1Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry.2A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.3Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka:4Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své.5A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu:6Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého.7Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het.8A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar,9Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu.10(Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka:11Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého.12Tedy poklonil se Abraham před lidem země té,13A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam.14A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu:15Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej.16I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.17A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol,18Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho.19A potom pochoval Abraham Sáru,manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské.20Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.
1Und Sarah wurde 127 Jahre alt; das sind die Lebensjahre Sarahs. (Gn 17,17)2Und Sarah starb in Kirjat-Arba, das ist Hebron, im Land Kanaan. Da ging Abraham hin, um zu klagen um Sarah und sie zu beweinen. (Gn 13,18; Gn 50,10; Nu 13,22; Nu 20,29; Jz 20,7; 2S 5,2; 2S 5,5; Sk 9,39)3Danach stand Abraham auf von seiner Toten und redete mit den Söhnen Hets und sprach: (Gn 10,15; Jb 2,13; Pl 3,28)4Ich bin ein Fremdling und Einwohner ohne Bürgerrecht[1] bei euch; gebt mir ein Erbbegräbnis[2] bei euch, dass ich meine Tote von meinem Angesicht entfernt begraben kann! (Gn 17,8; 1Pa 29,15; Ž 105,12; Sk 7,5; Žd 11,13)5Da antworteten die Hetiter dem Abraham und sprachen zu ihm: (Gn 23,3)6Höre uns, mein Herr, du bist ein Fürst Gottes mitten unter uns! Begrabe deine Tote in dem besten unserer Gräber. Niemand von uns wird dir sein Grab verweigern, damit du deine Tote darin begraben kannst! (Gn 24,18; Gn 24,35; Gn 26,16; Gn 32,18)7Da stand Abraham auf und verneigte sich vor dem Volk des Landes, vor den Hetitern. (Gn 18,2; Ř 13,7; 1P 2,17)8Und er redete mit ihnen und sprach: Wenn es euer Wille ist, dass ich meine Tote von meinem Angesicht entfernt begrabe, so hört mich und bittet für mich Ephron, den Sohn Zohars, (1Kr 2,17; L 7,3)9dass er mir die Höhle Machpelah gebe, die ihm gehört und die am Ende seines Ackers liegt; um den vollen Betrag soll er sie mir zum Erbbegräbnis geben in eurer Mitte! (Gn 19,1; Gn 23,17)10Und Ephron saß mitten unter den Hetitern. Da antwortete Ephron, der Hetiter, dem Abraham vor den Söhnen Hets, vor allen, die durch das Tor seiner Stadt aus- und eingingen, und sprach: (Gn 34,20; Gn 34,24; Rt 4,1; Jb 29,7)11Nein, mein Herr, sondern höre mir zu: Ich schenke dir den Acker, und die Höhle darin schenke ich dir dazu, und schenke sie dir vor meinem Volk; begrabe deine Tote! (2S 24,23)12Da verneigte sich Abraham vor dem Volk des Landes, (Gn 23,7)13und er redete mit Ephron vor den Ohren des Volkes des Landes und sprach: Wohlan, wenn du geneigt bist, so höre mich: Nimm von mir das Geld, das ich dir für den Acker gebe, so will ich meine Tote dort begraben. (Rt 4,1; Rt 4,9; 2S 24,24)14Ephron antwortete Abraham und sprach zu ihm: (Gn 23,8)15Mein Herr, höre mich: Das Feld ist 400 Schekel Silber wert; was ist das schon zwischen mir und dir? Begrabe nur deine Tote! (Ex 30,13; Ez 45,12)16Und Abraham hörte auf Ephron, und Abraham wog für Ephron so viel Geld ab, wie er vor den Ohren der Hetiter gesagt hatte, nämlich 400 Schekel Silber, das im Kauf gangbar und gültig war. (Jr 32,9)17So wurde der Acker Ephrons bei Machpelah, der Mamre gegenüberliegt, der Acker samt der Höhle, die darin ist, auch alle Bäume auf dem Acker und innerhalb aller seiner Grenzen,18dem Abraham als Eigentum bestätigt vor den Augen der Hetiter und aller, die zum Tor seiner Stadt eingingen. (Gn 12,7; Gn 23,10)19Danach begrub Abraham seine Frau Sarah in der Höhle des Ackers Machpelah, Mamre gegenüber, in Hebron, im Land Kanaan. (Gn 25,9; Gn 47,30; Gn 49,29; Gn 50,13)20So wurde der Acker und die Höhle darin dem Abraham von den Hetitern als Erbbegräbnis bestätigt. (Gn 10,15; Ex 3,8; Ex 3,17; Ex 23,23)