Žalm 62

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

Žalm 62

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Dem Vorsänger. Für Jeduthun. Ein Psalm Davids. (1Pa 16,41; Ž 39,1; Ž 77,1)2 Nur auf Gott wartet still meine Seele; von ihm kommt meine Rettung. (Ž 33,20; Ž 37,39; Ž 62,6; Iz 45,17)3 Nur er ist mein Fels und mein Heil, meine sichere Burg; ich werde nicht allzu sehr wanken. (Ž 18,3; Ž 21,8; Ž 62,7; 1K 10,13; 2K 4,8)4 Wie lange lauft ihr alle Sturm gegen einen Mann und wollt ihn zertrümmern wie eine überhängende Wand, eine rissige Mauer? (Iz 30,12)5 Sie planen nur, ihn von seiner Höhe hinabzustoßen; sie haben Wohlgefallen an Lüge; mit ihrem Mund segnen sie, aber im Herzen fluchen sie. (Sela.) (2S 15,7; Ž 52,5; Ž 59,4; Ž 64,6)6 Nur auf Gott wartet still meine Seele; denn von ihm kommt meine Hoffnung. (Ž 62,2; Mi 7,7)7 Nur er ist mein Fels und mein Heil, meine sichere Burg; ich werde nicht wanken. (Ž 125,1; Iz 32,2)8 Auf Gott ruht mein Heil und meine Ehre; der Fels meiner Stärke, meine Zuflucht ist in Gott. (2S 22,3; 1Pa 16,28; Ž 27,1; Ž 94,22; Iz 12,2)9 Vertraue auf ihn allezeit, o Volk, schüttet euer Herz vor ihm aus! Gott ist unsere Zuflucht. (Sela.) (1S 1,15; Ž 46,2; Ž 118,8; Ž 142,3; Iz 26,4; Pl 2,19; Fp 4,6)10 Nur ein Hauch sind die Menschenkinder, ein Trug die Herrensöhne; auf der Waage steigen sie empor, sind allesamt leichter als ein Hauch! (Ž 60,13; Iz 40,15; Iz 41,24; Da 5,27)11 Verlasst euch nicht auf erpresstes Gut und setzt nicht trügerische Hoffnung auf Raub; wenn der Reichtum sich mehrt, so hängt euer Herz nicht daran! (Jb 31,24; Jr 17,11; Jr 22,17; Ez 18,18; Mt 6,19; L 12,15)12 Eines hat Gott geredet, zweierlei ist’s, was ich gehört habe: dass die Macht bei Gott steht; (1Pa 29,12; Jb 33,14; Mt 6,13)13 bei dir, o Herr, steht aber auch die Gnade, denn du vergiltst einem jeden nach seinem Tun! (Ex 34,6; Jb 34,11; Jr 17,10; Mt 16,27; Zj 2,23)