1Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.2Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.3Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,4Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?5Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?6Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,7Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?8Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?9Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?10Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?11Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.12Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.13Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.14Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,15Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.16Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?17Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.18Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.19Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.20Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,21Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?22Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.23Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Žalm 94
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Du Gott der Rache, o HERR, du Gott der Rache, leuchte hervor! (Dt 32,35; Ž 80,2; Jr 51,56; Žd 10,30)2Erhebe dich, du Richter der Erde, gib den Hochmütigen ihren Lohn! (Jb 40,11; Ž 82,8; Iz 2,12)3Wie lange sollen die Gottlosen, o HERR, wie lange sollen die Gottlosen frohlocken? (Jb 20,5; Iz 10,12; Jr 12,1)4Sie halten viele und freche Reden; stolz überheben sich alle Übeltäter. (1S 2,3; 2Pa 32,15)5Dein Volk, o HERR, zertreten sie und unterdrücken dein Erbteil. (Da 7,25; Da 8,23; Am 5,12; Mi 3,2)6Witwen und Fremdlinge erwürgen sie und ermorden Waisen; (Iz 10,1; Ez 22,7)7und dann sagen sie: »Der HERR sieht es nicht, und der Gott Jakobs achtet nicht darauf!« (Ez 9,9)8Nehmt doch Verstand an, ihr Unvernünftigen unter dem Volk! Ihr Toren, wann wollt ihr einsichtig werden? (Př 1,22)9Der das Ohr gepflanzt hat, sollte der nicht hören? Der das Auge gebildet hat, sollte der nicht sehen? (Ex 4,11; Př 20,12)10Der die Völker züchtigt, sollte der nicht strafen, er, der die Menschen Erkenntnis lehrt? (Př 1,4; Ez 39,21; Oz 6,6)11Der HERR erkennt die Gedanken der Menschen, dass sie nichtig sind. (Ž 44,22; J 2,24; 1K 3,20)12Wohl dem Mann, den du, HERR, züchtigst, und den du aus deinem Gesetz belehrst, (Jb 5,17; Ž 119,71; Žd 12,11)13um ihm Ruhe zu geben vor den Tagen des Unglücks, bis dem Gottlosen die Grube gegraben wird. (Iz 26,20; Iz 32,18; 2P 2,9)14Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen und sein Erbteil nicht verlassen; (1S 12,22; Ř 11,1)15denn zur Gerechtigkeit kehrt das Gericht zurück, und alle von Herzen Aufrichtigen werden ihm folgen! (Ž 7,12; Ž 9,8; Ž 58,12)16Wer steht mir bei gegen die Bösen, wer tritt für mich ein gegen die Übeltäter? (2Kr 9,32; Iz 63,5)17Wäre der HERR nicht meine Hilfe gewesen — wenig fehlte, und meine Seele hätte in der Totenstille gewohnt!18So oft ich aber sprach: »Mein Fuß ist wankend geworden!«, hat deine Gnade, o HERR, mich gestützt. (Ž 37,23)19Bei den vielen Sorgen in meinem Herzen erquickten deine Tröstungen meine Seele. (Ž 42,7; Pl 3,21)20Sollte der Thron des Verderbens mit dir Gemeinschaft haben, der Unheil schafft durch Gesetz? (Př 28,9; Iz 5,18)21Sie rotten sich zusammen gegen die Seele des Gerechten und verurteilen unschuldiges Blut. (Ex 23,7; 2Kr 21,16; Mt 27,1)22Aber der HERR ist meine sichere Burg geworden, mein Gott der Fels, bei dem ich Zuflucht gefunden habe. (Ž 90,1; Ž 91,2)23Und er lässt ihr Unrecht auf sie selber zurückfallen, und er wird sie durch ihre eigene Bosheit vertilgen; der HERR, unser Gott, wird sie vertilgen. (Ž 37,38; Ž 145,20; Př 5,22)