1Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteříž vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel:2Ruben, Simeon, Léví a Juda;3Izachar, Zabulon a Beniamin;4Dan a Neftalím, Gád a Asser.5A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší; Jozef pak byl v Egyptě.6I umřel Jozef a všickni bratří jeho, a všecken ten rod.7Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země.8V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Jozefa.9Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.10Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel z země.11Protož ustanovili nad ním úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses.12Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.13A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou.14A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.15I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua,16A řekl: Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu, a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest živa.17Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků.18Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky?19I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; nebo ony jsou silnějšího přirození. Dříve než přijde k nim baba, ony porodí.20I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi.21Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy.22I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé.
1Und dies sind die Namen der Söhne Israels, die nach Ägypten gekommen waren; sie kamen mit Jakob, jeder mit seinem Haus[1]: (Gn 49,3; Ex 6,14; Zj 7,4)2Ruben, Simeon, Levi und Juda; (Gn 35,23)3Issaschar, Sebulon und Benjamin; (Gn 35,23)4Dan und Naphtali, Gad und Asser. (Gn 35,26)5Und die ganze Nachkommenschaft Jakobs betrug damals 70 Seelen. Joseph aber war schon [vorher] in Ägypten. (Dt 10,22; Sk 7,14)6Und Joseph starb und alle seine Brüder und jene ganze Generation. (Gn 50,26; Kaz 1,4; 1P 1,24)7Aber die Kinder Israels waren fruchtbar, regten und mehrten sich und wurden so zahlreich, dass das Land von ihnen voll wurde. (Gn 46,3; Dt 26,5; Neh 9,23; Ž 105,24)8Da kam ein neuer König auf über Ägypten, der nichts von Joseph wusste. (Sd 2,10; Da 2,21)9Der sprach zu seinem Volk: Siehe, das Volk der Kinder Israels ist zahlreicher und stärker als wir. (Nu 22,4; Ž 105,25; Kaz 4,4; Jk 3,14)10Wohlan, lasst uns kluge Maßnahmen gegen sie ergreifen, dass sie nicht zu viele werden; sie könnten sonst, wenn sich ein Krieg erhebt, womöglich zu unseren Feinden übergehen und gegen uns kämpfen und aus dem Land ziehen! (Nu 22,6; Ž 83,4; Př 16,25; Př 19,21; Př 21,30)11Darum setzte man Sklaventreiber über sie, um sie durch Lasten[2] zu bedrücken; und sie bauten dem Pharao die Vorratsstädte Pitom und Ramses. (Gn 15,13; Gn 47,11; Ex 3,7; Ex 5,9; Dt 26,6)12Je mehr sie aber [das Volk] bedrückten, desto zahlreicher wurde es, und desto mehr breitete es sich aus, sodass ihnen vor den Kindern Israels graute. (Nu 22,3; Ž 105,24; Ez 32,10)13Darum zwangen die Ägypter die Kinder Israels mit Gewalt zum Dienst, (Lv 25,43; Lv 25,46; Lv 25,53)14und sie machten ihnen das Leben bitter mit harter Zwangsarbeit an Lehm und Ziegeln und mit allerlei Feldarbeit, lauter Arbeiten, zu denen man sie mit Gewalt zwang. (Ex 2,23; Ex 6,9; Dt 15,15; Dt 16,12)15Und der König von Ägypten redete mit den hebräischen Hebammen, von denen die eine Schiphra, die andere Pua hieß, (Gn 35,17; Ex 1,17)16und er sprach: Wenn ihr die Hebräerinnen entbindet, so seht auf der Stelle nach; wenn es ein Sohn ist, so tötet ihn, ist es aber eine Tochter, so lasst sie leben! (Ex 1,22; Mt 2,16; Sk 7,19; Zj 12,4)17Aber die Hebammen fürchteten Gott und taten nicht, was ihnen der König von Ägypten befohlen hatte, sondern sie ließen die Knaben leben. (Neh 5,15; Př 8,13; Př 16,6; Da 6,11; Sk 5,29)18Da ließ der König von Ägypten die Hebammen rufen und fragte sie: Warum tut ihr das, dass ihr die Knaben leben lasst? (Kaz 8,4)19Da antworteten die Hebammen dem Pharao: Nun, die hebräischen Frauen sind nicht wie die ägyptischen; sie sind lebhafter; ehe die Hebamme zu ihnen kommt, haben sie geboren! (Jz 2,4; 2S 17,19)20Und Gott segnete die Hebammen; das Volk aber vermehrte sich und nahm gewaltig zu. (Ex 1,21; Ž 41,2; Ž 111,5; Kaz 8,12; Žd 6,10)21Und es geschah, weil die Hebammen Gott fürchteten, baute er ihnen Häuser.[3] (1S 25,28; 2S 7,11; 2S 7,27; Ž 112,1; Ž 128,1; Př 11,18)22Da gebot der Pharao seinem ganzen Volk und sprach: Werft alle Söhne, die [ihnen] geboren werden, in den Nil; aber alle Töchter lasst leben! (Iz 49,15; Pl 4,2; Mal 3,6)