn 20,1; Ex 15,22)
Die beiden Söhne Isaaks: Esau und Jakob
19Dies ist die Geschichte Isaaks, des Sohnes Abrahams. Abraham zeugte Isaak. (1Pa 1,28; Mt 1,2; L 3,34; Sk 7,8)20Und Isaak war 40 Jahre alt, als er Rebekka zur Frau nahm, die Tochter Bethuels, des Aramäers aus Paddan-Aram[1], die Schwester des Aramäers Laban. (Gn 26,34; Jz 5,6)21Isaak aber bat den HERRN für seine Frau, denn sie war unfruchtbar; und der HERR ließ sich von ihm erbitten, und seine Frau Rebekka wurde schwanger. (1S 1,5; 1S 1,11; 1Pa 5,20; 2Pa 33,13; Ezd 8,23; Ž 145,19; Př 10,24; L 1,7; L 1,13)22Und die Kinder stießen sich in ihrem Schoß. Da sprach sie: Wenn es so gehen soll, warum bin ich denn in diesen Zustand gekommen? Und sie ging hin, um den HERRN zu fragen. (1S 9,9; 1S 10,22; 1S 22,15)23Und der HERR sprach zu ihr: Zwei Völker sind in deinem Leib, und zwei Stämme werden sich aus deinem Schoß scheiden; und ein Volk wird dem anderen überlegen sein, und der Ältere wird dem Jüngeren dienen. (Gn 27,26; Dt 28,13; Ř 9,10; Ga 4,22)24Als nun ihre Tage erfüllt waren, dass sie gebären sollte, siehe, da waren Zwillinge in ihrem Leib. (Gn 38,27; L 1,57; L 2,6)25Der erste, der herauskam, war rötlich, am ganzen Leib wie ein haariger Mantel, und man gab ihm den Namen Esau[2]. (Gn 27,11; Gn 27,23)26Danach kam sein Bruder heraus, und seine Hand hielt die Ferse Esaus; da gab man ihm den Namen Jakob[3]. Und Isaak war 60 Jahre alt, als sie geboren wurden. (Gn 25,20; Gn 27,36; Gn 28,1; Oz 12,4)
Esau verkauft sein Erstgeburtsrecht
27Und als die Knaben groß wurden, da wurde Esau ein tüchtiger Jäger, ein Mann des freien Feldes; Jakob aber war ein sittsamer Mann, der bei den Zelten blieb. (Gn 6,9; Gn 10,9; Gn 27,3; Jb 1,1; Jb 1,8; Jb 2,3)28Und Isaak hatte den Esau lieb, weil ihm das Wildbret mundete; Rebekka aber hatte den Jakob lieb. (Gn 27,2; Gn 27,5; Gn 27,46)29Und Jakob kochte ein Gericht. Da kam Esau vom Feld und war erschöpft. (Sd 8,4; 1S 14,28; 1S 14,31; 1S 30,10; 1S 30,23; Iz 40,30)30Und Esau sprach zu Jakob: Lass mich von dem roten [Gericht] da hinunterschlingen, denn ich bin erschöpft! Daher gab man ihm den Namen Edom[4]. (Gn 36,1; Gn 36,9)31Da sprach Jakob: Verkaufe mir heute dein Erstgeburtsrecht[5]! (Dt 21,15; 1Pa 5,1)32Und Esau sprach zu Jakob: Siehe, ich muss doch sterben; was soll mir das Erstgeburtsrecht? (Žd 12,16)33Jakob sprach: So schwöre mir heute! Und er schwor ihm und verkaufte so dem Jakob sein Erstgeburtsrecht. (Gn 27,36; Mt 5,34; Žd 6,16; Žd 12,16)34Da gab Jakob dem Esau Brot und das Linsengericht. Und er aß und trank und stand auf und ging davon. So verachtete Esau das Erstgeburtsrecht. (Ž 106,24; Iz 22,13; Mt 22,5; Ř 8,5; 1K 2,14; 1K 15,32)